Alternativa

Kolikrát jsme již byli svědky toho, že čeští (a nejen ti) nezávislí vývojáři oznámí na své možnosti megalomanský projekt, o němž už ale následně nikdy vícekrát neuslyšíme? Člověk by to nespočítal na prstech obou svých rukou, a to by ani nemusel pracovat u hydraulického lisu v kovošrotu. Takovýmto projektům už z principu v Levelu věnujeme minimální pozornost a zbystříme až v okamžiku, kdy se vize jejich dokončení dostane do reálných mezí (což je zpravidla až těsně před vydáním). A to je přesně případ Alternativy. Nezávislý tým First Reality ji oznámil už někdy na sklonku roku 2005, ale od té doby jakoby se po hře země slehla. Mluvit se o ní znovu začalo až přibližně před rokem a to – překvapivě – v souvislosti s dalším vývojářským týmem, kterým se stali známí Centauri Production (Žhavé léto 3 a ½ nebo nově Memento Mori). „Po bezúspěšném obcházení většiny současných českých distributorů jsme se koncem roku 2006 seznámili s „nějakým“ Mirkem Papežem,“ vzpomíná na zlomový okamžik Jan Pilný, vedoucí projektu. „Byl to mimo nás první člověk, který bral Alternativu naprosto vážně. Během pár měsíců jsme dali dohromady všechny podklady a vývoj hry společně s Centauri Production naplno rozjeli.“

Článek vyšel v časopisu Level č. 175 (02/2009). Aktuální číslo 176 najdete na stáncích od tohoto pátku, mezi hlavní lákadla patří plná hra Just Cause, téma o hackerech a hackingu, z velkých recenzí jmenujme zejména strategické pecky Empire: Total War, Warhammer 40 000: Dawn of War 2, Men of War či Battleforge. Podrobný přehled obsahu Levelu 176 najdete v tomto článku.

Alternativa je přesně tím typem hry, která na papíře, ba dokonce ani po prvních deseti minutách hraní, nedokáže příliš přesvědčit. Zavede nás do roku 2045, kdy přetechnizovaný svět uvízl ve své vlastní pasti a rozdělil lid na ty, kteří mají všechno a na zbytek, který nemá nic. Do doby, kdy stroje vzaly lidem téměř všechnu práci, a ti co nepracují, neznamenají ve světě tvrdé vojenské diktatury absolutně nic. Podobný omšelý sci-fi scénář jsme už ve hrách nebo ve filmech (tam především) viděli snad milionkrát. Tak proč se o něj zajímat po milionté první?

Protože Alternativa nepojednává ani tak o budoucím světě samotném. Pojednává o lidech. O těch mravenečcích, kteří po něm bloudí. O ztroskotancích, kteří v tom krutém světě žijí. Například o třináctileté dívence, která – aby její rodina nezemřela hlady – se nechávala den co den mlátit a znásilňovat. Nebo o policistce, kterou – ač byla doposud úspěšná – kvůli neschopnosti vyřešit jeden konkrétní případ nechala vlivná osoba z bohaté vrstvy profesně zlikvidovat. Tohle ale nejsou hlavní dějové linky, jimiž by se hráč musel zabývat. Jde jen o dva z mnoha mini-příběhů, na něž narazíme, vyslechneme si je a pokračujeme (pravda zděšeni) dál, abychom poznali další kruté životní osudy. Včetně toho svého, kterým se – na rozdíl od všech ostatních, v rámci sebezáchovy – musíme chtě nechtě aktivně zabývat.

Největší světová výrobní korporace Endora za podivných okolností ruší stavbu svého nového luxusního sídla v technické čtvrti Prahy. Všichni dělníci jsou propuštěni a tím pádem také ztrácejí Kartu – propustku do života. Mezi nimi je i Richard Roček, mladý muž, který jako mnozí vyrostl bez rodiny v sirotčinci. Ví, že bez práce dlouho nepřežije, jenže práci bez Karty také nedostane. Stává se tedy dalším z mnoha milionů ubožáků, pro které život ztratil smysl a hodnotu. Jenže Robert se jen tak lehce nevzdá. Chce žít, chce doufat, chce bojovat. A to nejen za svůj život, ale i za životy jiných. Pln zoufalství, ale také odhodlání, se přidává k Odboji – lidem, kteří si dovolili nesouhlasit a kteří jsou vládou loveni jako štvaná zvěř. Pomalu však začne pronikat do sítě intrik a machinací, které také prostřednictvím jeho bývalého zaměstnavatele zamořily zubožený svět jako smrtící mor.

Alternativa je zpracována formou naprosto klasické 2,5D point-and-click adventury. Tím 2,5D mám na mysli, že herní lokace jsou sice předrenderované, ale zasazené do 3D prostoru umožňujícího dynamické nasvícení, stíny a samozřejmě 3D postavy. Na rovinu si ale přiznejme, že i přes řadu efektů grafika není zrovna tím, co člověka na hře uchvátí, protože ačkoliv některé konkrétní obrazovky vypadají stylově a atmosféricky, jiné úroveň shazují stejně jako toporně se pohybující herní postavy. Právě na vizuální stránce jsou pozůstatky z původně nezávislého poloprofesionálního projektu nejvíce vidět.

Vidět jsou i na několika dalších maličkostech, ale o těch by nebylo fér v tomto okamžiku, kdy je ještě čas řadu věcí změnit nebo vylepšit, hovořit. Podstatné je, že zřejmě nezklame to nejdůležitější – hratelnost. Troufám si to tvrdit po odehrání úvodní přibližně čtvrtiny hry situované do nočních ulic chudinské a zpustošené Prahy. Logické a smysluplné úkoly, rozhovory plné podstatných informací, klíčových rozhodnutí i nějaké té vítané omáčky kolem, postupně přibývající informace o světě roku 2045 a jeho uspořádání, které se přehledně ukládají do kdykoliv přístupného PDA – to vše je vzájemně propojeno a dávkováno hráči v rozumné míře tak, aby nebyl zahlcen. Já osobně mám u sci-fi adventur vždy největší strach z toho, že si budu v neznámém futuristickém světě připadat od samého počátku ztracený. U Alternativy se to díky bohu nestalo. Do značné míry je to dáno také tím, že Praha roku 2045 se oproti té současné – s výjimkou nadzemní dráhy a celkově dezolátního stavu – zase až tak výrazně nezměnila.

I když – kdo ví, jak tomu bude dál. „Ač se to možná na první pohled nemusí zdát, Alternativa je na prostředí relativně hodně rozmanitá,“ prozrazuje Jan Pilný. „Jen v samotné Praze hráč navštíví jak špínu a všudypřítomnou nevraživost chudinské či technické čtvrti, tak i lesk a sterilitu čtvrti vládní. Richard se bude muset vyrovnat se svou vlastní minulostí, zavrhnout přátele a přijmout krutou pravdu vlastně od cizích lidí. To vše ho zavede až do Brazílie, kde navštíví jak přetechnizované centrum nadnárodní korporace, tak i poslední divokou přírodu.“ Kromě toho se můžeme těšit na další dvě hratelné postavy, z toho jednu zápornou, a řadu nebezpečných situací, z nichž některé mohou skončit až naší (samozřejmě virtuální) smrtí. Zemřít je ale možné pouze tehdy, pokud si hráč na samotném počátku hry zvolí ze dvou nabízených obtížností tu vyšší. Tato nabídka je mimochodem dalším u adventur zřídkakdy vídaným krokem, který hru dokáže zpřístupnit nebo zatraktivnit širšímu okruhu hráčů.

Alternativa tedy možná nevypadá zajímavě na svém povrchu, ale její krásu dost možná objevíme uvnitř. V každém případě je však nejvyšší čas tento podceňovaný projekt začít brát vážně.