Assassin's Creed Syndicate

Ubisoft na Gamescomu nabídl hráčům i novinářům možnost zahrát si připravovaný Assassin’s Creed Syndicate za druhou hlavní postavu Evie, která prozatím stála trochu ve stínu svého bratra Jacoba. Každé z dvojčat má hráčům nabídnout lehce odlišný styl hraní - akčněji za Jacoba a stealthověji za Evie. Výsledek však není nijak revoluční; předvedená mise, kterou jsem prošel několika různými způsoby, následovala docela obyčejný stealthový styl dřívějších dílů, jako by tvůrci chtěli dokázat, že se v Syndicate nebude jen skákat z kočáru na kočár a vést války gangů v ulicích Londýna.

Evie je Jacobova sestra, ale zatímco on je agresivní rváč, ona je klasičtějšího asasínovského ražení - zůstává skrytá, precizně likviduje své cíle a po svém bratrovi uklízí a řeší následky jeho zbrklých rozhodnutí. Mimo příběhové mise se hráči budou moci rozhodnout, zda budou chtít hrát za Jacoba nebo za Evie a prozkoumávat tak otevřený svět Londýna dle preferovaného herního stylu. Vývojáři mi prozradili, že zatímco se bude Jacobův příběh soustředit na upevňování jeho moci v Londýně, Evie by se měla více věnovat dlouhověké válce mezi asasíny a templáři. Právě do tohoto sporu mě vrhla hratelná ukázka, která začala, když se v noci Evie připlavila na bárce k londýnskému Toweru.

NA TURISMUS NENÍ ČAS

Cíl mise byl jasný - v Toweru se ukrývá templářka Lucy Thorne, která se nachází na dosah vzácného artefaktu. Evie se musí dostat skrze templářskou ochranu a velitelku zlikvidovat dříve než bude pozdě. Mise se odehrávala v tzv. černé krabici, což je vývojářský název pro více či méně rozsáhlé lokality, které nabízejí více způsobů, jak dosáhnout svého cíle. V Toweru měla Evie tři možnosti, jak se dostat templářce na kobylku, a ačkoliv každá nabízela trochu jiný postup, ve výsledku všechny zabraly zhruba patnáct minut, což mi přišlo na likvidaci významné osoby málo.

Kde byl ten slíbený stealth? A kde jakákoliv obtížnost? 

Jedna z možností, jak se dostat blíže k Lucy, bylo zkontaktovat asasínského dvojitého agenta, který infiltroval řady zdejších strážných. S ním se Evie dohodla na přestrojení a jako strážce a zajatkyně společně prošli mezi templáři bez větších problémů. Možná až příliš snadné možnosti průniku přes templářskou ochranku pak nasadila korunu samotná konfrontace s hlavní templářkou, která se zvrhla v obyčejnou bitku a probodnutí krku ikonickým skrytým ostřím.

BEZ SEBEMENŠÍHO PROBLÉMU

Kde byl ten slíbený stealth? A kde jakákoliv obtížnost? Bez zbytečně ostražitého průzkumu by mi celá mise zabrala ani ne pět minut, ale alespoň jsem měl možnost si asasinaci projít ještě jednou jiným způsobem a zaměřit se na herní novinky. Vybral jsem si možnost vysvobození uvězněného konstábla, který by mi mohl být nápomocný napojením na královskou stráž. Tentokrát bylo ještě třeba najít jeho věznitele a sebrat mu klíče od zamčené cely. Výborně, těšil jsem se, teď jistě přijde čas na kradmý pohyb po stanici a tiché okrádání lumpů.

Bohužel, následující průběh dokázal, že stealth snad ani nebyl třeba. Několikačlenná hlídka, která patrolovala chodbami stanice, zřejmě trpěla krátkozrakostí, neboť zpravidla ani nedohlédla na konec chodby, kde stála Evie s kapucí staženou do čela. Nic netušící ťulpasové se šourali po krátkých smyčkách a co čert nechtěl, nastavovali svá záda tak nešikovně, že si o čepel v páteři přímo říkali. A jelikož je Evie šikovná s vrhacími noži, málokdy jsem se musel vůbec obtěžovat ke stráži přijít blíž a jednoduše jsem je likvidoval na dálku.

TANEC S NOŽI

Jedno se však musí vývojářům nechat. Když už na boje došlo, šarvátky byly efektní a Evie likvidovala nepřátele v krvavém baletu ladných pohybů a rychlých probodnutí. Tady má Ubisoft pravdu - asasínky se opravdu pohybují jinak než muži a Evina pohybová výbava vypráví mnoho o její osobnosti. Její chvaty jsou precizní, komplikované a později ve hře jsem si všiml, že souboje nikdy snad v sérii nevypadaly z pohledu choreografie tak krásně. O co hezčí potyčky byly, tím hůře se mi však ovládaly. Evie přecházela do několikasekundových animací, při kterých jsem nad ní neměl kontrolu a často jsem si nebyl jistý, jestli už mohu v boji participovat, nebo se  mám stále kochat momenty, kdy Evie přišpendlí nožem protivníka ke zdi a z břicha mu udělá cedník.

Způsob, kterým vývojáři chtějí Evie posunout více ke “stealthovým” postupům misemi, je ryze nešťastný.

Nebyl to jediný případ, kdy mi přišlo, že to Syndicate usnadňováním herních mechanismů přehání. Způsob, kterým vývojáři chtějí Evie posunout více ke “stealthovým” postupům misemi, je ryze nešťastný. Evie dokáže jako chameleon splynout s jakýmkoliv okolím kdykoliv je ve stealthovém módu (do kterého se jako v případě Jacoba přepíná stisknutím čudlíku). Stačí chvíli postát na místě a asasínka se stane prakticky neviditelnou, což je schopnost na pomezí implementovaného cheatu. Přiznám se, chvíli jsem se docela bavil trápením templářů, jejich systematickou likvidací a pravidelným zneviditelněním, nicméně bez jakékoliv zřejmé limitace je “zchameleonění” tak účinné, až se obávám, zda hru nerozbije.

STEALTH PRO LIDI, CO NEUMĚJÍ STEALTH

Podobné pocity mám i z nového asasínského pohledu, který tentokrát odhaluje důležité postavy a nepřátele i skrze stěny. To společně s automatickým označením zajímavých míst, na kterých se nalézaly postavy potřebné pro všechny tři způsoby splnění mise, odstranilo velkou část obtížnosti hry a já jsem vlastně ukázkou projel jako horký nůž máslem. Prvotní potěšení nad splněním ukázkové mise rovnou dvakrát v nabitém programu na Gamescomu nakonec vystřídaly obavy, zda nový Assassin’s Creed nebude natolik streamlinovaná hra, že z ní vyprchá jakákoliv výzva.

i Zdroj: Hrej.cz

Jediný zcela příjemný dojem tak přinesl nový gadget, se kterým se Evie (i Jacob) mohou rychleji přepravovat mezi vysokými střechami Londýna. Vystřelovací hák bych ve hře asi nedokázal překousnout, kdyby tak dobře nefungoval. Vyšší budovy prostě už neumožňují plynulý parkour, kterým série proslula a právě vystřelovací hák udržuje důležitou dynamiku pohybu, která by se častým lezením po oknech a římsách ztratila. S hákem a lanem můžete rychle překonat široké ulice či se rychle vytáhnout zpět na střechy a čert vem realismus - pořád je to hra, ve které se skáká z vysokých věží do kupek sena. Nutno říct, že vystřelovací hák je zcela nepovinný, takže pokud vás jeho představa irituje, hrát s ním nemusíte, nicméně jeho užitečnost si vás, myslím, rychle získá.

NEPŘÍLIŠ NADĚJNÉ VYHLÍDKY

Když se vám však na jednom z největších titulů letošního roku nejvíce líbí vystřelovací hák, něco není v pořádku. Představené novinky se zdají být navržené ve znamení zjednodušení hry a to do té míry, že hra vlastně nenabízí velkou výzvu. Někdy to lze pochopit, v jiných případech se ptám sám sebe, zda bylo opravdu nutné dělat hru v těchto ohledech ještě jednodušší a jaksi... automaticky hratelnou.

Pro mě tím nejzajímavějším na hře zůstává zasazení do viktoriánského Londýna.

Víte, přeskakovat mezi střechami nebo se připlížit k padouchovi a v tichosti ho zapíchnout je pořád uspokojivé, základy má totiž série solidní. Problém spíš vidím v tom, že nuceni alespoň něčím každý rok inovovat, zahnali lidé z Ubisoftu sami sebe do kouta a Syndicate chybí nějaká pořádná pecka jako byly lodě v Black Flag a Rogue. Pro mě tím nejzajímavějším na hře zůstává zasazení do viktoriánského Londýna a mám chuť si hru projít především s Evie více než s Jacobem. Nicméně z toho, co jsem hrál, nejsem přesvědčen, že se letos bude jednat o nějaký obzvláště vydařený díl.