The Town of Light

The Town of Light se jeví jako klasická hororová explorativní adventura, zdání však trochu klame a hra je mnohem více dramatem a výletem hlavní hrdinky do vlastní minulosti. Nečekejte tedy lekání ani klasickou duchařinu. The Town of Light buduje napětí svým příběhem.

DROBNÁ DÍVKA S VELKÝM PŘÍBĚHEM

Celá hra je zasazená do současnosti, každá věta příběhu však vzpomíná na 30. až 40. léta minulého století a na sanatorium ležící poblíž italského městečka Volterra. Léčebný komplex sloužil pro ubytování duševně nemocných, před více než 70 lety byly nicméně metody odlišné a nemusíme jistě podotýkat, odkud si hra propůjčuje svůj lehce hororový nádech. Sanatorium bylo plné bolesti, utrpení, bezpráví a kdo byl tehdy prohlášen za duševně chorého, ten tehdy přestával jako lidská bytost existovat a byl zbaven nejen svéprávnosti, ale také osobní svobody.

Netrvalo dlouho a toto místo si z Renée vzalo to nejdůležitější - mládí, lidskost, ale i dívčí nevinnost.

To byl i případ Renée, teprve šestnáctileté dívky, která zde kvůli rozepřím v rodině skončila - příběhové pozadí je však komplexnější a můžete jej ještě před samotným hraním okusit v podobě dívčina deníku. Netrvalo dlouho a toto místo si z Renée vzalo to nejdůležitější - mládí, lidskost, ale i dívčí nevinnost. Uvržení do příběhu funguje na jedničku a když se dospělá Renée navrací na místo činu, tak jsem místy jen s otevřenými ústy němě hleděl na obrazovku.

HUSÍ KŮŽE

Tak silný byl vstup a tak zajímavé byly některé momenty. Hra mne okamžitě popadla za srdce a když se k tomu přidal ještě duševní rozkol a náznak schizofrenie vyjádřený dialogy mezi mnou coby hráčem a hlavní hrdinkou, tak již nastoupila ta pravá husí kůže. Co se vlastně stalo a kým vlastně po všech těch letech jsem?

Byla to právě zvědavost, jež mne hnala neustále vpřed a důvod, proč jsem s prstem vytlačeným do klávesy W šel neustále dál. Závěr na sebe nenechal dlouho čekat – poslední střípky větveného a volbami ovlivněného příběhu do sebe zapadnou po nějakých 3 až 4 hodinách. Těžko ovlivnitelný hořký konec pak vyvolá spíše další otázky, na škodu to ale vůbec není. Příběhová stránka hry sice může dát vzpomenout na řadu klišé, jako celku ji ale nemám příliš co vytknout a mohu ji jen doporučit. Bohužel, odtud to již půjde víceméně z kopce.

TO OTRAVNÉ A TO SLABŠÍ

Z technického hlediska hra vypadá celkem parádně, a nejednou jsem si tak vzpomněl na skvělé Oxenfree, kde mi přišlo kvalitní vyprávění utopené v nevýrazném zpracování 2D plošinovky s řadou chyb. Jenže ani přechod do 3D tomuto příběhu příliš nepomohl a na nadprůměrném stroji jsem se setkal s řadou doskakujících objektů, několika drobnými chybkami a hlavně s otravnými memory leaky i propady frameratu. K tomu se navrch také přidal slabší dabing hry a obecně nepřesvědčivá audio stránka.

Hra vás zkrátka posílá od čerta k ďáblu a chtě nechtě tím začne trpět i příběh.

Na druhé straně, prostředí hry poskytovalo řadu příjemných detailů – po stěnách běhali mravenci a zářivky na stropech se musely zahřívat. Potěšilo také celkem důvěryhodné zpracování reálné předlohy (ostatně posoudit jej můžete sami například zde). Jenže co naplat, když vám to padne na rychlost svižně otáčených listů časopisu, tak si hru stejně příliš neužijete.

PŮVODNĚ TO NEMĚLA BÝT HRA

Dalším nedostatkem je určitě tempo hry. Postava hráče je ve většině pasáží až příliš pomalá a vyznívá to tak, že pomalým pohybem postavy je délka hry uměle natahována. K tomu si ještě připočtěte, že vás vývojáři posílají tam a zpátky (a opět si vzpomeňme na příklad Oxenfree), kdy se Renée postupně rozpomíná na řadu událostí v různých koutech sanatoria. Jako na potvoru je však hned ten následující zpravidla na druhém konci herní mapy.

i Zdroj: Hrej.cz

Hra vás zkrátka posílá od čerta k ďáblu a chtě nechtě tím začne trpět i příběh. Onen vytlačený prst na klávese pro pohyb vpřed tak najednou neznačí pouze touhu poznávat, ale také přání: "Ať už tam sakra jsem!" A také příslib toho, že za tím dalším rohem už bude něco zajímavého. Ne nadarmo tento titul původně vznikal jako virtuální prohlídka a rozhodnutí udělat z něj hru přišlo až později.

UŠLECHTILÁ MYŠLENKA

I tak ale naštěstí každý ten následující roh poskytuje další zajímavý střípek vyprávění. A byť má hra své zjevné technické i herní nedostatky a nejednou při takové procházce zabloudíte, je stále o co stát. Italští vývojáři se chopili velmi zajímavého tématu a jali se zamyslet nad tím, jak v ústavech pro duševně choré probíhala lékařská praxe v první polovině dvacátého století.

Je mi jasné, že cílová skupina bude protentokrát ještě užší než obvykle.

A návštěva to není moc pěkná, z herního hlediska možná dokonce nezajímavá, ale vyprávění a slova Renée naštěstí vytahují hru z možného podprůměru a právě na to konto nemohu The Town of Light než doporučit. Je mi však jasné, že cílová skupina bude protentokrát ještě užší než obvykle. Snad jako u hry pojednávající o smrti vlastního dítěte na rakovinu.