Recenze Ghostbusters: Spirits Unleashed aneb když geniální nápad nedotáhnete do konce
i Zdroj: Illfonic
Recenze Recenze Ghostbusters: Spirits Unleashed aneb když geniální nápad nedotáhnete do konce

Recenze Ghostbusters: Spirits Unleashed aneb když geniální nápad nedotáhnete do konce

Radek Raudenský

Radek Raudenský

15. 11. 2022 16:00

Seznam kapitol

1. CHYTRÝ NÁPAD 2. ŠPATNÉ PROVEDENÍ 3. ZÁBAVA? ANI MOC NE

Série Ghostbusters byla v herním světě po dlouhou dobu spíše zapomenutou značkou. I vzhledem ke stavu filmové značky se tomu nedá divit, samotný námět se ale může ve hrách bohatě využít - nikdy by mě ale nenapadlo, že se z lovců duchů stane kompetitivní „střílečka“.

Reklama

CHYTRÝ NÁPAD

Tu představilo studio Illfonic ve formě Ghostbusters: Spirits Unleashed. Oproti jiným plnohodnotným hrám z této série se vývojáři pokusili vsadit na zajímavý princip asymetrického multiplayeru, stejně jako v případě třeba Dead by Daylight – čtyři hráči proti jednomu. Oproti zmíněné survival hře zde ale čtyři lovci duchů mají za úkol chytit ducha. Jak tento pokus dopadl?

CHYTRÝ NÁPAD

Když jsem si Spirits Unleashed zkoušel poprvé na Gamescomu, před prezentací jsem netušil, co mám čekat. Když jsem se ale usadil do křesla a zahrál si s vývojářským týmem jednu hru, byl jsem překvapen, jak perfektně princip asymetrické kompetitivní „střílečky“ na Ghostbusters sedí. Nebo minimálně jej vývojáři vymysleli opravdu dobře.


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

  • Doporučená cena: 840 korun
  • Základní herní doba: Vzhledem k multiplayeru neomezená
  • Česká lokalizace: Ne
  • Projedeme se v Ectomobile?: Bohužel ne, do lokace vstupují hráči přímo - auto se ale nachází v hlavní bázi lovců

Základní smysl hry je takový, jaký byste od Ghostbusters čekali. Skupina lovců se vydá do oblasti, kde se nachází duch a musí jej chytit. To ale samozřejmě není jen tak – duch má totiž několik schopností i životů, navíc se v lokaci stále nachází civilisti. Úkol jako stvořený pro zkušené lovce, disponující adekvátním vybavením. Do mise se tak vydá čtveřice hráčů, připravených lapit svého nepřítele a vyhrát.

Proti nim stojí hráčský duch. Ten musí být připraven na chvíle samoty, či dokonce lidské agrese. Právě on je totiž cílem čtyř lovců, kteří mu chtějí zabránit ve vystrašení dané lokace. „Strach“ je vidět ve formě baru, který se postupem času a akcemi naplňuje. Pokud jej duch dokáže naplnit, vyhrál.

Jak už jsem zmiňoval, dle mého je na papíře tento smysl naprosto geniální a vlastně bych si nedokázal představit, jak lépe by se v dnešní době dala vytvořit hra podle Lovců duchů. To stejné jsem si myslel ještě v prvním zápasu. Jenže jakmile jsem si prošel pátým, desátým zápasem, poznal jsem, že ani geniální nápad není zárukou úspěšného titulu.

ŠPATNÉ PROVEDENÍ

ŠPATNÉ PROVEDENÍ

Ono jádro pudla je úplně jednoduché – nedostatek obsahu. V klasickém zápasu mají, jak už jsem zmínil, obě strany nějaké schopnosti. Lovci musí nejdříve vypátrat ducha nebo rifty, tedy formu životů navíc, které se ukrývají v předmětech na mapě, přičemž lovci je po nalezení mohou zničit. K hledání slouží PKE senzor, který vám ukazuje směr i vzdálenost postihnutého předmětu či ducha.

Jakmile ducha naleznete, nemáte ani zdaleka vyhráno. Takové chycení ducha je velice náročný proces, kde musíte vyhodit a zapnout past, chytit ducha a navést jej do pasti. Pokud jste sami, prakticky nemáte šanci – i když můžete ducha na chvíli omráčit PKE senzorem, než vyhodíte past a navážete spojení, je duch fuč. Spolupráce je tak kritická, i když vás duch v mnoha případech stejně přehraje. Pro spuštění pasti navíc musíte stát na jejím začátku, mimo danou oblast nelze spustit.

Hráč v roli strašidla má k dispozici několik výhod. Kromě riftů, které mu suplují životy, respektive respawny, má na mapě také portály, kterými se může přemístit po mapě, a celkem šest schopností. Dvě z nich souvisí s různými předměty, které jsou na mapě volně přístupné – sochy, židle, stoly či další předměty lze buď „posednout“ a zvyšovat tak Haunt oblasti, nebo se můžeme do těchto předmětů převtělit a doplnit si potřebnou energii.

Tu pak využíváme pro další tři schopnosti. U základního ducha jde o vyvolání několika malých přisluhovačů, které budou lovce otravovat, či vrhnutí slizu. Právě sliz, respektive jeho nadměrné potřísnění lovců pak může způsobit jejich knock a možnost utéct. Ve hře je celkem pět duchů, každý disponuje vlastním setem schopností.

Hraní za ducha je sice náročnější, jelikož jste na všechno sami a musíte se neustále schovávat, právě proto je ale hraní za něj skutečně zábavné. Celá strategie hry totiž závisí pouze na vás, vašich schopnostech a umění pohrávat si s prostředím i lovci.

Naopak bolístkou celé hry je lovení. Do této role se totiž dostanete mnohem častěji, logicky už jenom z důvodu počtů hráčů hrajících hru i toho, kolik jich je potřeba v každém zápasu. A tady zábava s každým zápasem drasticky upadá, a to prakticky nezáleží, zdali proti sobě máte dobrého, nebo špatného ducha. Pokud je špatný, jednoduše jej chytíte a během chvíle ukončíte zápas. Pokud je naopak dobrý, pravidelně se vám dokáže vysmeknout ze spojení a neustále utíkat.

Lovec tak dělá jediné – ze začátku zápasu prakticky ignoruje ducha, protože chytit ho je těžké, a hledá po mapě rifty. Se štěstím je zničí, pokud ale má smůlu, duch ho knockne, vezme si rift a přesune jej jinam. A takhle se děje celý zápas stále dokola. 

ZÁBAVA? ANI MOC NE

ZÁBAVA? ANI MOC NE

Dalo by se namítnout, že obě strany mají své možnosti postupu. Zatímco u duchů se mění jejich typy se zvyšující se úrovní, lovci si mohou vylepšit vybavení a získat schopnosti, jako je lano na přitahování nebo bomby, které ducha zpomalí. Ano, rozhodně tyto funkce změní určitým stylem hratelnost, ale onen základ je furt stejný. 

Tvůrci se snažili gameplay za lovce trochu ozvláštnit a civilisty na mapě může uklidnit. Ve výsledku je to ale k ničemu – lovci tím úroveň celkového vystrašení nesníží a pokud se duch rozhodně civilistu vystrašit a připsat si 5 % navíc, zkrátka jej bude nahánět tak dlouho, dokud neuteče.

Upřímně mě ona repetitivnost vlastně mrzí. I po tolika zápasech se mě stále drží pocit toho, že asymetrická kompetitivní střílečka k motivu Ghostbusters velice sedí, bohužel se nepodařilo vše dotáhnout do konce. Kazí to i malý počet hráčů a tím pádem i matchmaking, který vám, nezkušenému nováčkovi, do úrovně napálí hráče s levelem 100, nebo naprosto zoufalé boty. Nemůžu říct, že by Ghostbusters nebylo zábavné, chybí tady ale nějaké mechanismy, které by ještě ozvláštnili hratelnost za lovce, případně by hra měla implementovat nechvalně známou krátkodobou motivaci. Na pár hodin titul rozhodně zabaví a ve výsledku to zachraňuje i cenovka, která je poloviční vůči klasickým velkým hrám. Spíše než, že bych titul vůbec nemohl doporučit, tak upozorním na to, že jde o hru, která vám s partou kamarádů vydrží na pár večerů - pro delší zapojení chybí již zmíněná hloubka hratelnosti.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz