Recenze Pentiment, detektivního příběhu s fantastickou stylizací
Seznam kapitol
Studio Obsidian zároveň vyvíjelo tři projekty. Ten nejmenší, ale dost možná nejzajímavější z nich konečně dorazil. Je Pentiment tak ojedinělou záležitostí, jak na první pohled působí?
Kalifornské studio Obsidian Entertainment má za sebou velmi pestrou historii titulů všech velikostí a formátů. Po úspěchu Fallout: New Vegas přišla éra velmi kvalitních, ale spíše přehlížených titulů. Akvizice Microsoftem a zvýšení ambicí snad ale konečně dovolí talentovaným autorům hrát první ligu. Svědčí o tom třeba brutální vývojový plán, do kterého se vměstnala dvě velká RPG. Pokračování velmi povedených Outer Worlds i ambiciózní záležitost Avowed.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 499 korun
- Základní herní doba: Zhruba 5-10 hodin, podle toho jak jste rychlí čtenáři
- Česká lokalizace: Bohužel ne, bez výborné znalosti jazyka budete úplně ztraceni
- Faktor znovuhratelnosti: Velmi vysoký, příběh výrazně ovlivňujete volbami
- Můžete pohladit psa?: Ano, i kočku. Zvířat najdete po světě spoustu
Ba co víc. V kancelářích Obsidianu se zrodil také třetí, i když výrazně menší projekt. Otec Pillars of Eternity Josh Sawyer dostal důvěru vedení a s miniaturním týmem vdechl život Pentimentu. Detektivní adventura, která na první pohled zaujala především stylizací, se objevila během letošní E3 a okamžitě si získala pozornost. Paradoxně se tak z malého srdcového projektu stal jeden z nejočekávanějších titulů tohoto podzimu, minimálně na konzolích Xbox.
NA POČÁTKU BYLA VRAŽDA
V Pentimentu se zhostíte role Andrease Malera, dobře vzdělaného začínajícího ilustrátora, který sbírá zkušenosti v dílně kláštera Kiersau malé zapadlé bavorské vesnice Tassing. Život ve vsi není úplně idylický, zásadnější problémy ale přijdou v momentě, kdy do vesnice přijede jistý vlivný muž, který se s Andreasem sblíží, aby byl záhy zavražděn. Z činu je křivě obviněn jeden z nejbližších přátel protagonisty, a tak se hráč dostává přímo do středu komplikovaného vyšetřování.
Ač může zápletka na první pohled znít celkem triviálně, Pentiment nabízí v rámci příběhu až překvapivou hloubku a výpravu. Vystačí si sice čistě jen s prostředím malé alpské vesnice a přilehlého klášera, zápletka se ale odvíjí dalších 25 let a ústřední vražda je jen začátkem překotných změn, ve kterých hraje Maler důležitou roli. I tak bych ale řekl, že je Pentiment spíše příběhem o vesnici a jejích obyvatelích, jakož i malou výpovědí o tom, jak se žilo ve střední Evropě v první polovině šestnáctého století.
Právě scénář patří celkem logicky k největším tahákům hry. Hratelnost je prakticky výhradně postavená na dialozích a komunikaci s ostatními postavami, kterých při vyšetřování potkáváte spoustu. Každý obyvatel vesnice i kláštera má svou historii, své strasti (a občas i radosti) a má co říct. Hra také zdařile ilustruje tehdejší souvislosti života, především neustálý konflikt mezi církví, zemskou správou, mnichy a obyčejnými vesničany, kteří mají pořádně hluboko do kapsy.
Ostatně se příběh odvíjí paralelně s církevními změnami a šířením myšlenek Martina Luthera
Autoři si v tomto ohledu dali tu práci a opravdu dopodrobna nastudovali dobové poměry. Nejsem sice žádný historik a řadu historických detailů skutečně hodnotit nemůžu. Je ale příjemné ve hře vyvíjené v Kalifornii vidět některé zvyklosti velmi blízké i nám Čechům. Vedle vánočního cukroví, alkoholismu nebo klobás je většina prostoru věnována náboženství, reformám nebo otázkám víry jako takové. Ostatně se příběh odvíjí paralelně s církevními změnami a šířením myšlenek Martina Luthera, které otřásají v základech také myšlením hodnostářů na bavorském venkově.
PŘICHÁZÍM K VÁM Z NORIMBERKA
Zmínil jsem, že se hratelnost v zásadě točí jen kolem dialogů. Aby to povídání bylo přece jen zajímavější o osobnější, dostáváte v průběhu hry možnost volby historického pozadí hlavního hrdiny, především pak jeho charakterových vlastností, vzdělání a zcestovalosti. Můj konkrétní Andreas třeba (neúspěšně) studoval medicínu, miloval logiku a matematiku a zkušenosti získával v Itálii a později i v Čechách a Slezsku. Volby vám umožňují nejen trochu více sympatizovat s hrdinou, ale také to přímo ovlivňuje možnosti řešení některých problémů. Znalost anatomie nebo schopnost komunikovat konkrétním jazykem může někdy přijít velmi vhod.
Svým počínáním navíc Andreas ovlivňuje příběh jako takový, a to velmi významně. Jako samozvaný hlavní vyšetřoval shromažďuje důkazy, vytahuje z ostatních informace, ukazuje na podezřelé, a nepřímo tak řídí, kterým směrem se osud celé vesnice vydá. To ale platí i v mnohem menším měřítku, kde drobnými činy můžete někomu ovlivnit život na roky dopředu. Velmi příjemné je, že jsou tyto kroky hodně nepředvídatelné a rozhodně nejsou černobílé. Většinou vlastně vůbec netušíte, jestli jste se rozhodli správně a zda jste někomu vážně neublížili. Nedokážu odhadnout, jak moc je ve výsledku příběh lineární, Pentiment ale minimálně dokáže vyvolat iluzi obrovské tísně, zodpovědnosti a nedostatku času, ve kterém musíte rozhodovat o životě a smrti potenciálně (ne)vinných obyvatel. A v tom rozhodně tkví jeho síla.
Ta jde ruku v ruce s perfektně napsanými dialogy. Rovnou vás musím upozornit, že je Pentiment OPRAVDU ukecaná hra. Respektive v ní jde hlavně o mluvení. Pokud se těšíte na akci nebo logické hádanky, hledejte jinde. Kromě neustálého žvanění a chození sem a tam hra skrývá jen pár velmi primitivních miniher, a hratelnostně jde tak v zásadě o docela chudý zážitek. To ale až na trochu otravné snové sekvence vůbec nevadí. Jen škoda, že nenabízí českou lokalizaci, bez výborné znalosti angličtiny (nebo jiného podporovaného jazyka) si totiž ani neškrtnete.
Tím jsem ale trochu odbočil od dialogů. Pentimentu se daří všem postavám vdechnout život, charakter a uvěřitelné vlastnosti. V žádném případě se nejedná o přehnané karikatury ztělesňující to či ono, což je u her velmi osvěžující. I na první pohled skálopevně věřící obyvatelé mají své pochybnosti o bohu a každý se bojí svých kostlivců ve skříni.
Mimochodem boha zmiňuji až překvapivě často, a není to náhodou. Ještě jednou vypíchnu, že motivy víry, církve a modliteb jsou v Pentimentu extrémně důležité. Pokud s ním máte z nějakého důvodu vážný problém, budete trpět.
JAKO Z OBRÁZKU
Na první pohled dokáže hra zaujmout grafickou stylizací, která je jednoduše fantastická. Potěší detailně zpracované scény, roztomilé animace, ale i krásné detaily. Například způsob, jakým píší ostatní postavy se mění podle toho, co o nich hrdina ví. Vesničané tedy ledabyle škrábou, mniši ze skriptoria se vyjadřují velmi zdobným písmem a modernější obyvatelé vesnice své fráze tisknou. Mezi drobnější detaily pak patří třeba to, že zmínky o bohu jsou autenticky vyvedeny červeným inkoustem, a až jako poslední (třeba kvůli následnému vyměňování liter). Pro hratelnost je to, alespoň na první pohled, naprosto nepodstatné, a luštění písmenek může být pro někoho dost náročné, pročež autoři nabízejí i zjednodušený režim s obyčejným fontem. Pentimentu to ale dodává neuvěřitelné charisma a dokazuje, že autoři na hře pracovali opravdu s láskou. Čistě subjektivně mě pak jako člověka, který má k psaní a tisku velmi blízko, podobné detaily hřejí u srdce.
Zjednodušená stylizace má také tu výhodu, že se Pentiment vyznačuje opravdu nízkými hardwarovými nároky, takže si ho vyzkoušíte prakticky na jakémkoliv trochu funkčním počítači.
Specifickou stránkou je zvuk. Pentiment vůbec neobsahuje dabing, a to ještě prohlubuje nutnost opravdu hodně číst. Většinu času tak posloucháte škrábání nebo vrzání tiskárny, což může být časem otravné. Na druhou stranu ale atmosféru světa dokresluje fantastický, i když velmi věcný soundtrack.
ZTRACENO V PŘEKLADU
Dosud může hodnocení vyznívat extrémně pozitivně, a tak je to správně. Pentiment v krásné stylizaci velmi zábavně vykresluje spletitý detektivní příběh s výborně napsanými postavami a dialogy a spoustou možností, jak děj ovlivňovat. I tak se ale pár výtek najde. Tou nejzásadnější je fakt, že i přes relativně propracované řetězení událostí se mi často stávalo, že jsem některé činnosti udělal ve špatném pořadí a hra se s tím nedokázala vyrovnat. Jako příklad uvedu moment, kdy jsem držel v ruce hmatatelný důkaz něčí nekalé činnosti, ale o deset minut později jsem si mohl promluvit s někým jiným a spekulovat o tom, že by zmíněná postava skutečně mohla mít něco za lubem… jen kdyby pro to existoval nějaký důkaz. Právě koncept, že hlavní hrdina někdy něco ví či neví, kvůli tomu občas úplně stoprocentně nefunguje a nepříjemně to nabourává iluzi pracně budovaného detektivního vyprávění.
EXKLUZIVNĚ NEEXKLUZIVNÍ
Zatímco konkurenční PlayStation jen za letošek dostal Horizon: Forbidden West, Gran Turismo 7 a God of War Ragnarök, na Xboxu vyšlo pouze As Dusk Falls a právě Pentiment (plus se z předběžného přístupu vymotal survival Grounded). Letošní atraktivita exkluzivního line-upu platformy tak stojí výhradně na malých, výrazně stylizovaných příběhových projektech. To je bohužel alarmující. Doufejme, že bude příští rok podstatně bohatší. |
Vedle toho jsem narážel i na mírně zavádějící popisky úkolů, které jsem ale neměl jak vyřešit, protože se na mapě prostě nenašel správný interaktivní předmět, i když jsem ji proběhal křížem krážem. Méně závažným problémem jsou občasné grafické chybky, mizející ruce nebo chybějící svíčky. To jsou nicméně záležitosti, se kterými si snad poradí první aktualizace. Čistě kuriózní stížnost pak můžeme mít my jako tuzemští hráči. Za určitých okolností se totiž setkáte s češtinou, ta ale není úplně dotažená k dokonalosti a některé fráze jsou trochu kostrbaté.
Pentiment je rozhodně fantastickou příběhovou záležitostí, která ale stejně rozhodně není pro každého. Naopak potěší jen určitou část hráčů, naladěnou na manuskripty inspirovaný vizuální román plný rozprav o životě i věcech mimo něj. Hratelnostně jde sice o velmi mělkou záležitost, to ale bohatě vyvažuje propracovaný scénář, hutné dialogy a obrovské množství malých detailů, nápadů a pomrknutí na hráče. Za necelých 500 korun nebo poplatek za Game Pass jde o naprosto skvělou nabídku.
