Reklama

1453 byl pro lidské dějiny bezpochyby významný letopočet. Cařihrad a celá Byzantská říše dostala od Turků pořádně na frak a zbytek světa byl z této události tak ohromen, že ji později označil jako přelom středověku a novověku. Podle některých tím sice bylo až Kolumbovo objevení Ameriky o necelých čtyřicet let později, podle jiných zase středověk neskončil, ale trvá, pro nás je ovšem důležité, že právě prvně zmíněný letopočet představuje rovněž startovní čáru třetího dílu strategické série Europa Universalis. Ta byla ve svých počátcích přijata hráčským publikem lehce rozporuplně: především nepohodlné ovládání a násilné naroubování real-time systému na mechanismy podobné deskové hře bylo trnem v oku těch, kteří se dokázali přenést přes neatraktivní vizuální skořápku a pochopit složité principy EU. Reputaci si Paradox Interactive zlepšili až pokračováním, jež originál téměř po všech stránkách předčilo a opravilo většinu jeho neduhů. K úplné dokonalosti mu přesto ještě leccos chybělo. Obsahuje toto „leccos“ EU 3?

Dějepis novověku v kostce

Říkat, že se herní princip ani tentokrát nezměnil, mi přijde podobně zbytečné, jako čekat na vydání Duke Nukem Forever. Série Europa Universalis byla, je a pravděpodobně i bude stále o tom samém: hráč musí provést jeden z více než 250 přítomných národů určitým historickým obdobím, přičemž jak ovlivní jeho politické směřování, záleží čistě na něm. Do rukou se mu dostává takřka absolutní moc – v EU není na úrovni panovníka, ale jakousi šedou eminencí, ovlivňující veškeré dění z pozadí. Zkrátka něco jako Vlastimil Košťál v předsednictvu Českomoravského fotbalového svazu :). Žádné konkrétní cíle v trojce nejsou dané, ale částečně se odvíjejí od volby vámi ovládané země. Udělat z Maroka obchodní velmoc půjde samozřejmě o poznání hůř než třeba u Francie, zatímco proměnit Portugalsko v námořní postrach Evropy nebude zdaleka představovat nepřekonatelný problém. Soustředit se lze například pouze na kolonizování neosídlených oblastí, avšak pokaždé se hodí mít alespoň základní přehled o dění v okolí a udržovat dobré vztahy se sousedními státy.

Kromě výběru národa je zároveň třeba zvolit i počáteční letopočet, který se musí pohybovat v časovém období mezi roky 1453 až 1789 – tímto datem EU 3 končí, ovšem historie znalým jedincům je jasné, že i obsažených 336 let nabízí významných událostí až až. Hra přitom akurátně zachycuje vývoj jednotlivých zemí v každém období a podle toho také odhaduje přibližnou obtížnost vedení vybraného státu v daném časovém úseku, za což si tvůrci zaslouží velké plus. Speciálně je zde navíc vytipováno několik významných dat, jako třeba zmíněné objevení Ameriky, začátek třicetileté války nebo z pozdější doby válka amerických osad za nezávislost. U každé této události nabízí hra několik zemí, jež sehrály důležitou roli a jejichž zvolení zaručuje zajímavou výzvu. Kdo z nás by si nechtěl zkusit dotáhnout s Čechy stavovské povstání do vítězného konce a odvrátit Bílou horu?

Ještě před startem nového tažení se však vyplatí absolvovat tutoriál, jenž přehledně demonstruje všechny podstatné herní možnosti a dobře poslouží jak úplným nováčkům, tak i těm, kteří se už s některým titulem z této série setkali dříve. Nutno podotknout, že po stránce uživatelské přístupnosti udělala EU opět velký krok kupředu a ani začátečníci nyní nemají jediný důvod se třetího dílu štítit. Pokud totiž některý ze základních mechanismů náhodou nepochopí ještě při tutoriálu, tak jim zaručeně přejde do krve (i díky vylepšenému a velice intuitivnímu interface) nejpozději po první hodině normálního hraní. Na druhou stranu ale musím jedním dechem dodat, že i v pozdějších fázích budete objevovat stále nové a nové vlastnosti, jelikož ani trojka na své komplexnosti nic neztratila, ba naopak. Pojďme nyní společně nahlédnout do tajů vedení novověkého národa.

Vojna a mír

Veškeré dění na obrazovce stejně jako v předchozích dílech probíhá v reálném čase s možností kdykoliv hru zrychlit, zpomalit nebo úplně zapauzovat a v klidu naplánovat další počínání. To sestává především ze spravování jednotlivých provincií vaší země, obchodování se sousedními státy (jež mi mimochodem přišlo až zbytečně náročné), diplomacie a samozřejmě i starání se o armádu, případně velení pozemním či námořním oddílům v boji. A právě bitvy představují to pravé koření EU 3 – pocit, kdy nelítostně drtíte v nepřátelské zemi jednu provincii za druhou a s ďábelským úšklebkem ve tváři odmítáte zoufalé prosby o uzavření míru, je prostě nádherný. Ovšem není radno se do bojů vrhat jen tak bezhlavě: vztahy států jsou většinou hodně propletené a vyhlášením války zdánlivě bezvýznamné zemičce můžete klidně spustit kolotoč událostí, jehož následkem se proti vám spojí půlka kontinentu.

Podobným věcem se proto musí předcházet obratným diplomatickým vyjednáváním, kterým si lze naklonit významné hráče na světovém poli na svoji stranu, nebo naopak popudit potenciální nepřátele proti sobě. V prvním případě jde většinou o uzavírání vojenských aliancí, důležitých obchodních smluv nebo královských sňatků, v tom druhém zpravidla o získání tzv. Casus Belli, tedy jakési zámince k válce. Bez ní se útok na mírumilovný národ zpravidla rovná politické sebevraždě, nebo alespoň několika rokům urovnávání pošramocených vztahů. Velmi zábavnou část diplomacie pak představuje zmíněné vyjednávání o míru, kdy si podle dosažených válečných úspěchů můžete nárokovat určité reparace - od finančního vyrovnání až po připojení některých provincií k vašemu státu. A zapomenout nesmím ani na špionáž, jež zažívá ve třetím pokračování série EU svoji premiéru. Jedná se samozřejmě o dosti rizikovou záležitost, která může přinést vítané ovoce (sabotáž, přinucení vojáků k dezertaci), ale v případě odhalení také velice nepříjemné komplikace, v nejhorším případě dokonce i vyhlášení války.

Politické harašení

Ačkoli vás hra prakticky do ničeho nenutí, v průběhu vládnutí stejně učiníte několik rozhodnutí, která začnou postupně formovat další směřování vašeho státu. Ať už volbou jakýchsi „národních plánů“ (např. kolonizování Nového světa, rozvoj armády, náboženství...), výběrem určitého druhu poradců nebo pomocí systému speciálních hejblátek. U něj se zastavíme ještě o něco déle – jednou za několik let totiž umožňuje změnit současnou politiku vaší země posouváním malého kurzoru mezi dvěma opačnými způsoby vlády. Volit se dá třeba mezi defenzivní nebo výbojnou politikou, merkantilismem nebo volným obchodem, nevolnictvím nebo osobními svobodami a tak dále. Každá změna sice většinou vyvolá menší nepokoje, ale za pár let už budete sklízet její plody. Experimentátoři tedy mohou nasimulovat anarchii podobnou dnešnímu Iráku, stejně jako diktaturu v duchu Olivera Cromwella.

Třetí díl – třetí rozměr

Novému pokračování EU ušili jeho tvůrci módní trojrozměrný kabátek, který mu sice dle mého názoru nijak zvlášť nesluší, ale přehlednost naštěstí nepostrádá, což je podstatné. Daleko více než vizuálně tento titul potěší po stránce zvukové, a to konkrétně hudbou, která mi často zněla v uších ještě dlouho po vypnutí hry.

I přes obrovské kvantum možností, zlepšenou přístupnost běžným hráčům a tradičně kvalitní multiplayer však ani EU 3 není zábava pro každého. Absolutní volnost sice leckoho potěší, ovšem absence pevně daného cíle a minimum vodítek k dalšímu postupu může rovněž určitou sortu lidí odradit. Trojka obsahuje i několik menších chybek, jako třeba podivně vyřešený transport vojáků přes moře, ale ty nemají na celkové hodnocení až takový vliv. V každém případě bych však nechtěl, aby tyto závěrečné řádky vyzněly nějak negativně, to ani náhodou. Navzdory některým nastíněným nedostatkům je nová Europa Universalis skvělou hrou, jež potěší zejména milovníky historie a komplexnějších strategií. Bravo, Paradox Interactive.

Verdikt

Velice kvalitní pokračovatel zavedené série, který rozšiřuje již tak bohaté možnosti předchozích dílů ještě o poznání dále, ale zároveň zůstává jednoduše přístupný i pro ty, jež se dosud od podobných titulů drželi stranou.

Hodnocení

Jak hodnotíme?

Co se nám líbí a nelíbí?

Neuvěřitelná rozsáhlost, přesné zpracování více než 300 let lidské historie do herní podoby, prakticky po všech stránkách dotažené, výborný soundtrack.

„Freeformový“ styl hraní nemusí každému sednout, jinak spíše drobnosti.

Reklama