Race: Caterham

Pokud patříte mezi zaryté fandy motoristického sportu a čirou náhodou se při pohledu na slůvko Caterham propadáte studem jenom z toho důvodu, že ho čtete dnes poprvé, nezoufejte. Ostatně, ani já jsem ještě před týdnem netušil, že právě tahle auta nesou zmíněné označení a že je s nimi na okruhu taková legrace. Ne proto, že by se vyznačovala špatnými jízdními vlastnostmi, právě naopak. Nízko položené těžiště celého vozu, jeho doslovná otevřenost a zaručený pocit rychlosti s sebou nese takřka neopakovatelný zážitek. Do jisté míry je to však zážitek velmi riskantní a s hořkosladkou poznámkou, že vozy Caterham jsou „příliš rychlé k závodění“, je FIA, společně s několika dalšími státními asociacemi po celém světě, vyškrtla ze svého seznamu soutěží.

60 = 3

Ačkoli jde o poznámku vcelku zajímavou, v případě počítačového ztvárnění jmenovaného okruhu automobilů nehraje žádnou roli - pro nás, hráče, neexistuje žádná FIA, ani žádné jiné zákazy. První a poslední podstatnou věcí na Race: Caterham je tedy věrná simulace skutečně rychlé jízdy, odehrávající se navíc jen několik centimetrů nad vozovkou. Možnost zjistit, jak na tom jízda s vozy Caterham skutečně je, můžete prostřednictvím tří modelů, jenž se ve hře vyskytují. Jednotlivé koncepty jsou jednoduše pojmenovány jako CSR 200, 260 a 320 a jak už správně chápete, rozdělení probíhá na základě výkonnosti. Na tomto místě si navíc dovolím rýpnout do samotných vývojářů, kteří sice splnili slib a přinesli do hry šedesátku vozů, ovšem s ohledem na to, co jsem předeslal výše, jde jen o třikrát dvacet stejných vozů, což namlsaného fandu může zklamat. Na druhou stranu si datadisk skutečně nehraje v tomto směru na nic megalomanského a ve své podstatě nabízí maximum, co lze z licence vyždímat.

S tím se pojí klasická nabídka herních módů, nikterak nevybočující z šablony snad všech závodních her. Od tréninkové jízdy, při které se snažíte přijít na kobylku všem tratím, mezi které byly nově zařazeny i dva okruhy v Imole a Estorilu, přes rychlý závod, až po šampionát, kde je navíc možno v rámci jednoho mítinku zajet dva závody, čímž se nejen prodlouží potencionální drama, ale navíc můžete ve druhém závodě napravit to, co jste zpackali v úvodu. Tím nejlepším však samozřejmě zůstává LAN i online multiplayer, jenž dovoluje popasovat se s dvaadvaceti živými protivníky napříč startovním roštem.

Citelné rozdíly

Za standard na poli her od SimBin můžeme pochopitelně považovat i snahu o co možná nejrealističtější chování jednotlivých vozů. Mýlí se ten, kdo se domnívá, že mezi třemi modely vozů stejné značky nemůže být veliký rozdíl. Právě naopak, odlišností v pojetí jízdy je zde pěkná řádka a poznat je to skutečně hned po první sérii zatáček. Osedláte-li totiž nejslabší verzi, budete se cítit skoro jako na autodromu, kdy auto ihned reaguje na sebemenší pohyb volantem, ale zůstává v co možná nejtěsnějším spojení s vozovkou. Ne nadarmo se tak CSR 200 hodí začátečníkům, nebo těm, kteří nevlastní nějaký ten kvalitní volant. I na vyšší obtížnost protivníků a minimum zapnutých asistentů stability vozu, brzdění, nebo „jen“ spojky se dá jízda s dvoustovkou zvládnout bez větších problémů i na klávesnici. Vcelku logicky je však s nejslabší variantou Caterham nejméně legrace.

Naproti tomu, zkrotit CSR 320 dá mnohdy zabrat i skutečným veteránům virtuálního závodění, což sami vývojáři místy docela přehánějí. Jde o to, že v tomto případě je tovární nastavení velmi nevhodné a pokud budete chtít skutečně nechat vyniknout váš jezdecký um, a pochopitelně sbírat vítězství, budete si muset pohrát takřka se vším – od prodlevy mezi jednotlivými rychlostními stupni, až po tuhost tlumičů. Ani po této zdlouhavé však nemáte vyhráno. Druhou věcí stále zůstává nutnost zvyknout si na trochu jiné ježdění, nežli v případě klasických silničních speciálů a aut více obvyklých. Caterham totiž vychází ze silné akcelerace, s čímž se musí počítat nejen na kratších rovníkách, ale i v zatáčkách, jež je nutné projíždět s rozmyslem a povětšinou velkým obloukem.

Vylepšení enginu je znát

Ačkoli po stránce technického zpracování vychází Caterham z původního Race, dočkal se grafický i fyzikální engine mnoha změn. Na první pohled je hra plynulejší a více optimalizovaná, takže si ji na vyšší detaily užijí i majitelé slabších sestav. Pomáhá tomu i přítomnost vestavěného, plně automatického rozpoznávání výkonnosti vašeho HW a hra vám tak vcelku přesně nabídne optimální nastavení. Grafika jako taková pak působí skutečně ještě o chloupek lépe, než v původní hře a i když mnohdy nemáte čas sledovat dění okolo, vše do sebe mírou detailů a barevnosti hezky zapadá. Na datadisk Caterham se ale nejen hezky dívá, počítat můžete i s velmi kvalitním ozvučením. Ostatně, není nadto vychutnávat si tlumené pobrukování britského motoru na startu a posléze chlácholení přítelkyně během mohutného burácení při podřazení v zatáčce do kopce.

Pár změn se týká i ovládání, které už není odkázáno čistě jen na kvalitní volant. Ano, hra s ním je stoprocentně nejlepší, ale díky přednastaveným a lehce konfigurovatelným profilům ovládání si na své přijdou i méně šťastní hráči, disponující jen klávesnicí, v lepším případě „něco jako PS“ ovladačem. V onom případě joypadu s dvěma analogovými páčkami můžete navíc počítat s takřka kompletním komfortem řízení, především díky citlivému nastavení sensitivity a tzv. mrtvým bodům, což mohu nakonec potvrdit z vlastní zkušenosti.

Tak na co ještě čekat?

Pokud vám tedy v žilách koluje benzín, nebo jakékoliv jiné palivo a Eurosport zapínáte jen kvůli rally a F1, určitě se neztratíte ani v sérii závodů Caterham. Nová zkušenost, navíc zabalená do kompaktního a velmi schopně fungujícího balíčku určitě stojí za hřích. Připočteme-li k tomu skvělou cenu necelých pěti stovek, skutečně není nač čekat.