Tom Clancy's Ghost Recon Advanced Warfighter 2

Pod názvem Future Force Warrior se skrývá nový systém, do něhož investuje americká armáda desítky miliard dolarů, ale vojáci jej nechtějí používat, neboť v praxi vše funguje malinko jinak, než si projektanti vymysleli. V prvním díle Advanced Warfighter jsme si mohli připadat stejně jako členové US Army, neboť o ulehčení bojů nemohla být řeč. První pokračování snad konečně ukáže, jak by všechno mělo fungovat v ideálním případě, bez technických zádrhelů a mušek.

Podruhé a lépe

O druhých dílech si každý myslí svoje. Někdo cítí odpor a žehrá nad tím, jak se vydavatel snaží vytřískat co nejvíce peněz z osvědčené značky na úkor kvality. Jiný si výskne a při koupi neváhá ani vteřinu, někomu je to prostě jedno. Jiná situace však nastává v případě nadějné hry s velkým potenciálem, kterou potápí pár nepřekonatelných chyb. Zde svítá i zmíněným skeptikům jistá naděje nápravy, právě v podobě pokračování, kde je možnost, že ponaučení vývojáři vše opraví a zkombinují s tím nejlepším z dílu předchozího. Bohužel, podobných případů je jako šafránu a v rychlosti se mi vybaví jen jediný, za to exemplární, a to Hitman. Situace se ale mění a Tom Clancy's Ghost Recon Advanced Warfighter 2 (dále jen GRAW2) je právě takovým pokračováním, v něž všichni doufali.

Stačí se podívat na naši recenzi předchozího dílu do kolonky záporů: umělá inteligence, taktická mapa, částečně i ovládání. A hned víme, kde se předělávalo úplně nejvíc. Již nyní mohu s klidem prohlásit, že se pracovalo velmi pilně na všech těchto částech, se skutečně výraznými výsledky.

Udrž si nadhled

Právě ona zmiňovaná taktická mapa hraje ve druhém dějství GRAW jednu z hlavních rolí a doporučuji strávit v tomto režimu dostatek času při zkoumání okolí a plánování rychlých a nečekaných útoků. Osahání si všech jejích možností trvá pár minutek a již v druhé misi si bez ní jen těžko lze představit úspěšný postup. S její pomocí získáte dokonalý přehled o nejbližším okolí, včetně poloh svých spolubojovníků i rebelských jednotek, to vše navíc v reálném čase. V této podobě by se však jednalo o šikovnou, leč obyčejnou mapu. Hlavní kouzlo tkví v možnosti zadávat příkazy členům jednotky. Varianty výběru konkrétního vojáka jsou dvě, buďto kliknete na kosočtvereček přímo na mapě, či na jmenovku u levého okraje. Pokud byste rádi stejný, aby stejný rozkaz provedla celá jednotka i to lze zařídit přes jediné tlačítko, což v předchozím díle jaksi nepochopitelně chybělo. Poté stačí vybrat typ akce od obyčejného přesunu, až po krycí palbu a jediným kliknutím zvolit místo přesunu, či směr krycí střelby. Nyní už jen tlačítko execute a vojáci bez jakýchkoli připomínek rozkaz provedou. Příkaz k vykonání lze dát postupně, nebo všem najednou, což dále rozšiřuje již tak bohaté taktické možnosti. Oceňuji také fakt, že v momentě napadení se automaticky taktická mapa vypne, sice se jedná o detail, ale přesně tyto detaily zpříjemňují celkový dojem.

Nelze také nezmínit nový zlepšovák ve výbavě, tedy cross-com 2.0, což je rozšíření přepínání do kamer na helmách členů jednotky o možnost zadávat přímo z něj rozkazy, což znamená další možnosti v taktice.

Válečná vřava

Ovšem válka není sranda a při blízkém setkání s nepřátelskými kulkami není vždy dost času na sáhodlouhé plánování a zírání do map. Ale naopak jednat musíte rychle a neomylně rozdělit efektivní rozkazy. To lze realizovat velmi pohodlně, pouze pomocí kolečka myši opět vyberete buďto jednoho vojáka, či celou skupinu a udělíte rozkaz. Zde možná místy nastane problém s přesným určování míst přesunů a podobně. Důležitou otázkou také je, co se stane v momentě, kdy necháte kolegy bez rozkazu, tedy podařilo se zlepšit bídnou umělou inteligenci z předchozího dílu? Trochu ano. Již to nejsou hloupé přívěsky na klíče, táhnoucí se vám slepě v patách, neschopny postarat se samy o sebe. Bohužel, stále v určitých situacích jednají nepochopitelně a v pozdějších fázích je rozhodně každá zbytečná smrt frustrujícím okamžikem.

Vadili mi také momenty, kdy zvolená taktika obsahovala výlez na střechu budovy, následovaný menším seskokem na přístřešek a odtud do protivníkových zad. Ke vší lítosti zbytek jednotky se obrátí, vrací se zpět po schodech a obchází dům, čímž se dostane přímo do nepřátelské palby, mrzuté. Ovšem v takovéto situaci potěší další podstatný rozdíl vůči jedničce, tedy možnost uložení hry kdykoli během mise, což ulehčí nervové soustavě.

Jeden za všechny, všichni za MULE

Pokud jste si v prvním díle zvykli na hřejivý pocit letecké podpory v zádech, ani ve dvojce se ho nezbavíte a dokonce se již nebude jednat jen o letectvo, co vás bude tahat z průšvihu. Přibyla podpora minometné palby, lze použít další jednotku, kterou však ovládáte jako celek a rozhodně ne tak dokonale jako své muže a hlavně speciální vozidlo MULE. Podstatné je, že nad ním máte úplnou kontrolu, tedy že plně podléhá vašemu velení. Využití této hračky je vskutku široké a velkou měrou ulehčuje pohyb po bojišti. Lze ho vyslat jako průzkum za zatáčku (přeci jen mnohem lepší než vystrkovat hlavu), použít jako účinný a velmi operativní úkryt, kde šikovným zkombinováním rozkazů lze dosáhnout vysokého efektu i v pohybu. Nebo jako pouhou volavku na odlákání pozornosti pro rebely s jejich těžkou technikou.

Bez fyziky ani ránu

Technicky nelze vytknout nic, hra používá všech dostupných grafických fines a celek vypadá opět nádherně. Okolní prostředí, výbuchy, pohyby postav, jednoduše vše. Není nad to sestřelit si Mexikánce ze střechy a sledovat jeho pád zbržděný balkónem o patro níže, následovaný tvrdým dopadem na prašnou cestu.

S tím také souvisí fyzikální model, který je jak jinak než perfektní a hře dodává na atmosféře. Jako příklad uvedu jednu situaci. Schován za malou zídkou sleduji nejbližší možné pozice rebelů, když v tom se ve vysílačce ozve jasná informace: Sniper! Ve stejné chvíli je slyšet jen výstřel a prkno trčící těsně vedle mě se rozlétne na tisíce kousků. Specifické chovaní materiálu je parádní a nutí přemýšlet, kam skočit do úkrytu.
Hra navíc podporuje speciální fyzikální akcelerátor PhysX od společnosti AGEIA a obsahuje „bonusovou“ úroveň Ageia Island. V ní by mělo jít o fyzikální orgie s vyhnáním všech efektů až do extrému, což si pochopitelně užijí jen majitelé těchto kusů hardwaru, ale nebojte, v samotné hře je rozdíl minimální.

Takto by mohla vypadat většina druhých dílů, kdyby se vývojáři jen nešťourali v nose a dali si záležet. Konečně se podařilo smazat propastný rozdíl mezi Xbox a PC verzí a celková hratelnost poskočila o velký kus kupředu. Významnější chybu obsahuje hra pouze jednu a to umělou inteligenci, což je škoda.