Naše dojmy z hraní české stealth akce Cold War

"Český tvůrčí tým Mindware Studios v současné době připravuje (přinejmenším) 2 zajímavé projekty. Zajímat nás však dnes bude pouze jeden a tím je stealth akce Cold War, která se blíží svému dokončení a my jsme měli možnost si ji v klidu zahrát.Vývoj Cold War probíhá již několik let a hra za tu dobu prošla řadou změn. Její současná podoba by však měla být víceméně finální, alespoň co se konceptu týče (nikdy samozřejmě není pozdě na malé změny, které mohou věci posunout k lepšímu, ale i k horšímu). Pokud tomu tak skutečně bude, rozhodně nebudeme proti. To co jsem viděli, slyšeli a hráli se nám totiž velice zamlouvalo. A to i přes fakt, že šlo stále ještě o ""Work in Progress"" verzi hry na níž tvůrci neustále pracují, něco dodělávají, předělávají, zkrátka snaží se dosáhnout nejlepšího možného výsledku. Mají na to přinejmenším ještě několik měsíců. Cold War se na první pohled jeví jako klasická stealth akce, nejvíce se blížící titulům v sérii Splinter Cell. Podle toho co jsme viděli a hráli to na jednu stranu pravda je a na druhou není. Například příběh i jeho podání se od titulů v sérii Splinter Cell značně liší. Stejné je to i s hlavním hrdinou, kterým není super agent, špión ani neporazitelný macho-man, ale ""obyčejný"" investigativní novinář Matthew Carter, který jde jen za svým příběhem a jeho jedinou chybou je pobyt na špatném místě, ve špatném čase. Svůj příběh Matthew Carter rozhodně mít bude, ale zřejmě nečekal, že jej bude mnohokrát málem (?) stát život.Mathew je společně s hráčem zatažen do konfliktu mocných lidí hodně rychle a adaptovat se musí za pochodu. To má vliv nejenom na vývoj příběhu (který zde neplní pouze formu nutné výplně), ale i na hru samotnou. Hráč nemá k dispozici (skoro) žádné vybavení a zpočátku ani obyčejnou pistoli - ne nadlouho. Aby nedošlo k omylu. Zbraní různého druhu je ve hře samozřejmě dostatek. Mathew je však obvyklé nedostává jen tak zadarmo a pokud je chce používat, tak je pro sebe musí nejdříve získat. Zde vstupuje na scénu jeden z několika originálních prvků, které významně pomáhají Cold War odlišovat od davu ostatních (klišovitých) stealth akčních titulů. Mathew si může v rámci určitého procesu zbraně a vybavení vyrábět. Nejde to samozřejmě jen tak samo od sebe. Potřebuje k tomu nejdříve nalézt výrobní schéma/technický výkres (blueprint), dále musí jakoby pochopit postup výroby (ve hře to znamená získat dostatečný počet tech pointů a daný blueprint si koupit) a musí mít k dispozici všechny potřebné předměty (které jsou pečlivě rozmístěny po všech možných koutech – stačí se dívat). Pokud všechno výše jmenované hráč splní, tak si může vyrobit například omračující střelivo do praku a konečně se tak dostat přes toho zatraceného strážného. Takto nějak funguje systém výroby předmětů a zbraní, který nám přišel nejenom originální a logicky implementovaný, ale i užitečný a vcelku snadno pochopitelný. Vraťme se však ještě na chvíli k výše zmiňované situaci se strážným. Jeho uspání je totiž stále jenom jedním z několika možných způsobů jak jej. Obvykle je totiž možné se kolem stráže proplížit (pozor na odlišné zvuky, které vydává chůze na různých površích!), je možné jej zneškodnit obyčejnou i gumou potaženou střelou, je možné jej potichu ze zadu omráčit, nebo uspat s pomocí etheru, nechybí možnost odlákat jej prostřednictvím zvuků, nebo některého z vlastnoručně vyrobených předmětů, no a když se člověk pozorně podívá, tak ve většině případů najde také alternativní cestu a strážnému se tím může zcela vyhnout. Celý tento krátký odstaveček by měl jedince s dostatečnou inteligencí upozornit na to, že Cold War je titul, který hráče k ničemu vyloženě nenutí (občas je to samo sebou nevyhnutelné) a nabízí mu možnost, aby si sám našel způsob hraní, který mu vyhovuje a hlavně jej baví. Ačkoli to nezní, jako něco podstatného, tak to podstatné je a hodně. Už jen proto, že se tím eliminuje, nebo alespoň na minimum snižuje výskyt momentů otravy, nudy, či dokonce frustrace. Jde o chvilky, které lze nalézt i v těch nejlépe hodnocených titulech a většinou je na vině hra, respektive její tvůrci, protože nutí hráče dělat něco s čím se neztotožňuje, nebo mu to prostě nejde. Takové momenty frustrace pak mohou vést až k tomu, že hráč prostě hru odloží.V Cold War by se tohle stává vůbec nemělo, nebo jen v míře menší než malé. Nejde-li hráči problém vyřešit jedním způsobem, tak si prostě jen musí najít způsob jiný, který mu vyhovuje. Cíl (dílčí, nebo hlavní) přitom zůstává stejný. V tom je podle nás síla Cold War, kterou jsme během několika málo hodin hraní mnohokrát zakusili na vlastní kůži.Více, či méně originálních prvků, které Cold War nabízí, je daleko. Určitě jsme je v akci neviděli a nemohli je tak vyzkoušet všechny, což se nám snad v budoucnu podaří napravit. Zmínku zaslouží například speciální rentgenový fotoaparát, k němuž se Mathew dostane jako slepý k houslím a umožňuje mu vidět doslova a do písmene do hlav svých protivníků, ale i skrze zdi a jiné objekty. Další funkcí tohoto zajímavého zařízení je možnost likvidace nepřátel z docela bezpečné vzdálenosti. A to buď přímo (zásah paprskem do mozku), nebo nepřímo (zničení hasičského přístroje znamená výbuch, který vedle stojícího strážného spolehlivě odrovná, ale také s velkou pravděpodobností vyvolá pozdvižení). Užití rentgenového fotoaparátu je logicky omezené, aby tím neutrpěla celistvost konceptu a balanc hratelnosti. Užití rentgenového fotoaparát je nejenom zábavné, ale i vizuálně atraktivní. A neplatí to jenom pro tento prvek. Nemá cenu vyjmenovávat použité technologie a techniky, jež stejně něco víc řeknou jenom samotným vývojářům. Podstatné je, jak Cold War působí jako celek. Jaký má styl a jestli vůbec má svůj styl.Cold War je na tom v tomto ohledu v našich očích velice dobře. Skoro až komiksové příběhové sekvence, atraktivní efekty na správných místech ve správných chvílích, dynamická hudba reagující odpovídajícím způsobem na dění na obrazovce, design úrovní, dekorace prostředí, vynikající atmosféra a dalších prvky, to všechno dává hře unikátní tvář, bez níž se dá jenom těžko na trhu prosadit. Pak už je jenom otázkou vkusu každého hráče, jestli se mu daný styl zamlouvá. Nám se styl, který si tvůrci z týmu Mindware zvolili, líbí a možná by se dal použít i silnější výraz. Je však třeba znovu připomenout, že jsme hráli rozpracovaný produkt, který ještě zdaleka nebyl finální, na což je třeba brát ohled.O tom co Cold War nabízí bychom mohli a hovořit ještě dlouho a klidně do mrtě rozebírat jednotlivé prvky. Už jen to je známka toho, že nás hra během těch pár hodin slušně chytla. Navíc jsme prý neměli možnost vidět a hrát úrovně, které tvůrci sami považují za lepší. Zdali měli pravdu se však ukáže až později.Pro ty co neměli sílu se vším tím textem prokousat malé shrnutí. Pár hodin hraní stále ještě pracovní verze Cold War v nás zanechalo pozitivní dojmy a touhu poznat víc. "