Deset klišé herní novinařiny podle Kyle Orlanda

Ve včerejším odpoledním zamyšlení na GameSpotu Kyle Orland vypichuje desítku klíšé herní žurnalistiky. Hned na začátku vlastní článek shodí, když jako jedno z klišé uvede chorobnou potřebu tvořit žebříčky "Deset věcí", ale pak přichází se zajímavějšími body. Upozorňuje na úzus "faktografického otvíráku" většiny recenzí (jde o X. díl série Y...), titulky novinek a perexy končící otazníkem (většinou je přitom odpověď na otázku jasná), paradox popisu kvalitní grafiky fantasy světů jako "realistické", nadužívání hodnotícího výrazu "quirky" (u nás třeba "zajímavé", "neotřelé"), doporučující závěry "bude se líbit fanouškům žánru" či "bude se líbit milovníkům série...", či taulogii "jak dopadne, se teprve uvidí".

Tři důležité body jsem si nechal ještě stranou: Kyle Orland silně kritizuje recenze rozsekané do standardizovaných sekcí (grafika, ozvučení, hratelnost). Kdo kdy viděl filmovou recenzi rozdělenou na sekce herci, kamera, scénář, ...? Kritizuje také politiku appeasementu některých médií vůči průměrným hrám velkých vydavatelů, která by se ve zkratce dala nazvat "sedmičkou neurazíš", což vede k nadužívání horních příček hodnotící stupnice a celkové iflaci hodnocení. A konečně, varuje líné recenzenty: neříkejte pouze, že je hra nebo nějaká její část "zábava", vysvětlete také, proč je to zábava.

I když jde o postřehy amerického novináře, většinu z nich lze uplatnit i na českou herní žurnalistiku. Co vy osobně považujete za nej(nad)užívanější klišé v domácích herních médiích?