Recenze - God of War Ragnarök je fenomenální epos posouvající hranice
Seznam kapitol
Po čtyřech letech se vrací bůh války Kratos a jeho syn Atreus, aby ukončili své putování severskou mytologií. Jde o stejnou pecku jako tehdy?
Pořád si velmi živě pamatuji konferenci Sony během E3 v roce 2016. Vyčerpávající kanonáda odhalení v čele s Death Stranding, Spider-Manem nebo Days Gone nám v brzkých ranních hodinách dokázala v redakci opět napumpovat krev do žil. Vedle zmíněného záhadného projektu Hidea Kodžimy byl ale asi největším odhalením nový God of War. Tentokrát nečíslovaný titul ukázal výraznou hratelnostní změnu a především pozměněného hlavního hrdinu. Asi není třeba dodávat, že se tenhle převrat povedl na jedničku a reboot z roku 2018 řada hráčů považuje za jednu z nejlepších her generace, ba možná i historie.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1800 korun
- Základní herní doba: 30-35 hodin
- Česká lokalizace: Ano, na výborné úrovni
- Faktor znovuhratelnosti: Nízký
- Obtížnost: Pět nastavení, na normální poměrně vysoká, některé vedlejší úkoly jsou opravdu výzva
- Dokáže mě Ragnarök překvapit? Ano, es v rukávu má hned několik
- BOY? Kratos už chlapce oslovuje jinými způsoby, pár memeworthy replik ale zazní
Já mezi ně patřím. A zatímco k “jedničce” jsem se dostal až s několikaměsíčním zpožděním, u dnes recenzovaného Ragnaröku jsem byl naplno odhodlán vychutnat si putování Krata a Atrea co nejdříve to jen půjde. Osud tomu chtěl, že to skutečně šlo tak brzy, jak je to vůbec možné a jsem rád, že teď můžu klepat své finální dojmy z hraní.
Nebudu vás dlouho napínat, je to ještě lepší než minule.
Ragnarök navazuje na příběh prvního dílu, ale dělí ho větší časový odstup. Zatímco Kratos vypadá pořád stejně, možná mu jen přibylo pár šedin ve vousech, Atreus z malého chlapce vyrostl v dospívajícího rebela. Jak už jsem avizoval v prvních dojmech z hraní, zábavnost a poutavost zážitku z velké části pramení z toho, že o příběhové zápletce víte pokud možno co nejméně. V recenzi (a i v přiložených obrázcích) tedy budu maximálně vágní. Prozradím snad jen to, že oba hrdiny pronásledují noční můry a otázky minulosti. Jenže zatímco je Kratos léta úspěšně potlačuje, Atreus touží po odpovědích a hledání sebe sama. Když pak do jejich života opět vstoupí někteří staří i noví známí, cestu už nemůže oddalovat ani stoický bůh války.
To je ostatně jeden z hlavních prvků, kterými se hra liší od prvního God of War. Vztah mezi dvojicí hlavních postav se výrazně vyvinul a změnil. Kratos už Atrea pořád nepeskuje a nesnaží se řídit jeho kroky. Tentokrát už jde o téměř rovnocenné partnery a Atreus si začíná hledat vlastní tajemství. Vedle toho jde o mnohem prokreslenější postavu a to přináší ještě jeden zajímavý efekt. God of War: Ragnarök se totiž v principu moc nesoustředí na Krata, ale právě na Atrea, kolem kterého se zápletka (doslova) točí. Dokážu si velmi živě představit, že to konzervativnější část komunity nerozdýchá a přijde další vlna nevole, podobná té při vydání druhého The Last of Us. Pro mě osobně jde ale o vítanou evoluci vyprávění a pevně věřím, že to bude většina hráčů vnímat stejně.
Samozřejmostí jsou pak zajímavé zvraty, špičkové dialogy, fantasticky zrežírované cutscény nebo ohromující herecké výkony všech zúčastněných
To je ostatně jedním ze stavebních kamenů exkluzivního zážitku. Scénář, režie a výprava Ragnaröku totiž v mých očích jde o několik kroků dále než cokoliv, na co jsme v herním průmyslu zvyklí. Určitou konkurencí mu může být třeba Red Dead Redemption 2, ale ten otevřenějším světem vyprávění trochu tříštil. Ve srovnání s prvním dílem pak možná můžete mít jistou představu, jak to ve světě God of War funguje, Ragnarök je ale mnohem, MNOHEM ambicióznější. Pracuje s podstatně více postavami (opět naznačím jen to, že důležité role hrají Brok, Sindri a Mímir), především je ale příběh neuvěřitelně výpravný, vypointovaný a od prvního do posledního momentu šlape neuvěřitelně dynamicky. Prakticky se mu vyhýbají hluchá místa a navíc hráče nějak smysluplně provede napříč všemi devíti světy Yggdrasilu. Samozřejmostí jsou pak zajímavé zvraty, špičkové dialogy, fantasticky zrežírované cutscény nebo ohromující herecké výkony všech zúčastněných. Kovbojská báj Rockstaru je skutečně jedinou hrou, kterou lze ve srovnání brát alespoň trochu vážně.
SEKERA DO TĚLA
Na první pohled jde hratelnostně spíše o nastavovanou kaši. Opak je ale pravdou. Když jsme kolektivně v prvních dojmech fabulovali nad tím, jestli nás hra dokáže ještě překvapit, asi už jsme tušili, že bylo embargo na informace chytře nastaveno doslova vteřinky předtím, než hra skutečně začala vytahovat esa z rukávu. Nejde o žádné vyloženě přelomové hratelnostní změny, a pamětihodný návrat jistých předmětů z prvního dílu asi zůstane nepřekonán. I tak na vás ale Ragnarök stále sype novinky, malé změny a především dotahuje a rozšiřuje starší mechanismy.
Souboje jsou tedy brutální, dynamické a poměrně obtížné (přičemž především vedlejší boje s berserkery jsou opravdu obří výzva). Pracují s mechanismy elementárního poškození ohněm a ledem, s čímž souvisí i celkem střídmé, ale velmi funkční RPG způsoby vylepšování postavy. Také nechybí perfektně zpracované souboje s bossy, kteří často ohýbají pravidla hry a především v soubojích perfektně demonstrují svou (často božskou) moc. Pokud se vám jednička líbila, budete chrochtat blahem. Pokud vám zvolená hratelnost vadila, bohužel se žádné větší změny nedočkáte, ale dobře vám tak.
V pění ód můžu pokračovat i u herního designu, který je prostě fantastický. Staré známé světy jsou mírně přepracovány a ty nové berou dech. Téměř jsem trpěl, když jsem účelně nescreenshotoval každou scénu, protože bych tím vyzradil něco málo o tom, co vás při hraní čeká. Některé scenérie jsou skutečně úchvatné a vnášejí do hry pestrost, protože pětice přístupná v prvním díle dost spoléhala na sníh, mlhu a dým. Samotné lokace jsou také velmi pestré, detailní a především nabízejí vyžití i nad rámec hlavního příběhu. Třeba v jedné ze závěrečných částí hry dostanete možnost vypravit se na odlehlou část mapy, kde se před vámi otevře pečlivě nadesignovaná, měnící se lokace, která by klidně mohla sloužit jako významný akt samostatného titulu. Tady o ni ale ani nemusíte zavadit.
Dílem je to i díky vedlejším úkolům, kterých je alespoň pocitově mnohem více než dříve, ale jsou stále velmi zajímavé a dále obohacují zápletku. I když jsou v principu trochu generické (sbírání něčeho nebo zabíjení nečeho), jednoduché cíle vždy nabízí nějaký zajímavý nápad nebo unikátní animace, což vás doslova nutí věnovat se i sekundárním činnostem. Jedinou výtkou směrem k designu tak zůstává, že jsou rozsáhlejší koridorová místa poněkud nepřehledná. Pokud něco minete, tak kvůli velmi omezenému rychlému cestování musíte občas zdlouhavě prolézat částmi účelově rozsekanými na menší sekce, což je otravné. Navíc stále platí, že je kompas spíše zlý pán než dobrý sluha, a chaotické poskakování ikonek by chtělo vyřešit nějakým jiným způsobem. Celkový dojem to ale rozhodně nezkazí.
V LABYRINTU REŽIMŮ
Ragnarök nabízí na PlayStationu 5 několik kombinací grafického nastavení upřednostňujících rozlišení, framerate, případně různě variabilní škálování. Já vsadil na nastavení s nejvyšším rozlišením a odemknutým frameratem, při kterém hra vypadá opravdu krásně, a zároveň běží velmi plynule. Stabilních 60 FPS to sice (logicky) není, ale oproti natvrdo zamčeným 30 je rozdíl propastný. Tato možnost mi tak přijde univerzální a směle vám ji doporučuji. Jak hra běží třeba na prapůvodním PlayStationu 4 jsem bohužel nevyzkoušel. |
Kromě scénáře, vyprávění, hereckých výkonů, hratelnosti a herního designu tvoří pilíř kvality Ragnaröku také audiovizuální zpracování. To je jednoduše dechberoucí. Kvůli vydání na starší generaci konzolí a menšímu pokroku oproti PlayStationu 4 není grafický pokrok tak překotný. Hra ale rozhodně patří k tomu nejhezčímu, co v současnosti na trhu najdete. Kromě zmíněných ohromujících lokací jde třeba o mimořádně detailní modely postav, propracovanou mimiku, živé oči i prýštící emoce, které souvisí s perfektními hereckými výkony. Kapitolou samou pro sebe jsou pak animace a režie cutscén, opět evokujících pocit záběru bez střihu. Fantazie.
Největší škoda je tedy ta, že hra prakticky nevyužívá možností DualSense
Celkový obrázek doplňuje ozvučení. Výborný dabing (i když tentokrát nezazní tolik boy), skvělý audio design a především naprosto epický sountrack plný těžkých, velkolepých i emotivních skladeb přispívají k pocitu, že hrajete skutečně do posledního detailu dotažený božský epos.
Pokud bych měl Ragnaröku přece jen něco vyčítat? Čas od času jsem se setkal s technickou chybkou, grafickou anomálií nebo výpadkem zvuku. V kontextu rozměrů hry (ve které jsem strávil zhruba 35 hodin a na kompletní dohrání by, odhaduji, bylo potřeba cca 50) to jsou ale spíše drobnosti. Také mě ve výsledku mrzí, že samotné vyvrcholení příběhu může po ohromujícím tempu a výpravnosti předchozího děje působit trochu neuspokojivě. Ne, že by bylo špatné, to rozhodně ne. Studio Santa Monica vás ale namlsává tak dlouho, až skoro není schopné připravit adekvátně dokonalý zákusek. To je ale spíše subjektivní dojem, který také nemá na celkové hodnocení téměř žádný vliv. Největší škoda je tedy ta, že hra prakticky nevyužívá možností DualSense. Kromě otravného chrastění řetězů a občasného většího odporu při používání sekery jsem vlastně nevnímal, že nedržím v ruce obyčejný ovladač, což je u dvorního klenotu PlayStationu trochu škoda.
Jinak ale označení klenot skutečně platí. God of War Ragnarök je úchvatný, epický, výpravný, pečlivě nadesignovaný, dotažený a neuvěřitelně zábavný epos. Pokud vás první díl bavil, opravdu vám závidím, že vás tenhle zážitek teprve čeká.
