Osmibitové herní duety

Pětadvacet svíček letos sfoukne z osmibitového dortu konzole Nintendo Entertainment System. Právě čtvrtstoletí totiž uplynulo od jejího vydání pro trhy v Severní Americe. Kulaté výročí šedé krabice, jež v 80. letech stanovila nový standard domácí zábavy a v západním světě revitalizovala trh po velkém videoherním krachu, určitě stojí za malé ohlédnutí.

Ale ne hardwarové. Z těch šedesáti milionů prodaných kusů a dalších desítek milionů pirátských klonů už dnes pod obrazovkami ševelí jen opravdu malý zlomek a to přimělo spousty novinářů a fanoušků k vlastním úvahám a retro pohledům. Dá se říct, že hardwarově je NES v určitých kruzích lépe zmapováno, než jakákoliv konzole dneška. Nemá tedy smysl znova vytahovat kapesník. Staré NES, či po asijsku Famicom, dnes totiž přežívá nejen jako muzejní předmět ke zkoumání, ale také jako oblíbená a zcela aktuální virtuální entita. A to je zajímavější. Žije díky emulátorům a hlavně novodobé digitální distribuci, která se pase na současném módním retro trendu, v němž NES hry nestojí stranou. Naopak. Uživatelé platforem typu Xbox Live Arcade ví. Vydavatelé nejenže vytvářejí čím dál více moderních remaků starých hitů, ale bez úprav posílají na trh právě i původní osmibitovky, zasvěcené nejoblíbenější domácí platformě osmdesátých let. Je to třeba i samotné Nintendo, kdo se nabídkou stažitelných ROM obrazů pro konzoli Wii stará, aby se na famicomácké portofilo nezapomnělo.

Osvěžení herní sprchou

Na staré NES vzniklo během osmdesátých let něco přes tisíc titulů. Byly to platformové exkluzivity, porty z coin-opů i méně časté převody z konkurenčních konzolí. Především český hráč, a stejně tak všichni ostatní z východní Evropy, ale původní tituly na originálních kartridžích příliš nezná. Ti starší si NES hry vybavují maximálně už jen díky kompilačním balíčkům „100+1“ k osmibitovým klonům z porevolučního stánkového prodeje v době, kdy vyvinutější západ dávno čekal na Segu Saturn či dokonce na Sony PlayStation. Zatímco bohatší sousedé hráli Ridge Racera v úžasné grafice, spousta Čechů  ještě stále a s chutí objevovala Maria, Duck Hunt a další. Nebylo divu. Kompilační kartridže pro NES klony obsahovaly hry, které opravdu vynikaly neobvyklým standardem kvality. Jistě, po technické stránce byly k smíchu už v oněch devadesátých letech, jenže jejich hratelnost přežívá dodnes. V porovnání s aktuálními hrami vás NES tituly osvěží především přímočarostí a jednoduchostí obsluhy. Jsou to milé jednohubky, nebudete u nich sedět několik hodin v kuse, ale na pár desítek minut u nich výborně zrelaxujete. Téměř vypnete. Někdy zkrátka neškodí zahrát si něco bez nekonečných videosekvencí, tun dialogů a „stotlačítkového“ interfacu, nemám pravdu? Tak do toho.

Aby někdo ze setkání s reinkarnovanými kompilacemi či samostatnými ROM kódy k Nintendo Entertainment System nespadl z pověstné  višně, je tu připraven malý přehled her, které by žádný žájemce v retronáladě neměl minout. Aby byl tento výběr opravdu exkluzivnější, lze v něm najít pouze tipy na nejlepší hry, které lidé cvrnkali kooperativně. Se sourozencem, s kamarádem či s přítelkyní, zkrátka ve dvou. Protože NES - to byla především sdílená radost. Takový „raid“ staré doby konzolové. Dva gamepady, dva lidé, jedna velká zábava. Singleplayerovému hraní na PC hadr. Jaké herní duety přináší radost i po letech?

One & one

Výběr nejzajímavějších co-op her pro staré Nintendo by se nemohl obejít bez jedné z nejlepších her pro celou platformu. Tedy bez Contry (1988). Přitom její 3D perspektivní levely patřily k tomu nejpitomějšímu, co se v akčních scrollovačkách objevilo. Ale stejně, klobouk dolů. Čtyři různé zbraně a především nechvalně proslulý Konami kód pro třicet životů z téhle hry udělaly ikonu. Contra byla na tričkách, byla i v televizi. Kódová varianta "U,U,D,D,L,R,L,R,A,B,Select,Start" posloužila dokonce i jako název písně od jedné metalové kapely.

Tip: Ve dvou nepoužívejte totožné zbraně, ale kombinujte je. Laser a Spread gun jsou nejlepší volby.

------------

U akčních scrollovaček je dobré se zdržet. A to i přesto, že Manhattan Project (1991) alias třetí díl Želv Ninja nebyl ve své době přijat s extra velkým nadšením. Byla to typická trojka. Převzala hratelnost obou předchůdců, snížila jejich extrémní obtížnost a aktualizovala grafiku. To bylo vše. Jenže (a právě proto) je z dnešního pohledu Manhattan Project tím nejlepším obojživelníkem do vašeho herního akvária. Je zkrátka nejdokonalejší. Jeho soundtrack si budete pískat na cestě do práce a z příjemného ovládání želv budete daleko více nadšeni, než v případě soudobých The Simpsons na PC. Vlastně těžko něco Manhattan Projectu vytýkat. Snad jen, že jeden hráč má kriticky malou šanci dojít bez cheatů až na konec. To musí být fanatik. I při snížené obtížnosti jsou TNMT 3 nejvhodnjěší právě pro sehrané duo.

Tip: Při dílčím úmrtí nebuďte zbrklí. Tlačítkem select si totiž můžete nechtíc vyměnit želvu, se kterou budete muset bojovat až do té doby, než jí opět dojdou životní body.

------------

Z technodromu na led. Ovšem do neméně drsné hry. Zapomeňte na NHL. Už Blades of Steel (1988) ukázalo, jak se hraje hokej. I když… tahle hra byla oblíbená hlavně kvůli nebývalé tvrdosti, než kvůli samotnému hokeji. Když jste vráželi do protihráčů opravdu neurvale, přepnula se kamera k ledu a došlo k pěstnímu souboji jeden na jednoho. Zkrátka férovka. Ale ani jako celek hra nezaostávala. Blades of Steel bylo pádnou odpovědí Konami na Ice Hockey od Nintenda. I když bylo i v BoS občas těžké vyškrábnout puk třeba z pozice za brankou, hokejisté se ovládali lehce a s nebývalou přesností. Snad jen příšerně dlouhé rozbruslování před každou třetinou tahalo za nervy. Ale jinak bez výtek. Už proto, že v době, kdy většina her neuměla mluvit, se nad kluzištěm ozývalo komentátorovo samplované „fejsóóf, ajsink, penalty šot, hit d´ pak…“ Prostě audiovizuální hody.

Tip: Mezi druhou a třetí třetinou je možno hrát minihru Gradius, jež je reminiscencí na stejnojmennou vesmírnou střílečku od Konami.

------------

Sundat brusle, ale kulicha nechat! Kdyby se volila anketa Sněžný muž roku, nominovali bychom do ní Jetiho ze hry Ice Climber (1985). Roztomilý chodící chuchvalec bílých chlupů, válející před sebou hroudu ledu tak, aby vám zatarasil průchod do dalšího levelu, je i dnes k sežrání. Tehdy soupeřil s dvojicí eskymáků Popo a Nana. Ti dva by zřejmě upadli v definitivní zapomnění, nebýt role v moderní hře Super Smash Brothers Melee pro GameCube. A byla by jich opravdu škoda. Ice Climber je hra zábavná, až praští, akorát vlastně těžko rozhodnout, jestli je to opravdu co-op, nebo spíš „versus“. Hodně kamarádství asi ztroskotalo po tom, co jeden hráč vyskákal v bonusovém kole výš, než druhý. Z kolegů se na konci každého levelu stali soupeři.

Tip: Když probouráte strop, nad kterým zrovna šlape Jeti, propadne se mužík k vám a už nemá sílu ublížit.

-------------

Pro kompletaci pětice vyvolených se vrátíme v do akčního sektoru. Díky Double Dragonu II (1988). Když si jej zahrajete poprvé, možná mu neporozumíte. Hlavní hrdinové sice používají jen jednoduché bojové pozice (pěst, výkop a jejich komba při výskoku), ale poměrně komplikovaně. Výkop se uskutečňuje do protipohybu, čili když chcete kopnout soupeře vpravo, musíte mít zmáčknuté tlačítko pro chůzi doleva a podobně. Ránu pěsí přitom dáváte klasicky, ovšem v určitých situacích se tlačítka pro pěst a kop prohazují, takže v bitce někdy máte pocit, jako by se vám zbláznily kontakty v gampadu. Ale zvyknete si. Zvyknete si i na trochu matoucí název. Podle něj byste čekali asi nějaké rytířské dobrodružství, ovšem v Double Dragonu budete rytířem ulice. Boj se odehrává v městském prostředí na motivy válek pouličních gangů. A proto hra jako odměnu za zvádnuté ovládání nabízí zajímavý rozsah zobrazovaného násilí. Nejefektnější zásah je zřejmě „kolínko do hlavy“. Dál snad nepokračovat.

Tip: Extra život navíc získáte opravdu nesportovním chováním. Zabte svého partnera! Při B módu hned v první obrazovce zlikvidujte nepřátele a poté se vrhněte na kolegu. Bác ho. Životů můžete mít jak kocour.

------------

Eventuálně přijdou k chuti: River City Ransom (bojovka, 1990), Super Dodge Ball (volejbal, 1989), Nightmare on Elm Street (akce, 1990), Nintendo World Cup (fotbal, 1990)