Dojmy z hraní Rollerdrome, pořádně akční krvavé show na trekových bruslích
Seznam kapitol
Když jsem poprvé viděl odhalení Rollerdrome, překvapilo mě hned několik věcí. Primárně vůbec princip a námět hry - ježdění na trekových kolečkových bruslích, zatímco musíte dělat triky a přitom zabíjet špatňáky působí minimálně zvláštně. Ale rozhodně to nemusí být špatné – co mě překvapilo ještě víc ale bylo studio, které na hře pracuje. Jde o Roll7, autory malebné a celkem poklidné série OlliOlli. Dodnes si pamatuju na rozhovor s vývojáři, kteří se rozplývali nad tím, jak chtěli složit poctu skateboardingu v krásném, malebném světě.
Oproti tomu je Rollerdrome naprostý protipól. Přesouváme se do roku 2030, kdy jsou konzumenti natolik znudění klasickými zábavními show, že vyhledávají mnohem akčnější a brutálnější formy zábavy. Někde to můžou být Hunger Games, jinde jde právě o Rollerdrome. Zatímco diváci jsou ochotni zaplatit za neskutečnou show, organizátoři spoléhají na to, že se jezdci chtějí pořádně proslavit a ukázat svoje schopnosti – a to skrze speciální arény připomínající velké skate parky. Právě zde se na trekových bruslích pořádně vyřádíte – jde vám totiž o život.
SMRTELNÁ SRANDA
Když se do hry dostanete poprvé, možná budete lehce zmateni z ovládání. Nebo třeba ze stylizace. Nebo ze všeho zároveň, kdo ví. V první chvíli mě sice komiksová grafika překvapila a zalíbila se mi, na straně druhé mi ale strašně vadilo nevyhlazování hran, výsledkem tak je klasické rozbití rovných čar na spoustu menších, což prvních pár minut působí dost rušivě. Vtipné ale je, že jsem s ovládáním až tak moc nebojoval.
Roll7 zde totiž opět otiskli své DNA. Tedy minimálně to, které přinesli do OlliOlli World. Základem hry je samozřejmě přežít, a zároveň zabít všechny nepřátele. K tomu vám slouží arzenál několika zbraní, přesněji pistole, brokovnice a granátomet. Jenže nábojů není moc a během chvíle je můžete vyčerpat, především v pozdějších úrovních, kde se mimo klasických plebs s baseballovou pálkou setkáte i se snipery, raketometčíky nebo speciální jednotkou se štítem. Právě zde přichází ten největší twist – pro doplnění munice totiž musíte dělat triky a tím oslovit publikum.
Právě ovládání a provádění triků je maximálně podobné tomu, co studio Roll7 přineslo dříve. Pořádně se rozjet, vyjet na plošinu, podržet a pustit A, díky čemuž vyskočíte, a pak „prostě něco mačkat“. Hra klasicky obsahuje set triků a časem po vás hra bude požadovat splnění určitých kejklí, na úplném začátku ale můžete zkrátka jen vyslat analogovu páčku nějakých směrem, držet u toho X, čímž se chytnete svých bruslí, a maximálně ještě přidržet RB abyste se točili ve vzduchu.
I když to možná zní složitě, opak je pravdou. Pokud se zpočátku chcete jen naladit na ovládání, skutečně stačí v jednu chvíli zmáčknout tři tlačítka a nechat si doplnit náboje. V obří rychlosti to ale vypadá opravdu efektně, a to jsem zatím nezmínil asi ten nejhezčí a nejlepší mechanismus hry. Vzhledem k celkové dynamice by bylo extrémně náročné na cíle skutečně mířit, tudíž vám hra poskytuje velice vstřícný aimbot. Ani ten ale někdy není dostatečný, ve hře tak zároveň nechybí forma bullet time. Při zmáčknutí levé páčky se zpomalí čas, díky čemuž máte čas pořádně zamířit a využít třeba speciální funkci brokovnice, udílející při správné trefě větší poškození.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
