Middle-earth: Shadow of Mordor
Představte si herní svět, kde každý obyvatel má svou identitu a vede svůj život, prožívá své úspěchy a neúspěchy, semílají ho velké události dějin a každé setkání s vámi ho více či méně ovlivní. Otevřený svět plný zajímavých postav a úkolů, který můžete posouvat desítkami různých směrů, dynamické souboje plné komb a efektních sestav, postavu, která si prochází od jednoduché touhy po pomstě až k mnohem hlubšímu poznání o jednom z nejúžasnějších fantastických světů. Co nám to jenom připomíná?
TÁHNEME NA MORDOR!
Aha, už víme – asi tak padesát předchozích článků. Klasický scénář při psaní podobného preview totiž vypadá asi nějak takhle: Tvůrci vyprávějí o revolučním systému, samostatně uvažujících nepřátelích s vlastní vůlí, volně fungujícím světě a dalekosáhlých dopadech vašich rozhodnutí. Vy si od všeho uberete 50%, ale pořád to vypadá zajímavě, a tak napíšete opatrně nadšený článek. A pak hra vyjde, všechno to tam tak nějak je, ale v reálu to vlastně působí dost nerevolučně, obyčejně a nedotaženě. A tak si odfrknete a jdete psát další preview.
Tentokrát si ale moc přejeme, aby to bylo jinak, protože tenhle nečekaně ambiciózní titul by se mohl stát jedním z modelů toho, jak má vypadat next-gen hra. Stejně už jsme zažili tolik zklamání, že vývojářské kopance už ani necítíme, takže znovu nastavíme… tvář. A pokud už i vy jste trochu přejedení světy Pána prstenů a Hobita, dalším důvodem k radosti je fakt, že Shadow of Mordor nás zavede mezi ně, do neprobádaného období před dalším příchodem Saurona, a to rovnou do pomalu se měnícího Mordoru.
EFEKT MOTÝLÍCH KŘÍDEL
Hlavním důvodem našich nadějí je systém, který vývojáři v Monolith pojmenovali Nemesis. Otevřený svět jednoho z nejzkoušenějších kousků Středozemě se díky němu zaplní postavami, z nichž každá má své jméno, svou historii a plány, slabiny a silné stránky, svoje zkušenosti a osobnost. Takže zatímco vy si jako vždycky sobecky jdete za svým, i ony se v průběhu hry nezávisle snaží naplňovat svoje mocenské ambice, nebo slouží při naplňování ambicí jiných. Můžete si všímat, jak jedni skřetí důstojníci zabíjejí a sesazují jiné, vojáci umírají či sílí při plnění úkolů, postavy spolu bojují, spolupracují, hádají se… prostě žijí.
Pokaždé, když se vaše cesty zkříží, ovlivní vaše akce jejich budoucí přístup k vám (pokud jim nějakou budoucnost dopřejete) a naučí se i něco o vašem způsobu boje. V jedné z misí, k nimž se dostali novináři z Game Informeru, je cílem skurut Ratbag. Můžete ho samozřejmě zabít, ale taky ho můžete využít k útoku na jeho nadřízeného Orthaga, což ho sice nezabije, ale oslabí, využít ke špehování, nebo ho k smrti vystrašit a nechat utéct, aby šířil hrůzu z vašeho jména mezi dalšími postavami, které to ovlivní.
Předvoj armády vyhladí po zuřivém boji nejen Talionovu jednotku a všechny přátele, ale taky jeho ženu a syna.
A stejné je to s Orthagem. Zabijte ho hned a získáte nějaké ty zkušenosti, ale když vám s těžkými popáleninami uteče, stane se postupem času obávaným a vysoce postaveným válečníkem, který jednak bude poněkud nerudný, když k němu půjdete moc blízko s loučí, hlavně ale za jeho zabití bude mnohem vyšší odměna. Někteří jeho vojáci vás pak budou do smrti nenávidět, jiní využijí příležitost k získání větší moci. Můžete to ale taky být vy, kdo v některém ze soubojů zemře. Pak sice zase ožijete, ale mezitím uběhne nějaký čas a všechny postavy projdou přirozeným vývojem. Ten, kdo vás zabil, například velmi pravděpodobně postoupí na kariérním žebříčku a ovlivní životy ostatních.
AHOJ, JÁ JSEM TALION A JSEM MRTVÝ
Abychom ale vysvětlili to ožívání… Hlavní postavou je hraničář Talion, který je součástí posádky obývající Morannon. Jenže Sauron se zrovna vrací na rehabilitaci zpátky domů do Mordoru, který je o poznání příjemnějším místem pro život, než jak ho znáte z Pána prstenů. Předvoj jeho armády po zuřivém boji vyhladí nejen Talionovu jednotku a všechny přátele, ale taky jeho ženu a syna. A aby ten den byl už úplně na prd, tak nakonec umírá i samotný Talion. Ovšem namísto toho, aby nedojedený rodinný oběd prostě pokračoval v posmrtném životě, rozhodne se jakýsi duch pomsty Taliona oživit a umožnit mu vykonat potřebu (pomsty) na těch, kdo ho sprovodili ze světa.
Mordor, který se začíná připravovat na válku, pak budete procházet s pohledem ze třetí osoby upřeným právě na záda Taliona, srovnávat účty s nejrůznějšími postavami a současně pátrat po minulosti a motivacích bytosti, která vás posedla. Ta vám, kromě příjemného efektu v podobě nesmrtelnosti, poskytuje také řadu schopností, jako jsou menší výbuchy, teleportace, vysávání energie nebo speciální režim vidění. Druhý Gandalf z vás ale rozhodně nebude a po ruce nebude ani partička hobitů, které byste mohli zmanipulovat na špinavou práci, takže většinu dřiny budete muset odvést sami a ručně.
Zabíjet můžete buď na férovku mečem, plíživě dýkou nebo na dálku lukem a potřebné zkušenosti i speciální runy získáte právě úspěšným používáním daného stylu. Útoky také bude důležité správně řetězit, aby se z vás stala ta pravá bezchybná vražedná mašina a získali jste maximum zkušeností k rozvoji speciálních schopností. Souboje plné protiútoků, komb a přepadů by tak měly mít svůj taneční rytmus a tvůrci se v tomto ohledu odkazují například na nové hry s Batmanem (a nejspíš tím nemyslí toho z lega).
KAM SE HRABE KOKOŘÍN
Plně otevřený svět by měl nabídnout mnohem víc než jen přímočarou honbu za pomstou. Vedlejší úkoly k nahánění zkušeností a poznávání reálií předsauronovského Mordoru, volné putování krajinou, sledování soubojů mezi predátory, obdivování divokých obrů, lov a souboje, různé náhodné události coby výsledek dobře fungující Nemesis a vůbec spoustu romantiky a dobrodružství. A taky budete šplhat, skákat, plížit se, objevovat… Je toho vážně dost a to je stejně tak důvod k radosti, jako k obavám.
Dělat hru ze světa J.R.R. Tolkiena už tak musí být docela peklo. O Shadow of Mordor zatím máme jen základní informace už tak lidé na fórech zuřivě diskutují o tom, že duch, který posedl hlavní postavu, musí logicky být jedním z Maiar, což ale nedává moc smysl, nebo jak může být Mordor relativně mírumilovný, když přítomnost Nazgûlů v Minas Morgul přece byla prokazatelně dokázána už stovky let před Hobitem (byť jiní zase ze sledu historických dat vyvozují, že by to tak být přeci jen mohlo). Armáda fanoušků, kteří mají Tolikena dokonale načteného, prostě žádné chyby promíjet nebude, a čím větší bude hype, tím přísnější budou i oni.
Řada slibů je navíc zatím dost obecná a jiné zase znějí hodně odvážně. Kdyby to ale všechno opravdu fungovalo, mohl by to pro fanoušky Středozemě být nezapomenutelný výlet. Obzvlášť, když za příběhem stojí i autor Red Dead Redemption – Christian Cantamessa. Za tuhle naději určitě stojí za to riskovat trochu toho zklamání.
