Sabotage

První zmínka o vývoji této stealth akce se datuje někdy kolem roku 2003. Německé studio Team Toro oznámilo špionážní akční hru ze druhé světové války, ale jak už to s nejistými novinkami bývá, občas se smetou ze stolu rovnou do koše. Ty, které mají štěstí, spadnou vedle a po určité době si jich všimne některý vlivný člověk, nápad se mu zalíbí a znovu se rozběhne kolotoč událostí. Tak nějak by se dal popsat i příběh Sabotage. Původní FPS se během vývoje, kdy změnila i vývojářské studio, změnila do úplně odlišné podoby. Nyní se můžete těšit na jinou herní perspektivu a hodně hutnou atmosféru.

„Studený sníh bičuje mou tvář, nevidím na metr před sebe, přesto však musím splnit úkol. V husté sněhové pokrývce se propadávají mé kroky a pomalu se dostávám k hlavnímu cíli. Vytahuji kudlu a druhou ruku pomalu pokládám na kliku dveří.“

Píše se rok 1943, druhá světová válka začíná odkrývat své největší hrozby, lidé se strachují, Židé jsou postupně vyvražďování a německá vojska zabírají hrubou silou notnou část území Evropy. Na druhé straně barikády však stojí Violette Summer, členka odboje, která patří mezi nejlepší agentky britské služby MI6. Mezi její speciality patří špionáž, sabotáže důležitých strategických bodů a eliminace vysoko postavených oficírů. Holt, žádná křehká květinka to zrovna není. To ovšem nebyla ani skutečná agentka, kterou je hra inspirovaná. Zde je první odlišnost od o podobných her: namísto krásných sexy hrdinek, které jsou povětšinou spoře oděné, jejich míry přehnané a vždy vypadají naprosto k sežrání, dali tvůrci přednost normálnímu typu ženy, která nepřekypuje žádným vycizelovaným zevnějškem, ale charisma a osobnost z ní sálají na sto honů.

„Kapky krve toho nebožáka stékají po mé tváři. Pomalu chladnoucí tělo leží na podlaze a kolem něho se začíná tvořit kaluž vínové barvy. Znenadání se spouští alarm. Je čas co nejrychleji zmizet.“

To je však velice dobrý nápad, jelikož takováto žena působí daleko přirozeněji, čímž lépe zapadne do dějiště. Kde se bude Sabotage vlastně odehrávat? Valná část je situována do prostředí krásné Francie, ovšem zkrátka nepřijde ani Polsko a samozřejmě Německo, ve kterém se budou konat největší sabotážní mise. Ve Francii se podíváme například do hlavního města, Paříže, kde se zbavíme jednoho přebytečného muže přímo v Notre Dame. V Německu se dočkáte operací u hamburského přístavu a v sousedním Polsku vás čeká návštěva Varšavy. Všechna místa by měla být velice propracovaná, čímž chtějí tvůrci dosáhnout větší autentičnosti. Samotné mise jsou však smyšleny a nevycházejí ze skutečných reálií, což ale tvůrcům otevírá dvěře ke kreativnějším úlohám. Zkrátka a jasně, infiltrování do tajných vojenských zařízení, procházení tamních komplexů, pokládaní výbušnin, ničení ponorek a kradení důležitých dokumentů bude na denním pořádku.

Velice zajímavě zní také ukončovací pohyby při akci. Podobně jako tomu bylo v brutální akci Manhunt, i zde se dočkáte efektního způsobu zabití. Když se vám totiž povede se neslyšně přiblížit k nepříteli, není nic jednoduššího, než stisknout příslušnou klávesu a koukat na ultra stylizovanou smrt. A abyste si ji opravdu vychutnali, vše se zpomalí, grafický kabátek dostane krvavě červený až černý nádech, který z jedné části zakryje onen masakr, z té druhé jej však ukáže v až umělecké vizuální podobě. No, je na co se těšit, nemyslíte? Podobně by na tom měly být i sny, které Violette má a díky kterým se budete dozvídat zajímavé informace odkrývající jednotlivé části příběhu. Stejně jako u smrtících komb, i zde se jedná o nesmírnou stylizaci obrazu a podání barev. Vše nasvědčuje tomu, že sny budou vypadat jako flashbacky v každém druhém filmu. Tedy zcela jasné barvy, zvýrazněný odstín žluté, vše by mělo působit klidným až melancholickým dojmem.

„Nepřátelské kulky sviští kolem, srdce nezvykle rychle buší a v hlavě se mi vybavují veškeré vzpomínky z dětství. Ještě padesát metrů a schovám se mezi jehličnaté stromy do hustého lesa.“

Statistika nuda je, má však cenné údaje. Proto se vám na konci každé mise zobrazí vyhodnocení vašich kvalit, kde je samozřejmě zahrnuto, kolik mrtvých jste nechali za sebou a jakým způsobem. Nyní přichází ke slovu trocha RPG, jelikož budete dostávat důležité body, díky kterým si pak můžete zvedat sílu, výdrž, případně si upravit zbraně. Jestliže žádáte více bodů, musíte plnit i postranní úkoly během pevně zadaných a prioritních misí. Tvůrci navíc hojně hlásají, že každá mise by měla trvat minimálně jednu hodinu. V lepším případě na nepřátelském území setrváte až dvě hodiny. Aby byla hra ještě více ztížena, rozhodlo se o vypuštění libovolného ukládání pozice. Pamatujete Project IGI? Zřejmě takovým způsobem bude saving vyřešen i zde.

„Už míjím první strom lesa, když najednou cítím nepříjemné štípnutí v zádech, v bolestech se klátím k zmrzlé zemi, kde ve svých posledních vteřinách života vnímám jen okolní chlad, hlasy nepřátel a krev kapající z mých úst. Tma.“

Vizuální stránka se během těch tří let velice změnila, což poznáte při shlédnutí screenshotů. Po grafické stránce vypadá hra opravdu velice pěkně, zvláště zvolené barvy v některých designovaných pasážích působí dobře. Velkým lákadlem by měla být hra světla a stínů, které budou mít, jako v každé špionážní hře, velkou roli. O hudbu se postarala dvojice Mona Mur a Hermann Kopp. Hudba má být velice důležitým aspektem, na které tvůrcům záleží. Více informací o hudbě si můžete přečíst v jedné z našich novinek. Necháme se v lednu překvapit, jak si tvůrci poradí s tímto lákavým titulem. Ještě mají mnoho času na vylaďování a vychytávání bugů. Přejeme jim dostatek odhodlání, Sabotage vypadá hodně slibně.