F1 2010

Jsou to už dlouhé tři roky, co milovníci rychlých kol mohli naposledy osedlat nejrychlejší rakve na světě. Dlouhé čekání na návrat „ef jedniček“ se ale vyplatilo – zejména z perspektivy hráče na PC či Xboxu 360. Díky Codemasters si totiž tento vrchol motoristického sportu mohou vychutnat nejen pyšní majitelé konzole PlayStation 3, která po své předchůdkyni podědila i donedávna ještě exklusivní práva na videoherní zpracování formulí 1.

Osvědčený motor pod kapotou

F1 2010 představují návrat ve velkém stylu. I když se jedná o premiérový díl pro nový vývojářský tým, zkušenosti Codemasters z jiných závodních sérií se tu nezapřou. Šťastně dopadla i volba technologie, když zelenou znovu dostal osvědčený EGO Engine, který pohání i předchozí úspěšné závodní série ze stejné stáje - Colin McRae: Dirt i Race Driver: Grid. Četné obavy nejvěrnějších fanoušků si tak dovolíme rozptýlit hned zkraje. Milovaný seriál nejrychlejších závodů planety se dostal do dobrých rukou. A my se tak můžeme teď chvíli věnovat jen těm příjemnějším stránkám hry.

Páteří hry je mód kariéry. Na první pohled předvídatelná součást každého formulového titulu se ale díky péči vývojářů z Codemasters proměnila téměř v dokonalý sen virtuálních pilotů. Jako úplný zelenáč naskočíte do seriálu Grand Prix s vyhlídkou tří, pěti nebo dokonce sedmileté kariéry profesionálního závodníka. Zadáte obvyklé nacionále a přichází chvíle zvolit si tým, za který budete chtít jezdit. Ovšem pozor, to že jste nadějný talent ještě nic neznamená. Prestižní týmy z prvních příček poháru konstruktérů tak o vás ani nezavadí a vám nezbude, než se spokojit s nějakým z menších hráčů. Stáváte se týmovou dvojkou a záleží jen na vás, za jak dlouho si vyjezdíte pozici lépe placené a mechaniky hýčkané jedničky, nebo dokonce nabídku smlouvy od lepšího týmu.

Ve víru závodění

Virtuální život pilota formule 1 je přitom zpracován opravdu živým způsobem, který s přehledem přitáhne k obrazovkám i diváky, kteří běžně tomuto typu zábavy příliš neholdují. Po odjetém závodu dáváte například interview novinářům, které podle vašich odpovědí ovlivňuje dojem, jakým působíte na své okolí. Brilantní je rovněž zpracování paddocku a samotných boxů. Průběžně si můžete procházet statistiky a výkony vašich soupeřů, sledovat, jak si počíná váš stájový kolega, a nebo se pochopitelně věnovat mnohými toužebně očekávanému nastavení vozu. I když někteří náruživí fanoušci maximálního realismu kritizují jisté nedostatky ve zpracování telemetrie, pro většinu běžných a svátečních závodníků bude nabídka v tomto ohledu naprosto dostačující.

Vašich mechaniků a konstruktérů se přitom nemusíte bát ani v případě, že vás podobné věci vůbec nezajímají. Pokud si to přejete, veškerá konstrukční rozhodnutí můžete nechat na počítači. A nebo své volby omezit jen na druh pneumatik a zjednodušené nastavení vozu ve smyslu hledání ideálního poměru ovladatelnosti a rychlosti vašeho monopostu. Samotná přítomnost týmové rivality je ale v módu kariéry velmi příjemným osvěžením a můžete si být jistí, že vás týmový kolega před vámi rozhodně nenechá chladnými. Zvlášť, když jeho předjetí slibuje důkladnější péči ze strany vašeho týmu. Samotné závodní víkendy probíhají přesně tak, jak byste nejspíše čekali. Nechybí testování, ani kvalifikace a zlatým hřebem je pochopitelně samotný závod. Délku celého víkendu lze naštěstí ovlivnit. Nicméně i tak musíte v módu kariéry odjezdit vždy alespoň 20 procent běžné délky závodu, což může být dost možná pro některé méně formulím oddané hráče mírně frustrující.

Arkáda, nebo simulace?

Naštěstí kariéra není zdaleka jediným módem, se kterým se v F1 2010 potkáte. Skvěle ji doplňuje klasická časovka a běžná Grand Prix, která vám dovolí vyzkoušet si jednotlivý závod, nebo třeba i celý vlastnoručně sestavený seriál závodů v kůži některého ze skutečných pilotů. Pak můžete klidně hodit za hlavu trénink i kvalifikaci a pustit se rovnou do ostrého soupeření. Takový závod si navíc můžete zajet třeba i jen na jediné kolo, což může být také osvěžující, pokud nebudete mít s vlastním zpočátku znevýhodněným závodním alter egem dost trpělivosti. Sluší se přitom poznamenat, že právě obtížnost patří mezi ty stránky hry, které budou jednotliví hráči pravděpodobně vnímat dost odlišně, a to i přesto, že hra disponuje opravdu příjemným spektrem nastavení asistencí a zkušenosti soupeřů. Už nyní se objevují hlasy, podle kterých je hra i na maximální simulaci malou výzvou a nedostatečně realistická. Na druhou stranu sváteční závodníci, kteří maximálně párkrát do roka zapnou Burnout, mají problémy se s tvrdou silniční rutinou patřičně sžít.

Celkově vzato je ale velmi příjemné, že v tomto směru autoři mysleli na na ty náročnější hráče, i zelenáče, kteří si prostě chtějí čas od času zajezdit s formulí. Nicméně zde existují jisté drobné nedostatky, o kterých bystě měli určitě vědět. O tom, jak moc je, či není simulační mód hardcore, se jistě budou hráči přít ještě dlouho. Většina se ale už nyní shodne na tom, že pro příště by vývojáři měli do hry začlenit například populární Safety Car, který by vyjížděl na trať v případě vážnější kolize. To se ale opět týká spíše skalních fanoušků. Na druhou stranu méně zkušení piloti si stěžují na nedokonale vysvětlená pravidla kvalifikace, k nimž se hra víceméně nijak nevyjadřuje, a nezbývá tak než si je osvěžit na internetu. Mnozí hráči jsou navíc po právu frustrovaní i z přísných traťových komisařů, kteří vám ani na nejnižší obtížnost mnoho prohřešků neodpustí. Několikavteřinovou penalizaci, nebo alespoň varování totiž mnohdy slíznete, aniž byste nějakou kolizi zavinili. Například, když při zatáčení jezdec za vámi nedobrzdí a podívá se vám do křídla. Na náročný rytmus hry si tak jistě bude muset řada lidí nejprve zvyknout. Naštěstí řidičské chyby lze „opravit“ převinutím času nazpět díky funkci flashback.

Do dalšího závodu seřídit, prosím

Ačkoli hra pochopitelně obsahuje všechny věrně zpracované okruhy a závodní monoposty, do multiplayerových klání se bohužel můžete pustit „jen“ ve dvanácti jezdcích. A to je velká škoda. Zdejší nabídka módů je totiž opravdu pestrá a zaujme jak fanatiky toužící po maximálním realismu ve smyslu počtu ujetých kol, i ty, kteří se chtějí jen narychlo odreagovat. Takto bohužel každý tým reprezentuje právě jeden hráč a my si tak jen můžeme nechat zdát, jak by to bylo krásné, kdybychom se mohli utkávat on-line v plném startovním poli a spolupracovat se svým stájovým kolegou v honu za doublem. Toho se ale dočkáme snad až příští rok, stejně jako split-screen multiplayeru, jehož absence je ještě vážnějším prohřeškem proti závodnímu bontonu.

Proč ale končit v negativním duchu? I přes několik mušek jsou F1 2010 výbornou hrou. Nejsou to určitě závody bez chyb, které zaujmou bez výjimky každého, ať už má tento žánr rád, nebo ne. Jako premiéra pod taktovkou Codemasters se ale titul vyvedl nad očekávání dobře. Jedná se o velmi věrnou vstupenku do formulového světa, jež je navrch podpořena strhujícím technickým zpracováním, které exceluje v prezentaci rozmarů počasí i vsugerováním úžasného pocitu rychlosti. A o té jsou formule především.