Hrej.cz Ježek Sonic Recenze

Ježek Sonic

redakce-hrej-cz
redakce Hrej.cz
19. 2. 2020 14:15 Sdílej:
Reklama
Reklama

V úterý 18. února se redakce Hrej.cz vydala na premiéru filmu Ježek Sonic. Jednotliví členové se rozmístili po kinosále tak, aby navzájem nemohli ovlivňovat svůj filmový zážitek a mohli přinést skutečně subjektivní dojmy. Jak se nám film líbil si můžete přečíst níže.

PAVEL MAKAL - TAK SNAD PŘÍŠTĚ

To, jak moc si filmové dobrodružství ježka Sonica užijete, záleží především na tom, s jakými očekáváními budete vstupovat do sálu. Pokud tak budete činit pouze v roli rodiče malé ratolesti, pravděpodobně oněch devadesát minut přežijete bez větších šrámů. Pokud tam ovšem půjdete v roli nadšeného hráče, nedejbože pamětníka dob největší slávy společnosti Sega, asi budete tápat po důvodech vzniku tohoto díla.

Nalijme si čistého vína, modrý maskot Segy není už pěkných pár let relevantní.

Osobně jsem velkou část druhé poloviny filmu strávil přemítáním nad tím, pro koho je vlastně Sonic určen. Nalijme si čistého vína, modrý maskot Segy není už pěkných pár let relevantní. Doby jeho největší popularity sahají na počátek devadesátých let minulého století, a tak by film měl mít co největší sexappeal pro dnešní čtyřicátníky, kteří by si u něj mohli třeba spokojeně nostalgicky zavzpomínat na chvíle strávené s Master Systemem. Nic takového ale nečekejte.

JEN PRO TY NEJMENŠÍ

Film je skutečně cílený na to nejmladší publikum, kterému se snaží imponovat vtipy o prdech, karikaturami postav (hloupí policisté, černošská švagrová, zcela bizarní Jim Carrey) a flossováním z Fortnite. Řada autorů dětských snímků už pochopila, že do kina s dětmi chodí i jejich rodiče, a tak se do své tvorby snaží propašovat i nějaké ty skryté vtípky pro starší a pokročilé. Ty zde rozhodně nečekejte. Celá zápletka je extrémně banální a jednoduchá, fakt, že je Sonic slavnou postavou, maskotem někdejšího herního giganta, je tu zcela irelevantní. Kdyby v hlavní roli figuroval anonymní rychle běhající pásovec, nic zvláštního by se nestalo. Do kina má diváky pochopitelně dostat hlavně značka, je s ní ale zacházeno vyloženě macešsky.

Je s podivem, že v době, kdy filmové a seriálové retro návraty do osmdesátek a devadesátek prožívají renesanci, nevyužívá film možnost podobné stylizace. Největší reminiscenci na herní původ tak představují závěrečné titulky. A bohužel jediná nápaditá scéna, tedy okamžik, kdy se zastaví čas a děj sledujeme z pohledu Sonica a jeho rychlosti, je vykradená z X-Men: Budoucí minulost, kde ty samé skopičiny páchal hrdina Quicksilver.

POKÉMONI DOPADLI LÉPE

Samozřejmě se jednoznačně nabízí srovnání s loňským Detektivem Pikachu, který na stříbrné plátno přenesl fenomén Pokémonů. Jenže to srovnání je do značné míry nefér. Pokémoni jsou přeci jen větší a živější značkou, kterou dosud milují zástupy fanoušků. Detektiv Pikachu měl ale také štěstí na tvůrce, kteří dokázali divákům představit svět, jenž svou vnitřní logikou dává smysl a je radost sledovat doslova oživlé příšerky v reálném prostředí. No a taky měl Ryana Reynoldse v titulní roli. Sonic oproti tomu kontruje xmenovským Jamesem Marsdenem a pitvořícím se Jimem Carreym, jehož mi bylo po většinu času líto, protože se zdálo, že hraje parodii na Hanka z Já, mé druhé já a Irena. Na druhou stranu to byl právě jeho Dr. Robotnik, kdo mě dokázal aspoň několikrát pobavit.

V sále se ozýval smích prakticky jen od dětí, ty si tedy tuhle humoresku patrně dokážou užít. Nám ostatním nezbývá než doufat, že příště už to třeba opravdu vyjde.

 DAVID PLECHÁČEK - CHYBĚJÍCÍ CHARISMA

Ke správnému filmu patří popcorn. Zastávám názor, že jestli za to nějaký stojí (jakože nestojí, ty ceny jsou prostě zlodějský), tak jedině kombinace šunka-sýr. Celou dobu, kdy jsem ho do sebe ládoval, jsem si ale říkal, proč je tak extrémně přesolený. V puse jsem měl vyprahlo jako na Sahaře, necítil jsem chuť ani sýru, natožpak šunky, ale jen to, jak mi zbytek vody ze všech pórů tahá žlutý, extrémně slaný mix prášku na rozpukané kukuřici. Bylo to vážně peklo. Já vlastně zpětně vůbec nechápu, proč jsem si ho dával, bylo s ním jen trápení. Z nějakého důvodu byl ještě tak divně rozdrcený, takže když si člověk nabral hrst, padalo mu to všude kolem, jen ne do pusy. Nebo že bych si ho nadrtil já sám svým neohrabaným nabíráním jednotlivých soust? Na to už asi nepřijdeme. Ale jestli na něco budu po několika týdnech vzpomínat, budou to právě moje strasti s vlastním stravováním. Na Sonica, i když jsem ten popcorn jedl u něho, na toho si bohužel nevzpomenu.

Sonic totiž není pro nás. Myslím, že to z ukázek nebylo tak úplně patrné, ale v sále si člověk mohl připadat až trochu nepatřičně – sál měl totiž patřit rodičům s dětmi, které se celé nedočkavé třesou na relativně krátkou pohádkovou jízdu s malým, modrým, sympatickým hrdinou, který jen pouhou shodou náhod pochází z nějaké videohry, kterou ale ony ratolesti podle mého názoru už ani neznají. Nám dospělým patřit neměl. Tato skutečnost by pro mě byla relativně v pořádku, vlastně bych proti takovému filmu neměl ani slovo, kdyby byla cílová skupina od začátku jasně definovaná. Jenže nebyla. Sonic se totiž tváří jako „herní“ film, který před stříbrné plátno hodlá přivést všechny pamětníky a dopřát jim návrat do svých mladých let. Jenže všichni ti se místo toho budou radši nimrat v přesoleném popcornu a divit se, proč se zbytek sálu směje.

JSEM MODREJ, ALE ŠIKOVNEJ

Zápletka je veskrze primitivní, Sonic zkrátka hledá způsob, jak zůstat v ústraní na naší planetě, která mu přijde oproti těm ostatním překvapivě rozmanitá a především zábavná. Vždyť kde jinde by mohl zažít hospodskou bitku nebo by si mohl sám se sebou zahrát baseball? Okolnosti mu ale v tomto ohledu moc nepřejí, svou hloupostí na sebe upozorní a pak už se musí snažit, seč mu síly stačí, aby se ho nezmocnil Dr. Robotnik. Už samotná premisa nedává moc prostoru k tomu, aby s ní režisér Jeff Fowler naložil nějak konstruktivně a nápaditě. Scénář nepřekvapí, nosné myšlenky filmu jsme viděli dvacetkrát, ne-li víckrát, a dost možná tak budete sledovat hodinky a odpočítávat minuty, než se na plátně objeví závěrečné (a mimochodem pěkně provedené) titulky.

Rozumím tomu, že Sonic není detektiv Pikachu, ale přeci jen se autoři mohli snažit o to, aby byl zkrátka jiný než prvoplánovitě roztomilý.

Hlavní postava je přesně taková, jakou ji známe. Rychlá, možná trochu ztřeštěná... a postrádá hloubku. Sonic je sice roztomilý hlavní hrdina, ale sám film neutáhne. Nepřekvapivě se z něj vyklube ježek, který má pocit, že celý svůj život jenom promarnil a vlastně v něm nikdy nic nezkusil. Absenci nějakého hlubšího charakteru lze v tomto případě pochopit, na druhou stranu filmu absolutně chybí sebemenší snaha, jak ze zajetého konceptu vybočit. Rozumím tomu, že Sonic není detektiv Pikachu, ale přeci jen se autoři mohli snažit o to, aby byl zkrátka jiný než prvoplánovitě roztomilý. Když to dokáže film, jehož hlavní hrdina vychází z anime předlohy a nedělá nic jiného než „Pika, Pika“, proč by to samé v jiném provedení nemohl zkusit i neméně slavný rychlík.

KDYŽ NEMŮŽEŠ, PŘIDEJ VÍC

Ale dobře, rozumím tomu, že Paramount zkrátka ze Sonica „něco víc“ dělat nechtěl. Ale stené charisma pobrali i všichni okolo. Nového kamaráda v podobě šerifa Green Hills v roli Jamese Marsdena by mohl ztvárnit kdokoliv, stejně jako neoslnil ani Jim Carrey v roli ikonického padoucha. Carrey sice má to nejlepší zřejmě za sebou, na druhou stranu by člověk doufal, že film utáhne alespoň jeho typický humor, který jedni milují a druzí nenávidí. Bohužel ale stejně jako zbytek osazenstva sklouzává jen do chabého průměru, z něhož nevybočí snad v jediné scéně. Všehovšudy se povedly tak tři vtipy (odhadem z deseti, ale těžko říct, jestli jako dospělí vůbec pochytíte, co má a co nemá být vtipem), přičemž mladší publikum se hihňalo výrazně častěji, především v takových momentech, kdy si Sonic například uprdne. Ha, ha. Abych Sonicovi nekřivdil, jednou se lidem v sále takřka zastavil dech... to když Sonic předvedl taneček „Floss“ z Fortnite, který možná znáte v podání Backpack Kida. Nu, ani to mne ze židle nezvedlo, a když se nepovede u zarytého fanouška Fortnite, tak u koho ze zbytku dospělých asi autoři uspějí?

V takovém případě působí narážka na „rodinu“ Dominica Toretta alias Vina Diesela skoro až nemístně, protože ji pochopí jen málokdo. Tohle není dospělý film, ani film pro dospělé. Možná se jen autoři snažili, aby bylo utrpení pro otce vedle svých dětí co nejmenší. Ale dost kritizování, prostě jsme si jen vysnili ikonu od Segy trochu jinak. Zpětně bych byl možná vděčnější, kdybych sledoval klidně i animovanou pohádku, jakou byl třeba Raubíř Ralf. Svým pojetím se samozřejmě od Sonica liší, ale asi takhle nějak bych si představoval snímek pro deseti až dvanáctileté kluky ve formě, kterou snesou i rodiče. Když už má být ale snímek hraný, doufal bych přinejmenším v trochu lepší herecké výkony a nějakou vzájemnou chemii, která chybí. Je na místě mít nějaké nároky, Ježek Sonic je ve svém prvním dílu ale pouze filmem pro nenáročné.

TADEÁŠ PEPŘ - PRO TIKTOK GENERACI

Je skutečně podivné, že v únoru roku 2020 sedím v sále a sleduji filmové zpracování Sonica. V době, kdy Sonic (bohužel) ztratil absolutní většinu své atraktivity. V době, kdy je skutečně dobrá hra s tímto modrým hmyzožravcem záležitostí dávné historie. A i přes to Sega přichází s filmem, který naprosto cíleně míří na děti, které s nejvyšší pravděpodobností Sonica viděly maximálně na obrázku, zatímco jeho cílovou skupinu, řekněme hráče od dvaceti do čtyřiceti let, nechává marně bloudit v záplavě infantilních vtipů a rádobycool Fortnite referencí. Ano, pokud je vám deset, s kamarády o přestávkách zběsile flossujete (omlouvám se za to odporné slovo) na chodbě a místo poslouchání pančelek se smějete videím na TikToku a prdům, zřejmě vám filmový Sonic sedne. V opačném případě, a to především pokud jsou vaše vzpomínky šestnáctibitové, dost možná odejdete ze sálu znechuceni.

GOTTA GO FAST

Problém tkví už v samotné myšlence filmu. Po prvních pár desítkách vteřin se totiž dobrovolně vzdává půvabného “originálního” Sonicova světa, respektive ostrova ve formě typicky herní lokace, a animovaného hrdinu násilně nacpe do skutečného světa. Skutečného světa plného skutečně stereotypních postav, v čele s neuvěřitelně gumovým šerifem, který chce opustit buranské maloměsto Green Hills a vyrazit vstříc sanfranciskému zálivu. Ansámbl doplňuje jeho sličná, nicméně zbytečná družka, tupý kolega z policejní stanice a spousta zvířat, které slouží jako komický kontrast k antropomorfickému ježkovi.

Navíc Jim Carrey v roli Robotnika spíše než geniálního vědce připomíná zvířata týrajícího psychopata s behaviorálními potížemi.

Drajv filmu, jehož zápletku obstarává jeden ježek a jedno baseballové hřiště (mhm), jeden příšerný záporák a série naprosto nepochopitelných událostí prostě nefunguje. Přímo se nabízí srovnání se slušným Detective Pikachu, který bodoval především světem, ve kterém všudypřítomní Pokémoni prostě dávali smysl. Sonic, a stejně tak naprosto křečovitý Dr. Robotnik, jsou do “našeho” světa namontováni opravdu násilně.

Navíc Jim Carrey v roli Robotnika vyvažuje nepříliš silný scénář opravdu brutálním přehráváním a spíše než geniálního vědce připomíná zvířata týrajícího psychopata s behaviorálními potížemi. A co je nejhorší, v jeho případě si z herní předlohy autoři příliš nevzali, na honičku s obří demoliční koulí můžete zapomenout.

NIE, RADŠEJ PIKAČU

Abych ale jen nehanil, Ježek Sonic umí pobavit. Sice jen zhruba třikrát za celý snímek, ale občas se v řadě vedle mířících vtipů objeví příjemně povedená popkulturní narážka. Také disponuje dvěmi (z X-Men vykradenými) stylovými scénami se zpomalením času a absolutním highlightem je potitulková scéna. Jinak se ale jedná o dětem na míru šitou, product placementem prolezlou jízdu. A i přes jistý potenciál si můžete s klidným srdcem Sonica odpustit a do kina poslat děti. Sami si spíš doma užijte zmíněné Pokémony.

Ježek Sonic
Netflix icon Film

Verdikt

Ani exkurze do světa filmu zašlou slávu Sonicovi nevrátí. Děti do deseti let tenhle modrý hmyzožravec na hodinu a půl zabaví, pamětníci starých dobrých časů šestnáctibitových konzolí si návštěvu kina mohou s klidným svědomím odpustit.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz