Magic Made Fun Recenze Master of Illusion

Master of Illusion

Jan Vitík

Jan Vitík

23. 1. 2008 23:51
Reklama
Reklama

Master of illusion je dalším nestandardním herním produktem, jehož vydaní umožňují pouze unikátní vlastnosti handheldu DS. Jistě, zní to trochu jako dokola opakované reklamní slogany, za než nám chodí do schránek haldy pozvánek na rauty, ovšem tak to není. Skutečně si nelze představit, ze na PSP by podobný koncept fungoval. Nevšedním způsobem působí kouzelnický balíček ještě před spuštěním, neboť je distribuován v krabici s artworkem vymykajícím se běžnému průměru. Až teprve teď si člověk uvědomí, jak bídné obaly mají hry na DS. Pokud se pak budeme řídit známým heslem, že obal prodává, dočká se Master of Illusion solidních prodejů.

V roli čaroděje

Master of Illusion

Samotná náplň krabice je veskrze magická a obsahuje kromě samotné cartrige s hrou i balíček karet. Ty budou třeba k provedení řady triků a záhy zjistíte, že nelze použít jiný balíček. Samotná "kouzla" jsou rozdělena do tří skupin, z nichž každá nabízí odlišný typ hratelnosti. Nejzábavnější a nejrozsáhlejší skupinou je Magic Show, obsahující kouzla (triky), u nichž je hráč v roli iluzionisty a handheld používá místo sličné asistentky. V úvodu je jich přístupných jen pár a další je třeba si odemknout. To probíhá prostřednictvím bodů, jež získáváte za každé provedení triku. S tím se však váže jedno nemilé omezení, které mi skutečně pilo krev po celou dobu hraní. Body jsou rozděleny do denních přídělů, a jakmile tento limit vyčerpáte, máte po srandě a nic nového ten den neuvidíte. Limit však nemá jediné smysluplné opodstatnění, kromě umělého prodlužování herního času. Ono se ani není čemu divit, neboť množství triků nedosahuje nijak závratných čísel a bez limitu by nebyl problém během jednoho odpoledne vše poodemykat. Podobný násilný způsob však jen otravuje.

Průběh kouzla je rozdělen do tří fází. Nejprve je třeba projít krátkým tutorialem, během něhož je vyzrazeno tajemství celého triku společně s technikou provedení a najdou se i nějaké tipy, na co si dát pozor. Následuje velmi důležitá fáze tréninku, v níž si vypilujete samotné provedení nanečisto. Úroveň obtížnosti je kolísavá a u některých bude stačit jednou, dvakrát vyzkoušet a již můžete oslnit publikum. Najdou se však i taková, jejichž zvládnutí bude vyžadovat chvíli tréninku. A věřte, že není dobré výcvikovou fázi nějak uspěchat, neboť je opravdu trapné, když se nedostaví kýžený efekt, čímž se z kouzelníka stáváte pouhým šaškem.
Je samozřejmé, že o žádné čáry nejde, jen je chytře využito dotykového displeje, čudlíků a mikrofonu. Setkáte se s rozdělením tlačítek na určité zóny a jasně danými hlasovými povely pro určitou akci. Složitější triky používají kombinaci těchto prvků, což vede k efektnějšímu výsledku. A pochopitelně, karty jsou zezadu označené.

V roli diváka

Master of Illusion

Ne vždy je však po ruce publikum, takže na odreagování od tréninku zavítáme do skupiny Solo Magic. Osm jednoduchých triků, vycházejících povětšinou z matematických výpočtů, kdy posouváte prst po kalendáři, či přesouváte karty a ono to vždycky nějak vyjde, zabaví skutečně jen na chvíli. Ovšem i některé z této skupiny lze úspěšně předvést jako show, i přesto, že podvádět nebudete vy, ale samotné DS. Podvod je možná silné slovo, ale v konečném důsledku o nic jiného nejde. Označené karty a nenápadné mačkání zadních tlačítek nemají s magií nic společného. A rozhodně nedoporučuji vyzrazovat princip triku, neboť tím razantně klesne zájem subjektu.

Poslední skupina se jmenuje Magic Training a skutečně se jedná o velice zavádějící název. Prvoplánově se nabízející alternativa tréninku magických schopností bere rychle za své a vystřídává ji nemilé zjištění. Jediné, co v této kategorii najdeme, je pár miniher, nemajících s kouzlením zhola nic společného. Karetní hry a kreslení zrcadlově obrácených písmen působí jako pěst na oko a nikdo nemůže tvrdit, že mají za úkol něco jiného, než jen vyplnit prázdné místo, aby celek nepůsobil tak chudě.

Master of Illusion
Master of Illusion není určený k hodinovému hraní a ještě navíc v dopravním prostředku, je spíš rychlovkou na pár minut, kdy si doma v klídku něco nacvičíte a pak oslníte rodinu a kamarády. Rozhodně nelze trikům upřít jejich kouzlo, s kterým zapůsobí na neznalého diváka. Nadšení však již po třetím triku trochu opadá a rychle nastane nepříjemná situace, kdy máte odemčeny všechny triky, vaši přátelé již viděli a na hezkou krabici se začne prášit.
Kouzelnický balíček jistě osloví především později narozené hráče, u nichž se dá předpokládat větší zápal a nadšení z podobných věcí, než u puberťáků a dospělých hráčů. Navíc se procvičí v angličtině, neboť hra není lokalizovaná. Jazyk je však jednoduchý a v tutorialech je doprovázen srozumitelnými obrázky. Grafické zpracování odpovídá žánru, ovšem na nějakou tajemnem obestřenou magickou stylizaci zapomeňte. Hudební složka se již moc nevydařila a smyčka znějící na pozadí se stává otravnou po pár minutách, takže ztlumit (ale nezapomenout opět zapnout při tricích, kdy DS mluví).

Magic Made Fun
Nintendo icon DS

Verdikt

Nápad ve skrze geniální, ovšem malinko přibrzděný zpracováním. Cílovou skupinou jsou mladší hráči, kterým hra vydrží o fous déle.

Co se nám líbí a nelíbí?

Originální námět, balíček karet, systém výuky triků, využití DS.
Triků mohlo být více, denní bodový limit, zbytečné minihry, nevydrží dlouho, audio.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz