Herní závislost duševní nemocí? Zatím ne.

Update 1. 6.: Doktoři sdružení v The American Medical Association se nakonec neshodli na tom, jestli lze, či nelze herní závislost označit za duševní nemoc a rozhodli, že je třeba dalšího výzkumu. „Přestože je třeba dalšího výzkumu, abychom zjistili, jaký mají hry potenciál způsobovat závislost, tak je AMA znepokojena sociálními, zdravotními a behaviorálními efekty nadměrného hraní her a používání internetu," prohlásil prezident AMA Dr. Ronald Davis.

AMA rovněž požaduje další studie týkající se efektivity systému hodnocení her (ESRB, PEGI, BBFC), který se nezměnil od roku 1994. To kvůli studiím, které spojují zvýšení agresivity chování s vystavením jedince násilnému obsahu v médiích.

Dr. Timothy Fong, psychiatr z University of California v Los Angeles, jenž se specializuje na závislosti prohlásil, že pro některé jedince může hraní her skutečně představovat problém. „Víceméně cokoli na světě může vyvolat závislost, pokud jste biologicky náchylní k vypěstování závislosti. Jde o nemoc pro velmi malé procento dětí. Ne všechny děti si však nutně musí na hrách vypěstovat závislost,“ vysvětlil svůj postoj Dr. Fong, podle něhož je třeba dalších empirických průzkumů vlivu her na lidi, zejména na děti.

Dokud na základě řádných průzkumů nebudou k dispozici jasně hovořící údaje, tak jsou všechna rezolutní prohlášení založena pouze na mýtech a stereotypech. Na druhou stranu si však Dr. Fong myslí, že by rodiče měli vědět, co jejich děti hrají, poněvadž každé dítě vnímá hry jinak, což hned doložil na příkladu dvou adolescentů, s nimiž se setkal. Jeden z nich před rodiči hraní her skrývá a jeho prospěch se zhoršuje. Na druhé straně je tu bezproblémový chlapec, který se vedle hraní her věnuje i sportování, před rodinou nic neskrývá a má doma potřebné zázemí.

Prezident ESA Michael Gallagher, tedy organizace jež formálně reprezentuje herní průmysl, dodal, že chápe znepokojení rodičů. Dle Gallaghera se ESA snaží konzumenty vést k tomu, aby si hry užívali stejně jako jakékoli jiné volnočasové aktivity. K tomu je však potřeba střídmosti (v hraní her) a odpovědnosti, jak součásti vyváženého životního stylu.

Původní zpráva 27. 6.: Docel nedávno běžela na jednom z tuzemských TV kanálů reportáž, v níž několik psychiatrů a psychologů přirovnalo závislost na hraní her k závislosti na drogách a alkoholu. Nebudeme se tu však zabývat tím, že v reportáži chyběl jakýkoli druhý pohled. Jisté je to, že by se američtí lékaři s českými odborníky v současné době neshodli na tom, že lze hraní her v extrémní míře klasifikovat jako klasickou závislost.

Právě na tohle téma se totiž rozpoutala debata během každoročního setkání doktorů sdružených v rámci American Medical Association (AMA). Jedna skupinka doktorů navrhla, aby byla závislost na hraní her v příručce amerických psychiatrů klasifikována jako mentální porucha na úrovni alkoholismu. Hned na to však ta samá skupinka ze svého postoje ustoupila s tím, že celý problém vyžaduje hlubší průzkum a pokud by jeho závěry nasvědčovaly tomu, že lze závislost na hraní her přirovnat k alkoholismu, tak může až v horizontu pěti let dojít k rekvalifikaci. To znamená, že bylo extrémní hraní her klasifikováno jako komplexní duševní nemoc klasifikováno až od roku 2012.

Podle doktora Stuarta Gitlowa z Mt. Sinai School of Medicine of New York nic nenaznačuje tomu, že může být extrémní forma hraní komplexní psychologickým poškozením na úrovni alkoholismu, a tak by se v souvislosti s tím nemělo vůbec používat slovo závislost.

Tomuto názoru však svým postojem oponoval Dr. Thomas Allen z Osler Medical Center v Towsonu, podle něhož je práce s lidmi závislými na hraní her úplně stejné jako práce s alkoholiky. Závislí hráči prý trpí stejnými symptomy jako alkoholici, když svůj problém popírají, snaží se své chování nějakým způsobem sami pro sebe odůvodnit a stejně jako alkoholici se subjektu své závislosti nemohou vzdát.

Na to reagoval Dr. Louis Kraus, psychiatr z Rush University Medical Center, podle něhož není jisté, jestli může hraní her návykové. Zatím prý není možné prokázat přímou souvislosti, tedy že se jedinec hrající hry musí stát na této činnosti nutně závislým. Dr. Kraus však souhlasí s tím, že čím více času tráví děti hraním, tím méně času tráví s rodinou i se svými přáteli, což se nedá dohnat stejně jako nedostatky v učení.

Debata doktorů, kteří se účastní setkání American Medical Association tedy prozatím nevedla k žádnému závěru. Své jednotné stanovisko by však měli zveřejnit koncem týdne.