Recenze TopSpin 2K25, vítaného přírůstku do rodiny bílého sportu
Je to už dlouhých 13 let, kdy spatřil světlo světa poslední díl populární tenisové série TopSpin. Léta čekání jsou naštěstí u konce, takže vzhůru do šaten pro raketu a potítka.
V uplynulém týdnu někteří z vás určitě zaznamenali, že začaly v zahraničí vycházet recenze na dnes recenzovaný kousek, ovšem v našich luzích a hájích bylo ticho po pěšině. Vzhledem k velikosti českého rybníčku nejde o nic neobvyklého, to však neplatí v případě, kdy se jedná o hru vytvořenou převážně u nás. Původní Top Spin 4 měla na svědomí pražská pobočka 2K Czech, která byla po několika letech od vydání začleněna do struktur studia Hangar 13. A právě toto studio je podepsané pod TopSpin 2K25. Zatímco se v zahraničních recenzí mylně domnívají, že na novém přírůstku do série pracuje někdo úplně jiný, my naopak dobře víme, že prošel rukami stejných tvůrců, byť s pomocí kolegů z ostatních poboček. Ostatně stačí se podívat do Credits přímo ve hře, kde navíc zjistíte, že s vývojem vypomáhala i další česká studia. Proto je trochu smutné, když se českým novinářům teprve začnou posílat klíče, zatímco ve světě si titul stihli dostatečně zahrát, napsat na něj recenze, a ještě je s předstihem vydat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 59,99€ (1779 Kč na PS Store)
- Česká lokalizace: Ano
- Obtížnost: Vysoká
- Základní herní doba: 20 hodin
- Bude vás bavit: Pokud jste hráli Top Spin 4
- Nebude vás bavit: Chcete se zabavit občasným hraním tenisu
Vrhněme se rovnou po hlavě do samotného dění na obrazovce. Již během úvodní animace dojde k netradičnímu překvapení, kdy vás hra bez jakýchkoliv okolků převtělí do kůže Rogera Federera a ještě k tomu do finálového gamu celého grand slamu. Po chvilce zběsilého mačkání čudlíků nakonec vyhrajete a s úlevou se dostanete do základního menu. To je jako tradičně u všech sportovních titulů od 2K velmi pěkné zpracované a v pozadí hraje uchům lahodící doprovodná hudba. Tady bych rád poznamenal, že se soundtrack opravdu povedl a za celé hodiny hraní se nestalo, že by se mi nějaká skladba nelíbila. Autoři si dali záležet a na výsledku je to hodně znát. Na výběr máte možnost lokálního či offline hraní, následně drtivá většina začne tvorbou vlastního charakteru. Zvolit si můžete zástupce ATP či WTA (čti muže či ženu) a přetvoří ho k obrazu svému. Možností a voleb je tu pěkná řádka, takže se nemusíte bát, že by byla vaše postavička generická.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Já si vytvořil rusovlasou Kristýnku průměrného vzrůstu a osvalení. Kromě samotné podoby a oblečení je zapotřebí přiřadit bodíky do jednotlivých atributů, kterých je také požehnaně. Jde například o forhend, bekhend, sílu, vytrvalost, reflexy a další. Buď si je přiřadíte ručně sami nebo zvolíte styl, podle něhož se budou přiřazovat automaticky. Po dobré půlhodince jsem byl s výsledkem spokojený a pokračoval dále. Hra nabídla možnost absolvovat tréninkovou akademii, což vám důrazně doporučuji, jinak se celkem slušně natrápíte. Resp. trápit se budete stejně, ale aspoň vám bude veškeré dění nejdříve názorně předvedeno za doprovodu legendárního Johna McEnroa, a to jak v podobě videí, tak i komentovaným hraním proti nahrávacímu stroji či amatérskému sportovci. Naprostou nutností je podle mého názoru si projít první dvě lekce, konkrétně základní a pokročilou. Během nich získáte solidní základ, na kterém můžete pomalu stavět. Obrňte se ovšem trpělivostí a zajistěte si dostatek času, protože vám dají pořádně zabrat. Tvůrci se rozhodli jít směrem věrné simulace, čili pokud jste zastánci spíše arkádovějšího pojetí, nebude pro vás tato hra tím pravým ořechovým.
Ze všeho nejdřív se naučíte, jak se správně pohybovat na kurtu. Tenisový dvorec je totiž rozdělen na základní čáru, výchozí postavení, území nikoho a oblast před sítí. Správně byste měli většinu času strávit ve výchozím postavení, tzn. po odehrání úderu se do něj pokaždé vrátit. Už to mě docela překvapilo a bylo potřeba to řádně nacvičit. Následuje výuka podání, které může být standardní či silové. Pak se dostanete k samotným úderům. Na výběr je přímý úder, top spin (vysoký úder), čop (točený úder), lob (volej) a drop (kraťas). Každý z nich má vlastní tlačítko na ovladači, navíc lze všechny zahrát až třemi možnými způsoby: kontrolovaně, silně a přesně. Tím vzniká velký počet různých kombinací, které se hodí v určitých situacích během bitvy na kurtu. Přímý kontrolovaný úder je vhodný pro klasické odpaly od základní čáry, přesný čop většinou zastaví rozjetého soupeře a zpomalí hru a takový přesný silný úder výměnu zpravidla ukončí. A to stále není vše. Ještě je zapotřebí ovládat směr dopadu míčku a existují zde i vychytávky jako třeba inside-out úder, což není nic jiného než oběhnutí míčku a vymetení soupeřova růžku křížovým top spinem.
Regenerace jako základ úspěchu
Jak sami tušíte, k učení je toho celkem dost, proto neudělejte stejnou chybu jako já a nesnažte se ovládnout vše hned a dokonale. Stejně se vám to nepovede. Problém je také v tom, že například u přesných úderů je zapotřebí se trefit přesně do zelené části ukazatele, který se vám zobrazí během příletu tenisového míčku od soupeře. Na reakci máte necelou vteřinu a když připočteme zpoždění způsobené bezdrátovým přenosem ovladače, je úspěšné provedení tohoto úderu dílem čiré náhody. Většinu první sezóny strávíte hledáním značky dopadu míčku na obrazovce, rychlým doběhem k ní, snahou se trefit do zelené oblasti pro provedení přesného úderu a po odehrání míčku se hopem vrátit do výchozí pozice. Na nabití silného úderu nebo provedení inside-out úderu můžete rovnou zapomenout. Frustrace je v počáteční fázi hry značná a může vás znechutit natolik, že to zkrátka vzdáte a už se k ní nevrátíte. Naštěstí se začne situace po několika hodinách hraní rapidně zlepšovat. Proto znovu opakuji, ze začátku se spoléhejte na jednoduché kontrolované přímé údery a sem tam zkuste zahrát přesný top spin či čopovaný míček. Časem pak přikládejte pod kotel.
Také si dejte pozor na další novinku, a to zbrusu nový systém únavy hráče. Během jednotlivých výměn se váš svěřenec unavuje a pokud ukazatel změní barvu na červenou, začne chybovat a nedobíhat míčky. Hodí se proto investovat do vytrvalostního atributu a zároveň být opatrný vůči protivníkům, kteří ho mají oproti vám vysoký. Unavenost je dobré sledovat i během cestování po turnajích. Pokud hodnota klesne pod 35 %, může se hráč zranit, přičemž pod 15 % je to prakticky jistota. Proto je zapotřebí si občas odpočinout a vypustit klidně celý měsíc, i za cenu toho, že přijdete o možnost získat zkušenostní body a lákavé odměny od sponzorů. Hraním jako takovým získáváte zkušenostní body, kterými pak navyšujete úroveň vašeho sportovce. Po navýšení dostanete k dispozici určité množství bodíků a jak jsme si již vysvětlili, ty následně přerozdělíte nebo se automaticky rozdělí mezi atributy podle zvoleného stylu. Úroveň lze zvýšit i u trenérů, díky čemuž se odemknou speciální dovednosti.
Kromě zkušeností také získáváte herní měnu, s níž to můžete ve velkém roztočit v interním obchodě. Na výběr máte doslova tuny licencovaného zboží, od potítek a ponožek přes trička a boty až po rakety a batohy. Zakoupit lze také různé boostery a další vylepšení pro rychlejší posun vpřed, k čemuž vás hra nenápadně tlačí. Pokud se totiž chcete rozumnou rychlostí vyvíjet, budete muset občas pustit chlup. V opačném případě na vás čekají dlouhé hodiny nezáživného grindu. S mikrotransakcemi, obzvlášť ve sportovních titulech, bohužel nic nenaděláme. A upřímně, pokud by je hráči ve velkém nenakupovali, už by se od nich dávno ustoupilo. K zakoupení je také tzv. Centre Court Pass. Jedná se o sezónní systém, díky kterému lze získat tematické odměny. Cca každých 8 až 10 týdnů začne nová sezóna (momentálně běží Roland-Garros) a ta pokaždé přinese novou várku odemykatelných předmětů a dodatečného vybavení. Tvůrci to s následujícími měsíci myslí vážně a nemusíte mít strach, že se nebudete k hraní pravidelně vracet.
Spadly servery, něco si přej
Velkým problémem se ukázala být povinná registrace 2K účtu. Během tohoto víkendu, konkrétně v sobotní podvečer, byl přihlašovací server mimo provoz a byl nahozen až pozdě v noci. Spousta hráčů proto běsnila, obzvlášť ti, co si zaplatili drahé edice a zůstali jim jen oči pro pláč. Bez připojení totiž většina obsahu zašedne (včetně režimu pro jednoho hráče) a zůstane dostupný jen exhibiční mód a zmiňovaná výuková akademie. Na 2K se tak zvedla mohutná vlna kritiky a někteří hráči se začali ptát, jak dlouho vydavatel vlastně nechá servery zapnuté. Pokud se totiž v budoucnu rozhodne servery vypnout (a že se tak díky přechozím zkušenostem stane), zůstane hráčům pouze ohlodané torzo jejich oblíbené hry, která je upřímně agresivně naceněná. Poměr ceny a dostupných funkcí v den vydání je totiž velmi diskutabilní.
To samé se dá říct o grafickém zpracování. Hra vypadá trochu zastarale a oproti předchozímu dílu nejde o zásadní krok vpřed. Je pravdou, že jsem víceméně spokojený, protože díky tomu běží stabilně na 60 FPS. Osobně preferuji plynulost před vizuálem, ovšem spousta hráčů to má nastavené obráceně. Animace jsou krásně plynulé a textury hezky ostré, jen se občas nepříjemně prolínají (např. když si sportovec sedne na lavičku). Obličeje jsou s prominutím ohyzdné, připomínají voskové figuríny a kolikrát nejsou podobné ani originálním předlohám. Těch je mimochodem pomálu a zpravidla jde o hvězdy za zenitem. Z českých zástupců je k dispozici pouze Karolína Plíšková, což je snad až urážející. Co Petra Kvitová? Nebo rodačka z mého města Markéta Vondroušová? Za to na uřvanou Marii Šarapovovou tvůrci nezapomněli, včetně jejího otravného hekání.
Z českých zástupců je k dispozici pouze Karolína Plíšková, což je snad až urážející. Co Petra Kvitová? Nebo sokolovská rodačka Markéta Vondroušová?
Game, set, match
Přesto si myslím, že se nový člen do tenisové rodinky docela povedl. Jak bývá u sportovních her obvyklé, hrají je převážně fanoušci daného žánru a nejinak je tomu i v tomto případě. Pokud jí dáte šanci a poctivě si projdete výukovou akademii, čekají na vás hodiny a hodiny kvalitní zábavy, ať už v kariérním či online zápolení. Základy pevné a solidní, rozhodně se na nich dá do budoucna stavět. Jestli se autoři zaměří na vyleštění stávajících mechanik, vylepší o fous grafický kabátek a hlavně obličeje, licencují aktuální tenisové hvězdy a zaručí, že servery poběží minimálně deset let od data vydání, mohou dalším dílem usilovat o desítku. Konkurence je však v tomto žánru mizivá a trochu se bojím, aby neusnuli na vavřínech. Pokud uvažujete o koupi TopSpin 2k25, doporučuji zakoupit PS5 verzi, protože jsem se během hraní nesetkal s žádným větším bugem. Navíc je dostupná česká lokalizace, za kterou tvůrce velmi hlasitě chválím, přeci jen nejde v našich končinách o běžný jev.
Verdikt
Po dlouhých třinácti letech jsme se dočkali přírůstku do série TopSpin. V jádru jde stále o poctivé tenisové řemeslo s vylepšenými mechanikami, maximálně plynulou hratelností a lehce vypraným grafickým kabátkem. Zaměření na realistickou simulaci namísto arkádového pojetí nemusí sednout každému, byť si tvůrci dali záležet s vysvětlující výukovou akademií. Nepotěší absence zvučných jmen z ATP a WTA, jako problém se ukázala nutnost online připojení v režimu pro jednoho hráče a postup vpřed je bez použití mikrotransakcí během na dlouhou trať.
