Medal of Honor

Alespoň se to o nich, o těch puškách, říká. Lidmi, co… střílejí z pušek. Na jiné lidi. Jedna taková stará puška se jmenuje Medal of Honor a poprvé vystřelila na PSX v roce 1999. A kromě toho, že střílet nacisty na konzolích je legranda, naučila nás tahle hra ještě jednu důležitou věc. Když vyprázdníte zásobník pušky M1 Garand, udělá to cink. Přesně takhle to udělá. Cink! Je fajn, že si člověk vždycky pamatuje to pěkné a že vzpomínky na líbezné cinkání vytlačily skutečnosti ku vzpomínání dočista nevhodné. Třeba jako všechno s čím EA přišlo po úžasném MOH: Frontlines na PS2 a Allied Assault na PC. Rok 2003 a příchod Call of Duty vystavil kdysi průlomové sérii nekompromisní stopku, kterou už neprojel ani slibný MOH: Airborne. Cink! Ne snad, že by série MOH produkovala v éře Call of Duty hry špatné. Zkrátka už neprodukovala hry výjimečné. Snad i proto rozhodlo se EA po třech letech u ledu Medal of Honor dokonale „restartovat“, opustit neplodné schéma druhé světové války a naskočit na vlnu populárních moderních konfliktů. Tento restart ponese osvěživě prostý název Medal of Honor a zavede veterány nespočtu FPS bitev napříč všemi velkými platformami do doposud nezdolaného hájenství hrdých Paštunů – jihovýchodního Afghánistánu. Cink!

Tier 1

Konkrétně se podíváme do východní afghánské provincie Paktia a do údolí Shah-i-Kot, které proslulo jako útočiště guerillových bojůvek už během sovětsko-afghánské války a v roce 2002 se zde o kontrolu nad údolím a jeho četnými jeskynními komplexy v rámci operace Anakonda odehrálo nejrozsáhlejší ozbrojené střetnutí americko-afghánské války. EA LA si však – snad v obavě ze zbytečných kontroverzí, jež by mohla hra ze stále probíhajícího konfliktu vyvolat – vypůjčila pouze reálie a svůj (smyšlený) příběh spolu s ve hře prezentovanými vojenskými operacemi zahalila rouškou „čistě náhodné podobnosti“. Jako v sérii Call of Duty, i v novém MOH se vcítíme do kůže hned několika hrdinů – z větší části příslušníků speciálních sil americké armády podléhajících operační složce Tier 1, z menší pak do kůže řadových vojáků amerických Rangerů. Tier 1 je vlastně taková elita v elitě – operační složka sdružující nejlepší speciální jednotky americké armády jako je Delta, SEAL či DEVGRU. V jejich kůži si vyzkoušíme válku v přestrojení, válku kradmou a tichou a v oslabení. Muziku přitvrdí akčnější pasáže za americké rangery, v nichž by neměla chybět těžká pozemní technika, ale i průlet v bojovém vrtulníku. Cink!

Hemodialýza

Podobnosti s Call of Duty jsou nabíledni a leckdo by mohl EA LA nařknout z plagiátorství – tenhle moderní rybníček je však hlubší, než se na první pohled může zdát. Tak předně, MOH poměrně šikovně využilo prostoru, který otevřely čím dál tím megalomanštější singleplayrové zápletky z produkce Infinity Ward. To, co v prvním Modern Warfare začalo jako neškodný výbuch atomovky na Blízkém východě, se v pokračování změnilo v plnohodnotnou třetí světovou válku s vyvrácenými metropolemi, mezinárodními zvraty a EMP výbuchy všude, kam se podíváš. Medal of Honor se hodlá na moderní konflikt podívat střízlivější optikou – soustředit se na individuální osudy vojáků (pravděpodobně prostřednictvím řady animovaných sekvencí), pouta, jež v boji vznikají, ale i na syrovost a autenticitu ozbrojeného konfliktu v nepřístupném terénu. Koho by zajímala politika, když může po Afghánu nahánět hemodialyzační mašinu Usámy Bin Ládina? Nikoho. Cink!

True story!

Důraz má být kladen na méně akční, zato však intenzivnější a uvěřitelnější bojové situace se spoustou detailů, na kterých se během vývoje podíleli i sami členové speciálních jednotek působících v Afghánistánu – což je mimochodem druhá věc, která nové MOH odlišuje od v mnoha ohledech sci-fi pojetí boje v rámci série Modern Warfare. Míra spolupráce byla tak vysoká, že vůbec první veřejně prezentovaná hratelná ukázka nového MOH do detailu kopírovala misi, již Tier 1 komando skutečně v Afghánistánu před několika lety absolvovalo, a to do veškerých detailů. Jedná se o noční přepad skalního úbočí obsazeného nepřátelskými jednotkami (slovo „Taliban“ kupodivu na prezentacích nezaznívá), jež zde za pomocí protiletadlových kanónů kontrolují vzdušný prostor. V předvečer velké vzdušné invaze hlavních pozemních sil musí být tato část afghánské obrany zneškodněna - jedná se o pasáž plíživě pomalou, opatrnou a (nevyhnutelně) masivně skriptovanou. Hráč zde potichu likviduje předsunuté hlídky, přesouvá se od stanoviště ke stanovišti a vše ukončí likvidační obklíčení hlavního tábora a zničení děl plastickou trhavinou. Následný ústup už rámuje akčnější tempo, kdy se jednotka v klasickém MOH stylu probojovává k místu extrakce. Cink!

Trademarkem nového MOH mají být epická válečná panoramata a prezentovaná mise dala tušit, že v tomto směru mají v EA LA opravdu našlápnuto. Během mise se před členy jednotky několikrát otevřel pohled na detailně vymodelované a neskutečně rozlehlé údolí částečně utopené ve tmě – dojem prostoru byl takřka dokonalý a jako třešnička na dortu ho šperkovala americká AC130 kroužící vysoko na nebi nad vzdálenějším koncem údolí. Unreal Engine 3 (i když v tomto případě modifikovaný) zdá se ještě neřekl poslední slovo. Čas od času prozářily oblohu neslyšné výstřely z palubních zbraní AC130ky, které mířily kamsi k odvrácenému skalnímu úbočí a s patřičným zpožděním je doplňovalo i vzdálené dunění explozí. Ozvučení akce patřilo vždy k silným zbraním série MOH a nový díl, zdá se, nebude výjimkou. Člověk získá pocit, že i když je mnohonásobně přečíslen, není na tomhle kousku bohem zapomenuté rokle sám. Cink!

V průběhu hry si projdeme všechny malebné podoby východního Afghánistánu. Zaprášená skalní úbočí, stísněné jeskyně, vybydlené vesnice, ale i nebezpečná města. Podrobností je bohužel stále jako šafránu –EA LA nechce vypouštět informace dřív, než si bude jistá, že danou herní pasáž už není třeba dále upravovat. Co se multiplayeru týče, ten má pod absolutní kontrolou zkušený tým z DICE. Třebaže bližší info zatím nemáme (snad jen kromě zprávy o pravděpodobné existenci dedikovaných serverů, podobně jako v případe MW2), lidem, kteří stáli u zrodu a evoluce série Battlefield, si dovolíme důvěřovat. Pokud bychom si přeci jen měli dělat obavy, pak snad jedině na úrovni první signální – v pozici creative directora dohlíží na projekt Richard Farrelly, bývalý člen studia Treyrarch, jenž se podílel prakticky na všech (méně podařených) inkarnacích Call of Duty na čele s konzolovým COD3, což je dle našeho skromného názoru zpětně vůbec největší nežid na jinak miloučké tvářičce téhle válečné série. Jak moc oprávněné obavy to jsou, to se dozvíme už na podzim letošního roku. Na PC, PS3 a Xbox 360.