Recenze New Tales from the Borderlands, aneb když dva dělají totéž, občas z toho opravdu vznikne totéž | Kapitola 2
Seznam kapitol
Pamatujete si původní Telltale Games? Studio, které v letech 2012-2018 chrlilo své notně šablonovité hry rychleji, než se dnes ve Velké Británii střídají premiéři? Studio, jenž našlo vlastní svěží recept na příběhové adventury, který pak ovšem opakovalo až do svého doslovného zemdlení?
„AIN’T NO REST FOR THE WICKED“
Tempo celé hry totiž po třetí z pěti kapitol značně uvadne, přičemž čtvrtou bych označil možná až za nudnou. Závěr pak sice graduje velmi rychle, scénáristé se však v poslední kapitole nechávají unést až příliš, a z poměrně lokální zápletky zabrušují do zcela zbytečných dálav. Kdyby to byl jediný problém New Tales from the Borderlands, člověk by nad tím rád mávnul rukou, ale novinka si s sebou opravdu nese prakticky všechny neduhy, kterými disponoval už první díl (a každá jiná hra od Telltale Games).
Samotná herní stránka se tak skládá ze směsice polointeraktivních filmečků, quick-time eventů, nezáživného chození po lokacích a občasné nepříliš zábavné minihry. Jistě, žánrově jsme na takovou náplň zvyklí, ale v kontextu akcí nabitého univerza Borderlands působí jaksi zvláštně, možná až nepatřičně. Zatímco v klidných scénách tento mix nepředstavuje větší problém, v těch rychlejších hra prakticky postrádá jakýkoliv faktor napětí. Když to vezmu od podlahy, souboj s velkým bossem si v „opravdových“ Borderlands musíte zasloužit vykosením stovek nepřátel, kdežto tady vám v postupu brání jen hrstka komicky neschopných vojáků. I rádoby velkolepé akční scény tedy v konečném důsledku vyznívají vcelku prázdně a antiklimaticky.
Ano, chápu že po příběhové adventuře nemohu žádat vytříbenou akci srovnatelnou s vysokorozpočtovými střílečkami z pohledu první osoby, mně by ovšem stačila jen trocha invence, které se mi zde jaksi nedostává. New Tales from the Borderlands totiž po svých předchůdcích dědí i toporné animace (obzvláště obličejové), a také prachbídný vliv vašich dialogových voleb na děj hry. Možných konců je k dispozici vícero, ovšem konkrétní rozhodnutí, která je přímo ovlivňují, působí poměrně úsměvně. Tím spíš když konec, kterého jsem se po zhruba 10 hodinách hraní dočkal já, se ani neobtěžoval s vysvětlením opravdu podstatného příběhového zvratu. A podle reakcí prvních hráčů nejsem jediný, kdo si není jistý tím, proč a jak k oné události vlastně došlo.
Možná to tak po přečtení posledních odstavců nevypadá, ale když to vezmu kol a kol, vlastně jsem se u New Tales from the Borderlands po většinu doby velmi dobře bavil. Jen jsem tak nějak doufal, že po dlouhatánských osmi letech uplynulých od prvního dílu se dočkám něčeho zajímavějšího, než jsou „pouhé“ nové postavy a příběh. Koncept „Telltalovek“ v roce 2014 ještě působil poměrně svěže, ale ruku na srdce – na sklonku roku 2022 už celkem hraničí s vyčpělostí…
Verdikt
New Tales from the Borderlands lze považovat za opravdu zábavnou adventuru, protože ať chcete nebo ne, sveřepý svět a svérázní hrdinové vás stejně dostanou. Hmatatelné rozdíly oproti prvnímu dílu však napočítáte na prstu jedné ruky nepříliš schopného dřevorubce. Ve chvílích, kdy hru nezvládá táhnout příběh, si pak velice rychle uvědomíte, že z konceptu adventurních Borderlands se dá vyždímat mnohem více. Tak možná příště?
