Recenze Indika, ďábelsky šílené příběhovky o ruské jeptišce, která vás nepřestane překvapovat
Co je vlastně smyslem života? Narodit se, poslouchat Boží přikázání a zemřít? To jsou jedny z mnoha otázek, které si klade ruská jeptiška Indika ve stejnojmenné hře z alternativní verze Ruska 19. století. A podobné filozofování budete během hraní prožívat i vy, pokud tedy přistoupíte tvůrcům na jejich šíleně surrealistickou notu.
Určitě znáte pocit, když něco dohrajete nebo dokoukáte a řeknete si: „Co to sakra bylo?“ U Indiky budete tento pocit zažívat prakticky každých 15 minut, ale nemyslím to vůbec pejorativně. Indika je totiž jednou z nejzvláštnějších, ale zároveň nejzajímavějších her, kterou jsem měl v poslední době možnost hrát. Myslím, že ji ještě dlouho nedostanu z hlavy. Silný je ostatně už samotný příběh ruského studia Odd Meter, které za Indikou stojí. Hra začala vznikat necelý rok před ruským útokem na Ukrajinu a autoři v ní dost otevřeně kritizují pravoslavnou církev. Po začátku války se velká část zaměstnanců moskevského studia rozhodla emigrovat do sousedního Kazachstánu, protože by většina z nich pravděpodobně skončila za mřížemi. O vydání se pak starají polští 11 Bit Studios, kteří jsou známí hrami jako Frostpunk nebo protiválečnou This War of Mine.
Artovka, u které se budete smát
Hra vypráví příběh Indiky, mladé jeptišky, kterou ostatní sestry nemají příliš v lásce; jejich emoce vůči Indice se pohybují od nenávisti až po strach. Po jednom z výstupů, kdy se během kázání v její hlavě spustí naprosto surrealistická sekvence, se ji rozhodnou poslat s dopisem do vzdáleného kostela ve městě Spasov. Indika je zvláštní a v hlavě se jí ozývá ďábelský hlas, který neustále zpochybňuje její víru a věci okolo. Cestou ruským venkovem konce 19. století potkává uprchlého vězně Ilyu, který je jejím opakem a věří, že k němu promlouvá Bůh a má s ním záměr. Způsob vyprávění je velmi filmový a v mnohém připomíná velké příběhové adventury; filmovosti navíc pomáhá i zajímavé rámování kamer, které si můžete prohlédnout už v traileru. V hlavě mi utkvěl moment, kdy se můžete posadit na lavičku a hra vás přepne do pohledu různých kamer, které můžete libovolně přehazovat. Každý ze záběrů, jakoby vypadl z artového filmu. Tvůrci ostatně sami přiznávají, že výpravou vycházejí z arthouse režisérů, jako jsou Ari Aster, Darren Aronofsky nebo Yorgos Lanthimos.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Nenáročná
- Základní herní doba: 5 až 6 hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi filmovost, zajímavé vyprávění, filozofii a surrealisty
- Nebude vás bavit: Pokud nemáte rádi walking simulatory
Obecně platí, že jsou některá díla, o kterých je lepší vědět co nejméně, jedním z nich je Indika. Jak už titutelk recenze napovídá, hra vás totiž neustále nepřestává překvapovat, a to zejména hratelností. Většinu času se jedná o walking simulator typu Dear Esther, který ale narušují akčnější pasáže, environmentální hádanky a dokonce i skákačkové části. Nechci nic zbytečně prozrazovat, ale dojde i na přepíná „realit“. Největší „ujetostí“ je ale nečekané přepínání do pixelartového vyprávění, často se vám tak stane, že hra z ničeho nic přepne a vy hrajete pixelartovou retro skákačku. Tomu odpovídá i uživatelské prostředí menu, které jakoby vypadlo z osmdesátkové hry. Má to svůj význam a dokonce hry ho pravděpodobně zjistíte, je to ale zážitek, který nemusí být pro každého. Jestli ale stejně jako já hledáte zajímavé způsoby vyprávění, tak mohu Indiku doporučit všema deseti.
Hlavní silou hry jsou však dialogy. Rozdílné osobnosti obou, Ilyi a Indiky, vytvářejí naprosto perfektní situace, plné filozofických rozmluv o životě, ale i víře a očekáváních od ostatních. V mnohém mi připomínaly dialogy ze seriálu Midnight Mass od Mikea Flanagana, ani ne obsahem, ale i sílou a uvěřitelností těchto rozmluv. Vše navíc doplňuje ironicky nadnesený smysl pro humor, který vás občas svou přímočarostí naprosto vyvede z míry. Už dlouho se mi ale nestalo, že bych se u některé hry tak často nahlas a upřímně zasmál. Pomáhá tomu i ďábel, který jednou za čas na Indiku promluví a navádí ji k věcem, které by dělat neměla. Jeho přítomnost mi neustále evokovala knihy Terryho Pratchetta, nejen bizarností některých situací, ale i stylem humoru. Největší „předlohou“ jsou ale znatelné prvky ruské literatury od Gogola až po Dostojevského. Poslouchat dialogy stojí opravdu za to a byl jsem vlastně téměř smutný, že po necelých šesti hodinách hraní Indika skončila a já nemohl s postavami trávit čas dál.
O něco méně povedený, ale stále vynalézavý, je průzkum a řešení hádanek. Je to jako něco z moderního Resident Evilu, s environmentálními hádankami a několika náznaky toho, co musíte udělat. Jednou vás bude honit naštvaný a pekelně obrovský pes a vy se budete muset hodně rychle rozhodovat, kam běžet dál, podruhé se budete muset vyhýbat rybám ve smažírně ryb. Čeká vás ale i ovládání jeřábu nebo obdoby „ještěrky“. Nejde o nic objevného a většinu máte za chvíli vyřešenou, stejně vás ale „jen“ zajímá, co se bude dít dál. Drobný problém jsem měl i s technickou stránkou hry, kdy výkon občas nepředvídatelně skákal nahoru a dolů, šlo nicméně o pár momentů.
Verdikt
Indika je hrou pro fajnšmekry, kteří hledají neotřelý styl vyprávění. Skvěle napsané dialogy, plné filozofie a přemýšlení o náboženství, doplňuje trefně napsaný humor, který vás dokáže upřímně rozesmát. Zážitek trochu kazí relativně nudné puzzle části a průzkum, které ale doplňují pixelartové části hry. Obecně si myslím, že může být Indika pro některé hráče až příliš šílená, ale také si myslím, že by byla škoda přijít o tak unikátní a zajímavě napsaný zážitek. Těším se, co si pro nás lidé z Odd Meter připraví příště.
