Kinect je spící drak

Karty jsou konečně rozdány a herní konzole se s definitivní platností mohou přestat dělit na ty určené svátečním hráčům a ty klasické. Po PlayStationu a jeho Move se intuitivního pohybového ovládání, které světu představilo Nintendo Wii, dočkali i majitelé Xboxu 360. A my jsme pochopitelně nemohli nechat uvedení Kinectu na trh bez povšimnutí. Vždyť právě ten „třetí vzadu“ měl přivést do našich obývacích pokojů nefalšovanou revoluci, o níž se živě diskutovalo a spekulovalo v podstatě od loňské E3.

Budoucnost začíná dnes

Aura výjimečnosti, která projekt – tehdy ještě známý pod původním jménem Natal – obklopovala, se měla podle mnohých zlých jazyků rozplynout jako pára nad hrncem. Nic z toho se ovšem nestalo. Kinect je realitou a jeho prodejní verze nakonec není v podstatě o nic méně fantastická a revoluční, než první zinscenovaná videa a pečlivě připravená dema, která nás před dvěma lety donutila sbírat rozkutálené bulvy zpod gauče. Kate a Mila od notorické slibotechny z Lionhead Studios se zřejmě už nikdy nedočkáme, to nic ale nemění na skutečnosti, že s Kinectem vás čeká výlet za hranice všedního hraní.

Na první pohled možná ten masivní kus luxusního hardwaru neukrývá až o tolik více, než jeho dosavadní rivalové. I na Wii si můžete pěkně zasportovat, zatančit či pečovat o rozkošné mazlíky. A počkejte moment, totéž vlastně můžete dělat i na PlayStationu díky kombinaci Eye + ovladač Move. Co tak vlastně z Kinectu činí natolik revoluční počin, o kterém se s překvapivou jistotou už dopředu mluví jako o jasném hitu letošních Vánoc? Když si krabici s elegantní soustavou kamer a čoček za necelé 4 tisíce korun donesete domů, zpočátku vás ničím zvlášť nepřekvapí. Poměrně snadno ji připojíte k vašemu Xboxu a postavíte pod nebo nad televizi. Intuitivní průvodce vás záhy provede veškerým nastavením, a pak už zbývá jen vložit do mechaniky disk s první hrou.

Ať žije technika

O hrách si ale můžete přečíst v samostatném článku, zastavme se proto na chvilku ještě u samotného hardwaru. Bezpochyby jste o něm četli první poslední, pokud jej máte v hledáčku jako potenciální doplněk své herní výbavy. Přesto se sluší zrekapitulovat pár základních faktů, které navíc není od věci dát do souvislosti s konkurencí. O tom, že je Kinect zajímavým a povedeným příslušenstvím pro fanoušky Xboxu, totiž není nutno zdlouhavě spekulovat. Mnohem zajímavější je, jak obstojí ve srovnání s podobnými technologiemi od Sony a Nintenda.

Pokud jde o samotnou funkcionalitu, Kinect předvádí práci lidí z Redmondu v tom nejlepším světle. Kameru stačí jednou provždy nastavit, a pak už nemusíte na nějaké úpravy ani pomyslet. To je velká výhoda oproti Move, respektive kamerce Eye, kterou abyste štelovali v podstatě s každou novou hrou, neřkuli dokonce i novým hráčem. Kinect je naproti tomu vybaven vlastními motorky, jež se postarají o to, aby vás kamera udržela ve svém zorném poli. Hezké, ať se stará technika, od čeho bychom ji jinak měli. Pochvalu si rovněž zaslouží i fakt, že k tomu, abyste si užili na Kinectu ve více hráčích, už nemusíte znovu do ničeho investovat. Vstupní náklady na Kinect možná nejsou z nejnižších, ale přiložená hra zdarma a jistota odpadnutí dalších nákupů by vám mohla tento relativní hendikep bohatě vynahradit. Stačí, aby se před televizi postavil druhý hráč a Kinect jej rychle zapojí do vaší rozehrané hry.

Škatulata, hejbejte se

Na druhou stranu je tu ale i jeden malý háček. Kinect je ohromně nenažraný na prostor místnosti, ve které na Xboxu hrajete. Papírově mu má snad stačit vzdálenost jen o něco málo delší než půl druhého metru od televize, ale tím se nenechte uchlácholit. Pokud si chcete do hry pozvat kamarády – a o opaku snad ani nemůžete uvažovat – dva až tři metry můžete brát jako rozumnou realitu. Bez znatelného zásahu do bytového designu se tak zřejmě hraní na Kinectu ve většině českých domácností neobejde, a to je trochu škoda. Omezuje to totiž jeho potenciál ukrátit třeba jen na pár minut dlouhou chvíli několika minihrami. Zkuste si ale kvůli pár minutám pokaždé stěhovat konferenční stolek, gauč, křesla... To raději popadnete ovladač, a nebo ještě lépe, půjdete konečně vynést smetí. No, tak zlé to ve skutečnosti není, ale vězte, že s prostorem asi budete bojovat. Navíc s rostoucí vzdáleností se zvyšuje i přesnost zařízení, takže to není tak docela symbolický element.

Když už je řeč o samotném používání Kinectu, sluší se rovněž zmínit, že vás najisto zvedne ze židle, ať už si to přejete, nebo nikoli. Zatímco Move a především Nintendo Wii funguje perfektně i vsedě, hry na Kinectu jsou prozatím stavěné tak, že na gauč můžete s klidem zapomenout. Ne snad že by měl Kinect se sedící postavou nějaký nepřekonatelný problém. Hrát tak prý podle Microsoftu půjde, jen to zatím není v souvislosti s uvedenými hrami proveditelné v praxi. Navíc se zdá, že i u takových her si Kinect bude přát vidět celé vaše tělo, tedy včetně nohou, byť byste je třeba nepotřebovali. V tomto ohledu je Wii i Move sympatičtější, jelikož se můžete posadit třeba na hlavu a konzoli je to úplně jedno – hraje se dál. Drobnou výtku si zaslouží i zapojení Kinectu do starších konzolí. Ty totiž nedovedou zařízení napájet, a tak musí ke slovu přijít samostatný adaptér a pak teprve rozbočovač do USB, který ale naopak vytlačí zpoza konzole Wi-Fi adaptér. A ten pak pro změnu připojíte prodlužovacím kabelem do předního USB portu... No, není to úplně hezký pohled.

Strasti a slasti Kinectu v praxi

Po softwarové stránce už ale Kinect jednoznačně exceluje. I když s ním prozatím nemůžete ovládat celou konzoli, po zamávání se spustí vlastní ovládací prostředí, které už je doslova plně ve vašich rukou. Úžasná je i možnost synchronizovat vaši podobu s konkrétním profilem, takže vás Xbox už vždy pozná a přihlásí, pokud se o konzoli dělíte s více hráči. Příjemné mohou být pro někoho i maličkosti typu hlasového ovládání nebo video chatu, ale jejich skutečný potenciál se zřejmě rozvine až časem. Je nicméně škoda, že se momentálně s Kinectem nedostanete úplně všude, a tak na klasický gamepad tak docela zanevřít nemůžete. To je jasná wiihoda Wii, jehož menu a rozhraní bylo stavěno pro pohybové ovládání od samého počátku. Sluší se nicméně podotknout, že ani Move se s tímto problémem nevypořádal tak docela bez ztráty hvězdičky. XMB na PlayStationu si sice s Movem prolezete kompletně, ale že by šlo o bůhvíjak příjemnou záležitost, se také říct nedá.

O hrách a budoucnosti celého Kinectu si můžete více přečíst v našem druhém dnešním tématu.