Yooka-Laylee

Pokud by comeback plošinovek závisel na úspěchu Yooka-Laylee, jejich renesance bychom se nikdy nedočkali. Je to průměrný titul, jehož chyby ochotně přehlédnou jen největší fanoušci tohoto žánru.

Ubrání jednoho rozměru novému dobrodružství neohroženého chameleona a netopýrky prospělo, takže je to rozhodně lepší hra než její předchůdce. Jenže druhá Yooka záhy upadne do stereotypu dávno zažitých mechanik, k nimž již nic vlastního nedokáže vymyslet a nastává rutina kotoulů a skoků, které se současní i ti starší konkurenti dokážou svojí větší invencí vyhnout.

Yooka-Laylee ukazuje, že klasickým 3D plošinovkám ještě neodzvonilo. Zároveň jde ale o hru, která mohla být ještě lepší. Playtonic si měli dát více záležet a hlavně neměli tolik spoléhat na nostalgii. Návrat do zlaté éry plošinovek se protentokrát bohužel nekoná z důvodu mnoha věcí, které brání tomu, abyste si hru vychutnali.