První dojmy z hraní God of War Ragnarök - konec světa přichází
Dost možná nejočekávanější hra podzimu už klepe na dveře pokryté jinovatkou. Kratos a Atreus čelí Ragnaröku. Jaké jsou naše první dojmy z hraní plné verze? Napovíme - skvělé!
Ač se o mě v rámci redakce často s nadsázkou říká, že jsem příznivce platformy s velkým X, nejočekávanějším titulem letošního roku je pro mě s velkým náskokem pokračování ságy God of War. První rebootovaný díl z roku 2018 ostatně považuji za jednu z nejlepších her moderní historie. Na Ragnarök jsem tak celý, poměrně chudý herní rok čekal jako na spásu. Zážitek je to nakonec o to lepší, že Sony recenzní klíč nabízí v tradičně naprosto luxusním předstihu, a navíc se můžeme už dnes podělit o pár zážitků z prvních krůčků.
Na rozdíl od Kratova Leviathanu jde ale o dost dvousečnou zbraň. V případě God of War Ragnarök mám totiž asi poprvé skutečně problém vybírat, o čem mluvit, a zároveň tím nezkazit zážitek čtenáři, který se do hry na začátku listopadu pustí. Při popisu se tedy budu snažit být maximálně vágní, minimálně z hlediska příběhu, a to i nad rámec toho, co mi vlastně embargo dovoluje. Předpokládám, že se s tím budu ještě více potýkat u recenze. Už teď při sběru screenshotů mám problém vybírat scény tak, abych byl jistý, že snímkem neprozradím prakticky vůbec nic. Vlastní obrázky vám ale zatím ukázat nemůžu, takže minimálně u prvních dojmů tenhle problém odpadá. Ale pojďme se do toho opatrně pustit.
PŘICHÁZÍ ZIMA
Není žádným tajemstvím, že se v novince opět představí ústřední trio hrdinů. Stárnoucí taťka Kratos, jeho nyní už dospívající syn Atreus a vtipkující rádcovská hlava Mimir. Nevšední rodinka se snaží přebývat ve svém promrzlém domově, který je z určitých důvodů snad ještě nehostinnější a promrzlejší, než byl v předchozím díle. Atrea ale s přibývajícím věkem začíná stále vážněji zajímat jeho původ, relativně poklidný život stále narušuje rozzuřená Freya a… do příběhu začnou promlouvat i další, řekněme, komplikace.
V části, o které jsem oprávněn mluvit, se podíváte do skutečného Midgardu a trpasličího světa Svartálfheimu. Z hlediska level designu a zpracování světa hráči prvního dílu tuší, co můžou čekat. Otevřené lokace jsou ale ještě otevřenější, pestřejší a bohatší, s větší nabídkou propracovaných vedlejších úkolů se zajímavými odměnami. Míra detailů a cit, s jakými jsou lokace zpracovány, je naprosto špičková. Sekvence boje často střídají environmentální hádanky, ve kterých pomocí sekery Leviathan a Čepelí chaosu otevíráte cestu dál. Hádanky se sice podobají těm z roku 2018, ale využívají i nové osvěžující prvky. Jednotlivé lokace jsou navíc doslova nabity skrytými zákoutími s truhlicemi a poklady. Nepatřím k notorickým sběračům, ale za vše mluví to, že se i přes relativní nedostatek času způsobený recenzováním dalších her nedokážu donutit postupovat lineárně a prozkoumávám každý kout. V tomto je prostě designově hra dotažená k naprosté dokonalosti.
Hádanky mi paradoxně přijdou o chlup zábavnější než souboje, což ale rozhodně neznamená, že bych měl potyčkám co vytknout. Kratos i Atreus mají k dispozici pár nových schopností, navíc je dospívající synátor už o poznání nebezpečnější útočník. Stále platí, že má Leviathan neuvěřitelně uspokojivou tíhu a chrastění Čepelí chaosu spolehlivě ježí chlupy na zátylku. Souboje jsou akční, brutální, na obtížnost Medium tak akorát obtížné a nově nabízejí i možnost využití prostředí. Kratos tak třeba může utrhnout strom a smést s ním okounějící skupinku zlobivců.
Vrací se pojetí cutscén “bez střihu”, kdy kamera plynule rotuje kolem hrdinů
Podobně jako předchozí díl také Ragnarök od prvních momentů nabízí naprosto epické bossfighty sršící zajímavými nápady. I v tomto ohledu mě doslova svrbí prsty, abych všechno vyplivl na pap… vaší obrazovku, ale i kdybych mohl, chtěl bych, abyste si to všechno užili pěkně na vlastní kůži.
OSCAROVÁ AMBICE
Zatím ale jen tak kroužím kolem toho, co v mých očích zatím dělá Ragnarök nejunikátnějším zážitkem. Už první díl hodně sázel na spektákl, pečlivé filmové zpracování zážitku s plynulým přechodem mezi dokonale vypiplanými cutscénami a gameplayem. Vrací se pojetí cutscén “bez střihu”, kdy kamera plynule rotuje kolem hrdinů. Už od prvních minut je také jasné, že autoři ze Santa Monicy tentokrát posunuli celkovou režii ještě o pár kroků dále a rovnat se jim můžou snad jen filmoví géniové z Rockstar Games, Kojima Productions nebo kolegové z Naughty Dog. Takhle syrové emoce, podpořené naprosto špičkovým grafickým zpracováním a citlivými hereckými výkony, se prostě zatím ve hrách vidí málokdy. Příjemná je změna v dynamice mezi hlavními hrdiny. Rovina otec - malé dítě se vyvinula ve vztah mnohem bližší mentor - učedník a Atreus už neplní roli nepředvídatelného uhlíku, který tu a tam zapálí nový oheň vyprávění. Ohromující kvalitu podtrhují i skvěle napsané dialogy sršící charakteristickým vtipem, a v našem případě i velmi zdařilá česká lokalizace.
O zmíněné grafice snad ani nemá cenu psát. Ragnarök vypadá fenomenálně. Nakonec jsem sáhl po variantě upřednostňující kvalitu, ale s odemknutým frameratem. Nevím, jestli je to tím, že jsem v předchozích dnech trávil čas v Gotham Knights s omezenými 30 snímky, ale v této kombinaci mi hra přijde překrásná a zároveň i velmi plynulá. Mohl bych tu sice vyjmenovávat jednotlivé aspekty a detaily, ve kterých Ragnarök exceluje (snad jen efekty počasí by mohly být o něco lepší), to mi ale přijde trochu zbytečné. Stejně tak utrousím jen pár slov na konto soundtracku a ozvučení. To je v dokonalé harmonii se zbytkem audiovizuálního zpracování a grafického designu na nejvyšší možné úrovni. Ámen.
Zatím jsem se vyjadřoval dost nekriticky. A má to pádný důvod. Z prvního dojmu totiž lze Ragnaröku vytknout jen máloco. Se sebezapřením vypíchnu snad jen defaultní nastavení, ve kterém potvrzujete kolečkem a uhýbáte křížkem, což je značně nezvyklé. Stačí ale jedna změna v nastavení, kde už je předpřipravená obrácená a mnohem logičtější varianta. Také jsem narazil na pár naprosto minoritních technických nedostatků a jeden zásek při otevírání truhly, ale to jsou drobnosti, které nejspíš vyřeší patch dávno předtím, než se do hry pustíte Vy. Jedinou vážnější výtkou tak zůstává to, že herní kompas… nefunguje jako kompas. Cestu k cíli vám neukazuje vzdušnou čarou, ale v závislosti na překážkách v cestě, což je dost matoucí a ikonky navíc rády divoce poskakují sem a tam. To mírně komplikuje navigaci v prostoru, ale nejde o nic zážitkokazného.
A ještě jednu poslední výtku bych měl. Totiž, že můžu zveřejnit tyto dojmy, a teď musím trávit čas jejich psaním, místo toho, abych se mohl vrátit do devíti světů severské mytologie za Kratem, Atreem a Mimirem. Vše nasvědčuje tomu, že jde o opravdu ambiciózní, rozsáhlé dobrodružství, posouvající vše, co mě nadchlo u prvního dílu. První dojmy tedy zatím předčily už tak velmi vysoká očekávání, a to je jedině správně.
Kompletní recenzi přineseme 3. listopadu v 17:00.
