Jedna hra nic nezmění.. Ale soustavné působení v řádech let je už nezanedbatelným stimulantem. Hraní her je ještě vpohodě, oproti sledováníl sraček ve správách, to posová názorové okno diváků, či konzumentů. Já si začal cíleně vybírat, co si pouštím do mysli. Že bych četl Shakespeara to zrovna ne (spíš si poslechnu divadelní hru :-)) už je to drahno let, co sem pařil nějákou řežbu. (Skončil jsem u UnrealTurnament, takže si připadám dost „out“) Je to každého volba, avšak s rostoucí nabídkou je „jiná volba“ jaksi obtížnější. Jaký vliv mají např. horory bylo prokázáno. Podle mě se dělají krvavý s odpuštěním srčaky nejen proto, že se na tom dá vydělat (to jde i na mendělejově tabulce prvků, nebo poezii), ale hlavně proto, abychom skrze tuto zábavu přehlíželi reálné krvavé řežby organizované těmi samími nadnárodními koncerny, které mají podíli i na firmách produkujících různé formy zábavy. Myslíte, že jsem paranoidní? Asi jo. Mno… Hraní her my posloužilo ke cvičení vůle. Jako asi každý sem si po mnoho let pěstoval závislost na hraní. Pak jsem ale potřeboval čas i na jiné věci. Řekl jsem si „dnes si zahraju hodinu“ a opravdu jsem to dodržel. Po čase jsem zjistil, že mezi tím hrát jen půl hodiny, nebo osm hodin v kuse celkem není moc velký rozdíl, ale ten čas navíc se fakt hodil. Místo akčního hraní doporučuju akční méně virtuální realitu, jako wushu. www.wushucentrum.cz , www.wushu.cz … jedu v tom už několik let a to je fakt nářez! Sem na endorfinech… totální závislost na pohybu. http://www.youtube.com/watch?v=PJVWAvaMopE
