Schedule I - dojmy ze simulátoru dealera, na kterém si vypěstujete závislost
Schedule One je netradiční simulátor, který spojuje každodenní aktivity s budováním drogového impéria. Bizár? Možná. Ale funguje překvapivě dobře.
Když jsem poprvé narazil na Schedule I, přiznám se, že jsem hru poměrně rychle přešel. Simulátor života smíchaný s budováním drogového impéria zněl spíš jako nápad, který je sice zajímavý, ale samotná hra bude spíš jen bizarní. Každým dnem jsem ale sledoval rostoucí zájem hráčů (v době psaní článku má na Steamu rekord v podobě 414 166 současně hrajících hráčů) a řekl si, že to musím zkusit také. A nemohl jsem se víc mýlit.
Cash flow, chemie a odpadky
Hned po pár minutách hraní jsem si uvědomil, že tahle hra opravdu není standardní bizár simulátor. Je to zvláštní mix každodenních činností a práce. Jeden moment vynášíte odpadky, o pár minut později už ladíte složení nové syntetické drogy, řešíte logistiku její distribuce a hlídáte tok peněz mezi hotovostí a bankovním účtem. Ten kontrast působí zpočátku absurdně, ale právě to vytváří specifické kouzlo celé hry. Není to parodie, ale ani úplně vážná věc. Pohybuje se někde uprostřed a právě to jí náramně sedí.
Velkou zásluhu na tom má vizuální zpracování. Stylizovaná, lehce přepálená kreslená grafika jako z Ricka a Mortyho hře dodává nadhled, ale neubírá na čitelnosti ani funkčnosti. Světlé barvy, vtipně pojmenované substance a momenty, kdy vás hra překvapí něčím nečekaným, to všechno vás zaháčkuje a udrží vaši pozornost. Člověk má pocit, že i když se to celé tváří lehce bláznivě, pořád v tom je promyšlený systém, který drží pohromadě.
Návykový jako jeho produkt
Nejvíce mě však překvapila samotná hratelnost a míra komplexnosti jejích mechanik. Není to jen o klikání na pole s drogami. Hra do sebe stahuje spoustu menších systémů – sázení, sklízení, balení, pěstování, souboje, dokonce i správu nemovitostí a zdrojů. A i když se to může zdát jako mišmaš, v rámci herního světa to dává podivně zvláštní smysl. Každá z těchto činností má své místo, a i když některé působí jako vedlejší, dohromady tvoří zajímavou mozaiku, která udrží zájem i po několika hodinách hraní. Herní smyčka je navíc natolik chytlavá, že se v ní snadno ztratíte na několik hodin.
Věci se mění, všechno roste a hráč má pocit, že to, co dělá, má dopad.
Postup hrou je postavený na klasickém grindu, který ale nikdy nepřejde do otravné fáze. Každý nově odemčený prvek vás táhne dál. A to nejen ve smyslu „chci víc peněz“, ale i čistě ze zvědavosti. Co dalšího tahle hra schovává? Co se stane, až přejdu z malovýroby do regulérního drogového impéria? A právě v tom spočívá síla Schedule I. Věci se mění, všechno roste a hráč má pocit, že to, co dělá, má dopad.
Systém růstu a automatizace přichází plynule. Najednou už neřešíte, kolik gramů vypěstovat či vyrobit, ale spíš jak rozdělit pracovní sílu, jak optimalizovat distribuci a jak nepřitáhnout pozornost policie. Plynulý přechod z mikromanagementu do strategického plánování je jedním z nejpřirozenějších, co jsem v žánru viděl. Hra vám zkrátka neříká „teď jsi boss“, ale nechá vás se jím stát přirozeně.
Samozřejmě, není to všechno bez chybiček. Předběžný přístup je znát a některé mechaniky jsou nedoladěné. Občas zlobí výroba (například nalévání chemikálií se někdy chová podivně), jindy zase hra nezareaguje správně při sázení. Jsou to spíš technické záležitosti, ale párkrát mě to vytrhlo ze zážitku. Nabízí se také otázka dlouhodobé znovuhratelnosti. Hra zatím působí spíš lineárně, takže je otázka, jestli si dokáže udržet hráče i po dohrání. Je ale nutné dodat, že jde o hru, na které dělal praktický jen jeden člověk, což je vzhledem k šíři mechanik, velmi dobrý výsledek.
Po celém tomhle zážitku můžu říct, že Schedule I je jedna z těch her, které si člověk zkusí „jen tak“ a nakonec u nich stráví hodiny. Je jiná, má vlastní styl a je těžké se od ní odtrhnout. Ne každému sedne téma, ne každého bude bavit její struktura, ale pokud máte chuť na něco neotřelého, co si jde svou cestou, určitě se do toho pusťte.
