Hitman: Blood Money

Hitman: Blood Money (dále jen HBD) uzavírá jednu velmi úspěšnou kapitolu oblíbeného herního hrdiny. Profesionálně precizní nájemný zabiják s kódovým názvem Agent 47 a čárovým kódem na temeni tímto dílem prý končí svoji kariéru. Ovšem nikdy neříkej nikdy, takže se mi tomuto prohlášení vydavatelství Eidos nechce moc věřit. Hitman je i po čtvrté stále v dobré kondici, což se mu v nadcházejícím boji bude náramně hodit, protože se bude muset utkat v závěrečném duelu se sobě rovným.

Sám jako oběť

Děj totiž nasazuje tam, kde končí předešlý díl. Hitman opět dostává nové a nové zakázky od své mateřské organizace ISA, jenže právě této tajné instituci jde někdo po krku, když začne systematicky vyvražďovat její členy. Poté, co se zaměstnavatel najednou odmlčí, začíná Hitman tušit, že dalším v pořadí na seznamu obětí teď již tušeného konkurenta je právě on. Nicméně to již předbíhám, hra začíná mnohem dříve, kdy Agent 47 ještě bez rozpaků kosí jednu oběť za druhou.

Lepší schopnosti

A nutno podotknout, že za ta léta se Hitman naučil několik nových fíglů, nejen pro čisté odpravení oběti. Především se již neštítí nepřítele i v bezprostřední blízkosti, kdy jedním mocným máchnutím sebere nebožtíkovi v přípravce jeho zbraň, aby ji ihned použil ve směru jeho břicha. Větší střelné zbraně, které neschová pod sako jako pistole, před dotěrnými zraky dočasně uschová do skrýší pod kobercem, či schody. Ani detekční rámy nejsou pro vychytralého profesionála větším problémem, když hbitě využije chvilkové nepozornosti obsluhy, aby inkriminovaný předmět v cuku letu šikovně pronesl mimo detekční zónu.

Bez šlápot

Podobně umí náš agent nepřítele nevědomky shodit z okna a balkónu, nebo se schovat do větší skříně, za současného vykukování pootevřenými dveřmi. Parádní dovednost a také velmi praktická záležitost spočívá v odtahování mrtvol z dosahu (mrtví zde nemizí), když je tělo možno navíc uschovat do beden, truhel a skříní v místnosti. Škoda jen, že použitý engine Glacier tvůrci nevyladili tak, aby uměl zobrazit krvavou stopu po vlečení, nebo stopy po šlápnutí do louže krve na podlaze. Alespoň zmíněné krvavé loužičky na podlaze zůstávají, když po jejich objevení hlídači zpozorní a pročesávají okolí. Aby tomu Hitman předešel, musí si pěkně kleknout na kolena a skvrny na dlaždičkách vypucovat.

Podívání ze všech stran

Grafické provedení nepatří bohužel k žádné špičce, když můžete čekat opravdu jen mírně vylepšený obrázek z minulého dílu. Např. nový Tomb Raider, který používá podobný systém kamery, disponuje výraznější, barevnější i jemnější grafikou. Stejně tak se HBM nevyhnul ani rozšířenému nešvaru prolínání textur, když občas spatříte mrtvolu na betonu, kterak je po hlavu zahrabaná v zemi. Ovšem na druhou stranu potěší dnes již stále častější podpora neprokládaného snímkování a hlavně naprosto svobodná volba mezi pohledem ve 3. osobě i náhledem v první jako u 3D stříleček, přičemž s agentem můžete vykonávat všechny činnosti naprosto svobodně za použití obou kamer. Tím je zaručen dokonalý přehled a vy máte svobodu zvolit si v každé situaci ten správný náhled na věc.

Krvavě vydělané prachy

Podtitulek „Blood Money“ není samoúčelný, agent totiž za svoji práci dostává žold, který je ovšem přímo úměrný jak rychlosti splnění zakázky, tak i čistotě provedené práce, ale hlavně závisí na množství zanechaných stop na scéně. Policie a všímaví svědci po každé misi více a více odhalují agentovy praktiky a posléze i tvář, což se dozvídáte z novinových titulků v závěrečném přehledu každé úrovně. Jak Hitman dělá chyby a zanechává svědky i stopy, sestavovaný portrét na titulních stránkách nabývá stále víc a víc na detailnosti, takže se pak klidně stane, že v následující misi ve stejné lokaci agenta pozná a ohlásí třeba náhodný kolemjdoucí!

Něco pro kutily

Nicméně vydělané peníze lze investovat i do obstarání nové identity, kterážto čmuchaly opět svede na zcestí. Podobně lze za finanční obnos dokupovat nové zbraně a množství doplňků k nim, včetně rozsáhlého upgrade, vylepšující kadenci, dostřel, úsťovou rychlost střely, nebo kapacitu zásobníků. Arzenál pak tvoří standardní směs z minulých dílů, plus něco nového železa. Za připomenutí rozhodně stojí pár zajímavých kousků jako jest kupř. tradiční baseballová pálka, truhlářské kladivo, nastřelovačka hřebíků, nebo použití hasicího přístroje i mimo jeho hlavní účel. Nový je i hodnotící systém, skrze který si můžete porovnat své dovednosti s ostatními na internetovém žebříčku. Jakákoli forma multiplayeru přirozeně chybí, HBM je i po čtvrté striktně hrou pro jediného hráče.

Pro celou rodinu

Tomu první krůčky citelně usnadní jak přítomnost titulků, tak i praktické tipy, stejně jako tréninková první úroveň ve zpustlém zábavním parku s kompletní textovou nápovědou jak dál. Celkový počet vydaných dílů kopíruje i počet obtížností, od ultra lehké s neomezeným ukládáním, až po zabijáckou s mnoha omezeními. Kromě zmiňovaného parku se s Hitmanem postupně podíváte i do Pařížské opery, pohoří Rocky Mountains, nočním životem kypícího Las Vegas, nebo New Orleansu a na předměstí San Diega. Velmi pěknou hudbu pak má na svědomí dvorní „Hitmanův“ skladatel Jesper Kid, který spolupracoval s Budapešťským symfonickým orchestrem a místním rozhlasovým sborem. Jak výše vidno, nový Hitman důstojně završuje kvarteto dílů své série, i když jen spíše kosmeticky vylepšuje koncept toho minulého, ale jako celek působí velmi kompaktně, i když jisté nastavované kaši se nevyhnul.