Každé třetí koupené herní studio nakonec zavřelo. Nová analýza ukazuje, kdo dopadl nejhůř
Koupě velkou společností může hernímu studiu přinést peníze, stabilitu a přístup k větším projektům. Nová rozsáhlá analýza ale ukazuje i druhou stránku podobných obchodů.
- Z více než 300 sledovaných akvizic skončila přibližně třetina studií úplným zavřením
- Podle širší metodiky zaznamenalo úpadek nebo konec přes 60 % koupených týmů
- Nintendo podle analýzy nezavřelo ani jedno ze šesti koupených studií, u jiných vlastníků byla bilance výrazně horší
Z více než 300 studií sledovaných od roku 2000 byla zhruba třetina nakonec úplně uzavřena. Analýzu sestavil Sebastian Cardoso, který v minulosti působil například v Riot Games, Cryteku nebo EA. Přibližně tři měsíce mapoval 303 případů akvizic PC a konzolových studií za posledních 25 let.
Podle jeho výsledků skončilo 60,8 % koupených studií buď poklesem, nebo úplným zavřením. Jen přibližně každé čtvrté studio podle jeho kritérií pokračovalo ve výrobě her alespoň na předchozí úrovni a zároveň si zachovalo vlastní strukturu. Je ale důležité dodat, že Cardoso používá poměrně přísnou definici „úpadku“. Započítává do něj například i studio, které bylo pohlceno mateřskou společností nebo převedeno na podpůrné práce, přestože dál fungovalo a kvalita jeho her se nemusela zhoršit. Pokud se tyto případy vynechají, podíl problémových akvizic klesne z 60,8 na 51,6 %.
Zakladatel BioWare kritizuje dnešní herní manažery. Prý netuší, jak hry vznikají
Uzavření BioWare znovu otevřelo debatu o tom, jak velké herní společnosti řídí svá studia. Teď se ozval i jeden z jejich zakladatelů Greg Zeschuk, který má pro současné vedení herního průmyslu poměrně tvrdá slova.
Výrazně se liší také výsledky jednotlivých vlastníků. Podle analýzy skončilo všech 17 sledovaných období pod vlastnictvím Activision Blizzardu úpadkem nebo zavřením. Stejný výsledek vyšel u Disney, Midway a Thunderfulu. U EA dosáhl podíl 83 %. Microsoft skončil podle stejné metodiky na 63 %, Sony na 58 %, Tencent na 50 % a Embracer na 43 %.
Na opačné straně stojí Nintendo. To během 24 let koupilo šest studií a podle Cardosových dat ani jedno nezavřelo. Čistou bilanci mají také Kadokawa, Krafton a Sumo Group. Autor analýzy rozdíly vysvětluje hlavně motivací kupujících. Některé firmy podle něj získávají studia proto, aby „nakrmily stroj“, zatímco jiné jednoduše chtějí vlastnit dobré a fungující týmy.
