Lowenstein kritizuje zbabělé vývojáře a herní tisk
Odchod Douglase Lowensteina z pozice prezidenta organizace The Entertainment Software Association (ESA) byl oficiálně ohlášen už v prosinci minulého roku, kdy bylo zároveň oznámeno, že svoji pozici Doug opustí definitivně až na začátku roku příštího, respektive roku aktuálního – tedy 2007. Nakonec to vyšlo tak, že se Douglas Lowenstein s ESA rozloučil svým posledním veřejným výstupem na právě konaném D.I.C.E. Summitu. Nutno říci, že včera pronesená řeč byla pořádně plamenná a Doug si v ní nebral servítky s nikým a ničím. Ono je to však logické, protože má přeci jenom zájem na tom, aby někdo po jeho odchodu nezničil to, co se svými spolupracovníky budoval 12 let.
Každopádně, čtyři nejzajímavější segmenty celé jeho řeči se týkaly neprávem podceňovaného významu organizace ESRB, vysloveně srabáckého jednání vývojářů a vydavatelských společností, kibicování doprovázené nicneděláním a pak obecné nedospělosti herních médií. Nejdříve tedy k ESRB. Sám Lowenstein je prý hrdý na to, co lidé z ESRB dělají. Věří prý v to co dělají, aniž by je za to někdo chválil. Jsou to právě oni, který čelí neustálým útokům advokátů, médií a přesto dál plní svědomitě své úkoly, poskytují rodičům věrohodné informace o hrách a zároveň se snaží být féroví k vývojářům a vydavatelům. Jinými slovy, plní roli pomyslného štítu, bez něhož by herní průmysl v současné podobě nemohl existovat.
Další část Lowensteinova projevu se týkala nezodpovědných vývojářů a vydavatelů, kteří velmi rádi vytváří hry s kontroverzním obsahem, za nějž se však nedokáží postavit. Jakmile se objeví první náznak problému, tak prý stáhnout ocas a utečou, schovají se za právníky a doufají, že to nějak dopadne. Nic prý Lowensteina neštve víc. Pokud chce vývojář/vydavatel využívat práva na to, aby mohl vytvářet to co chce a pokud chce využívat podpory organizace ESA, tak se musí umět za své dílo a svá kreativní rozhodnutí postavit.
Do stejného ranku zařadil Lowenstein i lidi, kteří vždycky ví, jak se má něco udělat a myslí si, že by se dalo všechno dělat lépe a rychleji. Podle Lowensteina je však velmi lehké sednou a něco takového napsat. Daleko těžší je prý zvednou zadek a něco udělat. Největší kritici činnosti ESA prý za herní průmysl nebojují, nelobují u politiků, nejsou k vidění na veřejnost, jak hájí herní průmysl. Prý jen sedí a radí, což Lowensteina logicky štve.
No a nakonec tu máme Lowensteinův názor na herní média, která prý potřebují vyspět. Lowensteina prý zas tak moc netrápí ("jenom" jej to znepokojuje) jen vřelý vztah mezi médii a vývojáři/vydavateli. Daleko více ho trápí nedospělost herních médií, jejich plytkost a nepromyšlenost. Lowenstein dává za příklad kritiku filmovou a hudební, do níž kritice herní hodně schází. Neplatí to však jenom o kritice, ale někdy až bulvárním zpravodajství, které Lowensteina vyloženě štve. Jako příklad udal například Jacka Thompsona, který by prý bez pozornosti médií nikdy nezískal tolik veřejné pozornosti.
