Vzácné hry, na které pravděpodobně nemáte peníze, aneb hry, sběratelství a aukce
Seznam kapitol
Také se k vám dostaly zvěsti o nebývale vysoké inflaci? Je na čase někam uložit peníze, do něčeho, co hodnotu naopak nabírá. I ve světě videoher se najdou parádní příležitosti.
Asi jste také slyšeli příběhy o lidech, kteří na půdě mezi harampádím našli předmět značné hodnoty. Staré známky, historickou šavli, dobový nočník… Cenu dnes může mít prakticky cokoliv, čeho je na světě málo. A platí to samozřejmě také pro videohry.
Sběratelé a spekulanti mají v merku celou řadu pomyslných zlatých vajec. Pokud se budeme bavit třeba o staré cartridgi, její cenu bude určovat počet dochovaných kusů, skutečnost, zda jsou stále zabaleny v originálním obalu a jeho stav, ale také historka, která se s danou hrou pojí. A právě na tyto příběhy si posvítíme.
POOP SLINGER
Začneme hezky odspoda. Poop Slinger by za normálních okolností nebyl hoden vaší pozornosti, po kvalitativní stránce odpovídá svému názvu, vlastně by se dalo říct, že dělá čest svému jménu. I tak jde ale o nejhodnotnější hru určenou pro konzoli PlayStation 4, tedy pokud se bavíme o fyzických nosičích.
Celá kauza by vydala na samostatný článek a nutno dodat, že ani dnes není úplně objasněná. Za hrou stojí studio Diggidy.net. Pár dní před vydáním bylo osloveno společností Limited Rare Games (neplést s Limited Run Games), zda by nemělo zájem o zajištění fyzických kopií. Autoři nikdy předtím nic takového nezkoušeli, byli tedy zřejmě rádi, že se o to postará někdo jiný.
Celá záležitost nicméně byla trochu zvláštní. Majitel Limited Rare Games si podle všeho musel vzít půjčku, aby mohl uhradit náklady na 1000 kopií, což je u Sony minimální počet, který je potřeba zajistit. Hru bylo možné objednat na dedikovaných webových stránkách, ty však bohužel nepůsobily věrohodným dojmem. Obyčejné bílé pozadí, trocha textu, část navíc v ruštině. A k tomu tlačítko “Koupit”. Není divu, že v některých zájemcích vzbudily podezření, že tady něco smrdí. Prodej navíc odstartoval 1. dubna, většina lidí tedy celý byznys považovala za aprílový žertík.
Aby toho nebylo málo, na nákup měli zákazníci pouze jeden jediný den. Hned na začátku bylo jasné, že se ani náhodou nepodaří vše prodat, na což společnost reagovala oznámením, že ji patrně čeká bankrot. Skvělá motivace pro potenciální zákazníky. Marketingové praktiky byly vůbec podivné. Třeba logo se nápadně podobalo výše zmíněnému vydavatelství Limited Run Games, vlastně bylo prakticky stejné.
Jak to celé dopadlo? Celkem se prodalo 84 kopí. Ano, tolik lidí se odvážilo kliknout na tlačítko a poslat peníze. Vydavatelství vyhlásilo bankrot, načež bylo nařčeno z podvodu, lidé i nadále věřili, že šlo o hloupý vtip. Za necelé tři týdny se však ve schránkách odvážných kupců skutečně objevila originálka s hrou.
Asi netřeba dodávat, že hra velmi dramaticky nabrala na hodnotě, prodávala se za cenu přesahující tisíc dolarů. Je však samozřejmě otázkou, zda mezi nabídkami náhodou nekolují i neprodané kopie, možná šlo o dobře promyšlený způsob, jak uměle zvýšit cenu. To už se ale patrně nikdy nedozvíme.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
