Stratego

Když se v našich luzích a hájích koncem osmdesátých let minulého století objevily stolní společenské hry pod značkou PaN (Papír a Nápad), způsobily mezi veřejností hotové nadšení. Konkrétně pak tituly Fantom staré Prahy a Maršál a špión. V obou případech však šlo o plagiáty - Maršál a špión byl lehce pozměněnou verzí originálního a nesmírně populárního počinu nesoucího název Stratego, zobrazujícího tahovým způsobem válku dvou znepřátelených armád.

Koncept byl neuvěřitelně jednoduchý a pravidla snadno k zapamatování. Přitažlivost Stratega dále umocňovala absence prvku náhody - bylo totiž jen na vás, vašem strategickém uvažování a rozhodování, jak dobře si v klání, určeném pro dva hráče, vlastně povedete. Pro tyto účely tvůrci přišli se šachovnicovým herním plánem a čtyřicítkou figur s různými hodnostmi na obou stranách. Vyšší hodnosti při střetu braly ty nižší, přičemž úplně nejvyšší šarží tady byl maršál.

Nicméně aby jeho dominantní postavení nebylo zase tak neprůstřelné, existovala tu též figurka špióna. Byla to úplně nejslabší hodnost v celém ansámblu nabízených vojáků, která však jako jediná dokázala při svém útoku zlikvidovat právě zmiňovaného maršála. Jedna z odlišností mezi českou verzí a originálem pak spočívala ve skutečnosti, že v Maršál a špión končila každá konfrontace mezi oběma aktéry smrtí maršála. Nicméně v původním Stratego k jeho eliminaci došlo jenom poté, když jako první zaútočil špión.

Pokud stále nejste tak úplně v obraze, vězte, že hodnosti figur soupeře hráči do poslední chvíle neznali. Figurky se pohybovaly po herní mapě zpravidla o jedno políčko vybraným směrem a až v případě, kdy sousedily s nepřítelem, mohlo dojít k útoku. Útočící hráč se právě a jen v tento okamžik mohl podívat na hodnost soupeře, kterého napadl, přičemž vyšší figurka zůstala na herním plánu. Samozřejmě, že v tomhle způsobu vedení boje byl prostor na různé triky a blafování. Jako zahnání silného protivníka výrazně slabší figurou, která se ovšem tvářila dostatečně sebevědomě!

Vedle pohyblivých figur, kde byla zcela výjimečná postava průzkumníka, resp. scouta, schopného překonat více než jedno volné políčko, se tady nacházely také objekty pasivní. Nepohyblivé. Za prvé miny, na které byli všichni zúčastnění - vyjma minéra, krátcí. A potom prapor, o který tu vlastně šlo. Nebylo totiž příliš důležité, jak dobře si během střetu po celou dobu hraní vedete, že máte jasně navrch a protivník tahá za kratší konec provazu. I při jasné materiální výhodě totiž bylo možné nakonec prohrát. Klíčem k úspěchu bylo odhalení, kde asi může mít soupeř umístěný (schovaný) prapor a tento posléze některou figurou zabrat.

Zkrátka od začátku až do konce nesmírně povedená taktická partie, která se dočkala řady předělávek, v nichž namísto vojáků nastoupili draci, trpaslíci a elfové, postavy z Hvězdných válek či Pána prstenů. Což s sebou přineslo i některé dílčí modifikace pravidel, resp. vylepšení dispozic některých figur - jako kupř. schopnost odhalení hodnosti soupeře na dálku! Také se objevily verze Stratega pro tři, resp. čtyři hráče. Ale upřímně, to už není ono. Namísto min tu máte děla na jedno použití a viditelný prapor, který někdo z vašeho týmu musí donést doprostřed mapy. A poražené figurky se po čase mohou vracet na herní plán…

Vraťme se nyní zase zpátky. Některých prvků a nápadů z naší edice Maršál a špión si paradoxně cením více. Může mezi nimi být i mnohem čitelnější a na první pohled jasnější rozdílnost mezi hodnostmi, což ve Strategu dohánějí přidáním čísel ke každé šarži, aby měli hráči o jejich výši okamžitý přehled. Na druhou stranu papírové zpracování původního Maršála výrazně zaostávalo za plastikovými figurkami originálu, jakkoliv dnes čeští tvůrci již vsadili na podobné dílenské zpracování.

Závěrem bych snad ještě přidal jednu "historku z natáčení". Bylo to ve hře, kdy měl soupeř nade mnou jasně navrch a jal se postupovat vpřed s nejvyšší figurou na herním plánu. V jednom momentě však musel zastavit, aby náhodou nešlápl na nastraženou minu, pročež se chystal obětovat průzkumníka pro zjištění skutečného stavu věcí. Zvolil jsem v kritické chvíli poněkud neetický, ale z hlediska pravidel nikterak závadný protitah. Sáhnul jsem na svou figurku se znakem miny (která se nemůže pohybovat) a tvářil se, že rozmýšlím její možný posun. Ale nakonec jsem upřednostnil jiný tah. Soupeř si v bláhovém domnění, že tímhle našel volnou cestu pro své eso, vítězoslavně došel pro mou (ne)posunutou figuru, aby byla vzápětí jeho nejvyšší hodnost promptně vyhozena do povětří. Haleluja!

Resumé: Stratego je prostě skvělá hra. Hodně o přemýšlení, taktizování a také dobré paměti. O pokerovém blafování a v neposlední řadě o jisté předvídavosti. Zkrátka je to malá bitva ve vašem obývacím pokoji, určená především trpělivým hráčům, ale při tom všem hodně jednoduchá a snadno přístupná. Ideální prototyp skutečně inteligentního hraní pro všechny věkové kategorie.

P. S.: Pochlubte se, jaká strategie u vás slavila nejčastější úspěch?

Hru k testování zapůjčila Planeta her.