Gamescom 2026: Dojmy z Rayman Legends Retold

Článek

Hrej vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli

S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.

Redakce

3

U remaku Rayman Legends jsem měl od oznámení jednu zásadní otázku. Proč vlastně vzniká? Originál z roku 2013 ani dnes nepůsobí jako hra, která by nutně potřebovala modernizaci. Jeho výtvarný styl zestárl minimálně, hratelnost byla postavená na velmi přesném ovládání a jednotlivé úrovně pořád patří k tomu lepšímu, co Ubisoft v rámci plošinovek vytvořil. Rayman Legends Retold proto nemá jednoduchou pozici. Nemůže se opřít o argument, že zachraňuje dávno zastaralou hru. Po krátké ukázce na Gamescomu mi ale jeho existence dává o něco větší smysl.

Retold původní Legends nepřekopává a je okamžitě poznat, že základ zůstal téměř nedotčený. Rayman pořád běhá, skáče, odráží se od stěn a během několika sekund dokáže spojit několik pohybů do jednoho plynulého průchodu úrovní. Rozdíl spočívá hlavně v tom, co Ubisoft kolem tohoto základu postavil. Ukázka nabízela přibližně dvacet minut hraní složených z úvodní úrovně, nové pasáže na hřbetě draka a jednoho z hudebních levelů.

Pořád je radost se jenom hýbat

Nejdůležitější pro mě bylo, že Rayman pořád působí jako Rayman. To možná zní primitivně jenže u předělávky podobně přesné plošinovky není změna enginu a kompletní přechod na trojrozměrnou grafiku úplná maličkost. Stačilo by trochu změnit rychlost postavy, délku skoku nebo odezvu ovládání a úrovně navržené kolem konkrétního rytmu by okamžitě začaly působit jinak. Tady jsem podobný problém necítil. Pohyb je rychlý, přesný a především plynulý. Rayman dokáže během několika okamžiků přejít ze sprintu do skoku, odrazit se od stěny a pokračovat dál, aniž by hra měla potřebu celý pohyb brzdit dlouhými animacemi. Právě v tom byla jedna z největších kvalit původního Legends a Retold ji zachovává.

 Rayman dokáže během několika okamžiků přejít ze sprintu do skoku, odrazit se od stěny a pokračovat dál, aniž by hra měla potřebu celý pohyb brzdit dlouhými animacemi. Právě v tom byla jedna z největších kvalit původního Legends a Retold ji zachovává.

Díky tomu není potřeba si na hru dlouho zvykat. Pokud jste Rayman Legends někdy hráli, během chvíle přesně víte, co po vás chce. A pokud ne, základní mechaniky jsou pořád dost jednoduché na to, aby člověk pochopil jejich logiku prakticky okamžitě. To ale neznamená, že se všechno hraje samo. Už původní Legends dokázal během jedné úrovně přejít od poměrně klidného sbírání Lumů k pasážím, kde musíte reagovat prakticky bez přemýšlení. Retold si tenhle rytmus nechává a právě rychlé střídání jednotlivých situací mi během ukázky připomnělo, proč se původní hra hrála tak dobře.

Nový vzhled mě překvapil víc, než jsem čekal

Největší změna je samozřejmě vidět ještě předtím, než vezmete ovladač do ruky. Původní kreslenou prezentaci nahradil kompletně trojrozměrný vzhled, přestože se stále hraje převážně z bočního pohledu. Na obrázcích jsem si nebyl úplně jistý, jestli to Rayman potřebuje. Původní styl měl velmi výraznou identitu a dodnes působí jako krásná rozpohybovaná ilustrace. V realitě na mě ale Retold fungoval podstatně lépe než na statických záběrech. Jednotlivé úrovně jsou barevné, prostředí má mnohem větší hloubku a v pozadí se neustále něco děje. Vegetace, světla nebo části scenérie už nepůsobí jen jako kulisa za plošinami, ale vytvářejí dojem skutečného prostoru kolem hráče. Kamera toho navíc může využívat mnohem výrazněji než v originálu.

Pořád si nejsem jistý, jestli bych nový vzhled označil za jednoznačně lepší. 

Pořád si nejsem jistý, jestli bych nový vzhled označil za jednoznačně lepší. Původní 2D grafika měla kouzlo, které se převodem do 3D jednoduše nedá zachovat úplně stejně. Retold ale naštěstí nepůsobí jako generická moderní plošinovka, která by ze sebe Raymanovu identitu úplně setřásla. Větší množství detailů má zároveň jednu nevýhodu. Když se na obrazovce začne pohybovat několik věcí současně, může být prostředí o něco hůř čitelné. V krátkém demu to pro mě nebylo něco, co by zásadně překáželo, ale u pozdějších obtížnějších úrovní bude právě přehlednost důležitá.

Drak mění tempo víc než samotný remake

Největší novinkou v ukázce byla jízda na drakovi. Místo klasického běhání zleva doprava se hra na chvíli změní v jednoduchou on-rails akci, ve které prolétáváte prostředím, vyhýbáte se překážkám a pomocí ohnivých útoků ničíte objekty před sebou. Draka můžete nechat rychle vystřelovat ohnivé projektily nebo útok podržet a vypustit silnější ránu, která si poradí s odolnějšími překážkami. Do toho uhýbáte do stran a snažíte se projít celou sekvencí bez zbytečných zásahů. Svým pojetím to připomíná klasické kolejové střílečky a funguje především jako krátká změna rytmu mezi plošinovkovými částmi. Nemám po jedné ukázce pocit, že právě na dračích pasážích bude stát celý remake. To ale ani nemusí. Rayman Legends byl vždy nejlepší ve chvíli, kdy přišel s nějakou mechanikou, chvíli ji rozvíjel a následně se přesunul k něčemu jinému. Pokud budou dračí lety fungovat podobným způsobem, dávají v celé struktuře smysl. Hlavně ale ukazují, že Ubisoft nechtěl pouze převést stejné úrovně do nového enginu a tím skončit.

Pořád zbývá otázka, proč právě Legends

Ani po hraní ale úplně nezmizela otázka, proč Ubisoft předělává zrovna Rayman Legends. Původní hra ani dnes nepůsobí zastarale a po herní stránce jí toho moc nechybí. Retold navíc v řadě známých úrovní zachovává velmi podobný základ, jen ho převádí do nového vizuálního zpracování. Pro hráče, kteří Legends znají téměř nazpaměť, proto nebude nový vzhled automaticky dostatečným důvodem projít všechno znovu. Právě tady bude rozhodovat množství nového obsahu.

Dračí sekvence jsou dobrým začátkem a další nové úrovně mohou celému balíčku dodat větší smysl. Pokud budou rozmístěné dostatečně často a nebudou působit jen jako krátké odbočky mezi známými částmi, může Retold nabídnout dost důvodů k návratu i lidem, kteří originál už několikrát dohráli.