The Legend of Zelda: Link's Awakening

Za ty více než dva roky, co je Switch součástí mého života, se pro mě především stal skvělým prostředkem, jak si znovu užít starší hry. Asi nejzářnějším příkladem je v tomto ohledu Skyrim z podzimu 2017, který bych na „velkých platformách“ už nezapnul ani náhodou, na Switchi jsme si ale tohle severské dobrodružství užil s nevídanou rozkoší.

KDE TY HRY JSOU?!

Když se o Switchi a jeho nabídce her bavíme interně v redakci, snad pokaždé dojdeme k fenoménu jménem The Legend of Zelda. Ten dva a půl roku zpátky při startu Switche nadělal se svým posledním dílem v herním světě takovou paseku, jaká je výsadní jen pro ty nejslavnější a nejvydařenější tituly. Breath of the Wild v široké hráčské veřejnosti opět masivně vybudil lásku ke všemu zeldovskému a já si dlouhodobě lámu hlavu, proč Nintendo tohoto faktu nevyužilo a v rychlém sledu novopečeným majitelům Switche (a že pro mnohé z nich může jít o vůbec první setkání s platformami tohoto výrobce) nenaservírovalo starší vydařené díly ságy, jako je například můj milovaný Wind Waker z GameCube, který se navíc už dočkal remasteru na minulé generaci, takže by jeho uvedení na Switch mělo být zcela bezbolestné.

Nintendo ale namísto opětovného vydání novějších dílů (vedle Wind Wakera bych si uměl představit i Twilight Princess nebo Skyward Sword z Wii) sáhlo daleko hlouběji do minulosti. Respektive více než čtvrt století zpátky, kdy si své roky na výsluní popularity užívalo zařízení jménem Game Boy. Na tento handheld vyšel v roce 1993 pořadí čtvrtý díl série The Legend of Zelda s podtitulem Link’s Awakening. Hra, která původně započala svůj život jako port předchozího Link to the Past z NES, se v průběhu vývoje stala samostatným projektem a po vydání se setkala s výrazným úspěchem u kritiky i hráčů. Hra se o pět let později dočkala ještě portu na Game Boy Color, nyní se však vrací ve zcela novém hávu. A v plné síle.

HLAVNĚ V KLIDU

Když jsem o Link’s Awakening hovořil a psal po letošní E3, kde jsem si mohl vyzkoušet krátký úsek hraní, přemýšlel jsem o hře z velké části jako o titulu pro mladší publikum, které si ji bude moci užít, třeba s pomocí rodičů. Částečný vliv na to má i roztomilá stylizace, která prostředí i postavy promění v jakoby z modelíny vytvořené modely, hýřící barvami. Na remake je radost pohledět, prakticky každá obrazovka je něčím zvláštní, maličký Link prochází ostrov Koholint a jeho zákoutí v relaxačním tempu, tak akorát rychlém, abyste se mohli kochat a zároveň neměli dojem, že se otravně ploužíte. Úvodní vesnička vás přivítá pohodovou atmosférou a milými obyvateli (včetně „pejska“, jímž je vlastně Chomp, známý třeba s Maria), děti si pohazují míčkem, babička zametá na zápraží a kousek opodál stojí strašidelný les.

Kromě věrného meče a štítu v průběhu naleznete několik vylepšení, která vám následně umožní prozkoumávat dříve nepřístupné oblasti.

Link se po bouři na moři probouzí na pláži ostrova a po kratičkém úvodu dostává svůj hlavní úkol. Nasbírat osm hudebních nástrojů a probudit tajuplnou Wind Fish, která jediná jej může z Koholintu dostat. Aby nástroje získal, musí jej hráč úspěšně provést sérií dungeonů, které kromě soubojů s rozličnými monstry obsahují také logické hádanky. Kromě věrného meče a štítu v průběhu naleznete několik vylepšení, která vám následně umožní prozkoumávat dříve nepřístupné oblasti. Poměrně rychle si tak například osvojíte schopnost skákání, nebo se díky magickým náramkům stanete silákem, jenž dokáže přemístit kameny blokující cestu.

LÉTY PROVĚŘENÁ KVALITA

Musím se přiznat, že mě až překvapilo, jak skvěle čtvrt století stará hratelnost funguje i v dnešní době. Link’s Awakening má relativně prosté principy a svým rozsahem a komplexností se ani zdaleka nepřibližuji Breath of the Wild, hraní je ale příjemně odpočinkové, ostrov Koholint vás stále motivuje k průzkumu a objevování skrytých pokladů, tempo příjemně odsýpá a za celou dobu jsem se ani na okamžik nestihl nudit. Nicméně, a to berte jen jako přátelské upozornění – pokud byste čekali zážitek srovnatelný se svobodou a rozmáchlostí posledního dílu, budete zklamáni. Příběh je zde daleko přísněji nalajnovaný a i kvůli získávání potřebných schopností vás hra velmi často drží v mantinelech, v nichž vás chce mít.

Co se týče vylepšení od originálu, jedním z největších benefitů je ovládací schéma, jenž díky množství tlačítek na Switchi doznalo mnohem většího uživatelského pohodlí. Nově tak štít automaticky namapovaný na pravých bumperech, zatímco na tom levém se po sebrání potřebného předmětu nachází aktivace sprintu. Kromě toho vystačíte už jen s tlačítkem pro útok a pak dvěma dalšími, na něž si můžete snadno v běhu namapovat potřebné předměty, ať už jde o pírko umožňující skákat, nebo třeba o bombičky nebo kouzelný prášek od čarodejnice. Na mapu si nyní po vzoru Breath of the Wild můžete přidávat „špendlíčky“, abyste si znázornili důležitá místa.

UROB SI SÁM

Pro kreativní jedince bude pravděpodobně velkým lákadlem možnost vytvořit si vlastní dungeony skrz režim Chamber Dungeon. V průběhu dobrodružství budete získávat nové místnosti, které následně můžete poslepovat dohromady a přiřknout jim různé efekty. S touto funkcí je také spojena podpora figurek amiibo. Pokud vlastníte některou z figurek postav série The Legend of Zelda, můžete si odemknout bonusové místnosti, na figurku také lze vytvořený dungeon nahrát a sdílet s kamarády.

Remake se skvěle hraje jak v handheldu, tak i na velké obrazovce, kouzelná kreslená grafika neztrácí svůj půvab ani v jednom z režimů, jež Switch nabízí. Rozhodně byste také měli věnovat svou pozornost hudbě, která celé tohle zhruba patnáctihodinové dobrodružství doprovází. Hře nemám prakticky co vytknout, kdybych chtěl být hodně hnidopišský, mohl bych zmínit občasné (ale VELMI občasné) propady framerate a mírně podivný efekt rozmazání okrajů obrazovky, který jsem ale během chvíle přestal vnímat. 

VYRAŽTE TAKY!

Z ostrova Koholint odplouvám velmi spokojen. Link’s Awakening funguje nejen jako skvělé doplnění herní historie v moderním kabátku, ale díky své sevřenosti (pramenící z handheldových kořenů) se jedná o skvělý titul domů i na cesty, protože má smysl jej zapnout třeba i jen na deset minut. Staronová Zelda je hrou, kterou si užije dospělý hráč, ale stejně tak může být vstupem do světa hraní i pro mladší publikum (s pomocí rodičů). Tajemství a dobrodružství pro malé objevitele má na rozdávání, příšery jsou z velké části spíše roztomilé a jak je u Nintenda zvykem, nemusíte se bát, že by si ze hry dítko odneslo noční můry z přemíry násilí. Zelda mě držela a nepustila do dohrání, přestože mám díky rozličným okolnostem nyní disky zaplněné prakticky všemi ostatními aktuálními hrami. Větší poklonu jí snad ani nemůžu dát.

A teď bych prosil toho Wind Wakera…