Romero o násilí: Není to o hře, ale o kultuře

John Romero, spoluzakladatel id  Software, legendární designér, který pracoval na klasikách Wolfenstein 3D, Doom nebo na Quake, člověk, který následně spoluzaložil studio Ion Storm, a kterému se stal osudný dlouhý a nákladný vývoj neúspěšné Daikatany. Přiznejme si, že jakákoliv z jeho her by mohla posloužit jako roznětka pro debatu o herním násilí. Podle Romera ale nejde jen o hry.

Jak říká v rozhovoru pro GamesIndustry, problémem není samotné násilí jako spíše to, jak je na něj nahlíženo. „Věřím, že hry jsou kulturní záležitostí, a násilí, které v nich vidíme, tyto hry ve skutečnosti dalece přesahuje.“ Jako příklad uvádí různé země, které jsou kulturně odlišné a hry tam tedy nemají tu samou odezvu. „Kanada, Německo, Japonsko, Anglie, Irsko... To jsou všechno velicí konzumenti her. Ale nevidíme v nich, že by se násilí projevovalo tím samým způsobem. Není to tedy o hře, není to o počítači, je to o kultuře. Není to ani o samotném hráči,“ říká.

Byť by většina hráčů s Romerem souhlasila a podepsala by se pod výrok, že násilné hry nevedou k reálnému násilí, jde také o úhel pohledu. Stejné je to s otázkou, co je vlastně hra. „Ta otázka se objevila poměrně nedávno. Počítačové hry nebyly hry pro lidi, kteří hráli deskové hry v sedmdesátých letech. Konzolové tituly nebyly v osmdesátých letech hry pro hráče, kteří hrávali na počítači. Když posouváte hranice her, když experimentujete s nějakým médiem a zkoušíte, co dokáže, vždycky se  objeví otázky, které se budou ptát, zda nějaké hranice už nepřekračujete - namísto toho je ale jen posouváte.“

Je tu také ještě jedna otázka, která do celého problému spadá - veřejnost totiž vždycky vnímala hry jako činnost zahrnující minimálně dva hráče. S příchodem počítačů se z toho ale stala zábava pro jednoho, kterou narušil až Doom. „Doom přišel ve správnou chvíli, v době, kdy se pokrýval svět internetem a kdy se modemy nacházely téměř všude. Doom zlomil to prokletí her, které byly předurčeny k tomu, aby se u nich bavil pouze jeden člověk,“ říká Romero. Zároveň očekává, že se hranice budou posouvat právě tímto směrem, že se z nich stane ještě globálnější a socializačnější prvek společnosti. A tak budou zajímat čím dál více lidí, i těch pochybovačných.