Recenze Terra Nil, nádherné, ale příliš krátké ekostrategie

V poslední době hledám stále častěji útočiště ve vzkvétajícím žánru “wholesome” her. Tedy her, které mají především potěšit vašeho estetického ducha, přinášet příjemné pocity a skrz jemnou výzvu typicky budovat krásná prostředí.

Celkem pochopitelně jde hlavně o doménu nezávislé tvorby. Dodnes se rozplývám nad překrásným Dorfromantikem, nedávno jsem viděl další podobný německý produkt v podobě Wanderful a hádám, že podobných titulů bude přibývat.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 25 dolarů
• Základní herní doba: Zhruba 4 hodiny
• Obtížnost: Tři nastavení, na normální žádná velká výzva, což ale sedí k motivu hry
• Česká lokalizace: Ne. Základy angličitny se pro pochopení úkolů určitě hodí

Navíc už z principu věci často autoři čerpají inspiraci z krás přírody a životního prostředí. Z této škatulky zase můžu vzpomenout na poslední projekt univerzitních Charles Games, Beecarbonize, který přímo čerpá z principů ochrany životního prostředí. Rozhodně tu nechci zabrušovat do problematiky ekologického aktivismu, takže tuhle zmínku jen využiji jako oslí můstek k tomu, že se nově vznikající žánr ekostrategií dočkal dalšího zástupce. Jaká je Terra Nil?

TĚŽKÉ NÁVRATY

Zatímco ve zmíněném Beecarbonize jste dostali k ruce planetu na pokraji kolapsu, Terra Nil od dost osobitého jihoafrického studia Free Lives (Broforce, Genital Jousting) na to jde z úplně opačné strany.

Ve hře se vracíte na anonymní planetu, která už má nejlepší léta za sebou a prakticky výhradně ji “zdobí” nehostinná pustina bez života. Na herní mapě tak máte celkem čtyři rozdílné regiony, kterým musíte vdechnout život.

Sami autoři hru charakterizují jako obrácenou budovatelskou strategii. Já bych tak zbytečně tajemný nebyl a Terra Nil prostě nazval křížencem strategie a puzzle hry. Na rozdíl od jiných budovatelských strategií, kde se staráte o herní ekonomiku, fungování systémů nebo micromanagment, tady jde o trochu něco jiného.

Pomocí postupně odemykaných budov se posunujete třemi fázemi teraformace prostředí. Nejprve očišťujete zaneřáděnou pustinu a vracíte do ní základní zeleň. V další fázi na tomto základu necháváte bujet lesy, mokřady a mangrovy. Nakonec pak do světa vracíte život a, což bývá nejsložitější, likvidujete (recyklujete) všechno, co jste během procesu vybudovali, aby po vás zůstala na první pohled nedotčená příroda. 

Koncept je to neobyčejně zajímavý a zábavný. Postupem času jsou výzvy oživování přírody stále vrstevnatější a nabalují se na ně další hlavní i vedlejší úkoly. Kromě samotného návratu zeleně je potřeba regulovat teplotu, vlhkost a toxicitu prostředí.

Pro návrat živočišných druhů musíte vybudovat optimální podmínky a třeba i vhodně kombinovat konkrétní biomy. Splněním nepovinných cílů pak můžete způsobit třeba vytrvalé deště, které vám pomůžou ještě organičtěji zezelnit prostředí. Na druhou stranu vám ale může hrozit třeba zemětřesení a následná radioaktivní katastrofa vlivem destabilizace podloží.

i Zdroj: Tadeáš Pepř / Hrej.cz

Faktem je, že obnova nestojí na nějaké provázanosti systémů a každým položením budovy jen v konkrétní moment ovlivníte konkrétní místo nebo ukazatel. Návaznosti tak nejsou nikterak složité a na normální, tedy prostřední obtížnost jsem musel v rámci čtyř základních větších příběhových misí restartovat jen jednu fázi. 

Většina náročnosti hry pramení z toho, že vám moc dobře neumí vysvětlit, jak vlastně některé principy fungují. Základní čištění prostoru a organická spolupráce budov je triviální, později se ale do hry zapojí i jednodušší logistika a jistá omezení toho, kde můžete co budovat, a v ten moment často dumáte nad tím, proč herní limity nedovolují postavit tuhle konstrukci sem nebo onam.