Recenze Avatar: Frontiers of Pandora, vizuálně opojného dobrodružství, které se drží v zajetých kolejích
Tak jsme se konečně dočkali. Po dlouhých čtrnácti letech vychází hra ze světa Avatara. Vstupte na Pandoru obývanou domorodým druhem Na’vi a postavte se na odpor sobecké organizaci RDA, které jde jen o vlastní prospěch. Nasedněte na Ikrana a zkontrolujte počet šípů v toulci, záchrana domovského světa nepočká.
Když jsem zhruba před rokem odcházel z kinosálu, ve kterém měl premiéru druhý díl filmového Avatara, byl jsem zklamaný. James Cameron mi sice opět naservíroval špičkovou vizuální podívanou, ale prakticky neexistující příběh způsobil značně rozpačité dojmy. Univerzum Avatara mám nicméně velmi rád a postupem času jsem nad tím mávl rukou. Ale co Avatar a videohry? Pokud pomineme herní adaptaci prvního snímku z roku 2009, která díru do světa rozhodně neudělala, zjistíme, že prakticky nebylo z čeho vybírat. Po dlouhých čtrnácti letech se nicméně karta obrací. Vývojáři ze studia Massive Entertainment se ve spolupráci se společností Ubisoft jali vytvořit masivní dobrodružství v otevřeném světě Pandory, které se snaží oblíbenou značku vytěžit na maximum. Avatar: Frontiers of Pandora nabízí sondu do fascinujícího mimozemského světa a života jeho domorodého obyvatelstva Na'vi, bojujícího o přežití. Návštěva Pandory se ale neobešla bez potíží.
Dítě dvou světů
Děj Avatar: Frontiers of Pandora je zasazen do roku 2169. Odehrává se tedy pouhý rok před událostmi z druhého filmu. Pokud čekáte, že se v průběhu hry setkáte s Toruk Makto, alias Jakem Sullym, musím vás zklamat. Nezoufejte, není to na škodu. Místo lokací z filmů budete prozkoumávat dosud neviděné prostředí západního kontinentu, což autorům poskytlo velkou porci tvůrčí svobody. Jako jedno z dětí domorodých obyvatel Na’vi se ocitáte daleko od svého kmene. Soukromá vesmírná organizace RDA (Resources Development Administration), která se snaží najít nový domov pro lidstvo, vás umístí do programu TAP (The Ambassador Program). Ten má za cíl vaši převýchovu a zajištění inklinace k lidským zvykům. Původním záměrem programu je usnadnění komunikace mezi Na’vi a lidskou rasou. Vývoj událostí ale původním plánům nepřeje, a tak se z TAP stává vojenská záležitost s cílem vychovat zbraně v podobě tajných agentů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: od 1 899 Kč, obsaženo ve službě Ubisoft Plus
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Nastavitelná (tři stupně), částečně uzpůsobitelná
- Základní herní doba: Hlavní příběh cca 20 hodin, s vedlejším obsahem 50 a více hodin
- Bude vás bavit: Pokud milujete Avatara, dobrou grafiku, průzkum a otevřené světy Ubisoftu
- Nebude vás bavit: Pokud vám vadí šablona Ubisoftu, toužíte po skvělém příběhu a nemáte rádi zbytečně velkou porci průměrného vedlejšího obsahu
V područí RDA se vám příliš dobře nedaří, jelikož RDA potlačuje veškeré návyky, kulturu i životní styl Na’vi. Spolu s přáteli jste uzavřeni v podzemním komplexu a na povrch Pandory si prakticky nepamatujete. Dospíváte v prostředí, které hřejivou náruč rozhodně nenabízí. Po mnoha letech vám dojde trpělivost a rozhodnete se vymanit z role pokusného králíka. Nastal čas na útěk. Po nervy drásajícím úprku ventilačními šachtami se přidáváte k odboji, bojujícímu proti RDA, která znečišťuje Pandoru, zabíjí zvěř a narušuje rovnováhu přírody. Ano, stejně jako filmy, nabízí Avatar: Frontiers of Pandora ekologické poselství poplatné dnešní době. Odboj sestává z avatarů, Na’vi a lidských dezertérů, kteří se rozhodli opustit RDA. Jakožto dítě dvou světů jste rozpolceni. Na svoji minulost si nepamatujete a znáte pouze lidské zvyky. Jediné, k čemu se můžete poutat, je vědomí, že patříte ke klanu Sarentu, který zmizel za záhadných okolností.
Rozhodnete se vymanit z role pokusného králíka.
Pokud se zaměříte čistě na hlavní dějovou linku, počítejte s herní dobou okolo dvaceti hodin. Ačkoliv je příběh plný klišé a místy je poměrně předvídatelný, nemyslím si, že se jedná o průšvih. Pravděpodobně se v tomto ohledu rozcházím s názory ostatních recenzentů, ale putování za záchranou Pandory jsem si v určitých pasážích vyloženě užíval. První propojení s létajícím Ikranem mi dokázalo vykouzlit úsměv na tváři a hlavní záporná postava v podobě Johna Mercera je sice naprosto generická, ale i tak ji budete nenávidět tím správným způsobem. To bohužel neplatí o ostatních lidských postavách, které mne místy vyloženě iritovaly. Některé dialogy jsou výsostně trapné a bioložka Priya Chen mi extrémně lezla krkem. Nevím, kdo lidské postavy napsal, ale měl by se nad sebou zamyslet.
V případě domorodých Na’vi je situace naštěstí o poznání lepší. Během průzkumu Pandory narazíte na několik různých kmenů, z nichž každý má jiné názory, zvyky a obyčeje. Zapamatovat si jednotlivé Na’vi pro mne bylo nicméně oříškem. Všichni jsou totiž modří a mají cizokrajná jména. Ačkoliv se autoři snažili každému z nich vdechnout život za pomoci různorodých fyzických a povahových rysů, často jsem zapomínal, s kým to vlastně mluvím. Postav je ve hře opravdu velké množství a můžete se cítit zahlceni. Doufám, že na stejný problém nenarazíte a jednalo se o čistě subjektivní škobrtnutí. Ve výsledku lze příběh Avatar: Frontiers of Pandora řadit k solidnímu průměru, který vás ze židle sice nepostaví, ale rozhodně ani neurazí. Osobně se mi líbil mnohem více než zmíněný scenáristický paskvil v podobě Avatar: The Way of Water.
Vstříc západu
Herní mapa Avatar: Frontiers of Pandora je obrovská, na to jsme si u otevřených světů od Ubisoftu již zvykli. Má ale co nabídnout? Jednoznačně ano. Západní oblast Pandory je rozdělena do tří samostatných zón. Zatímco počáteční prostředí Kinglor Forest připomíná první film, v Upper Plains na vás čekají obrovské otevřené pláně. V Clouded Forest se, jak již název napovídá, budete potýkat s všudypřítomnou mlhou. Každý z regionů je jiný, díky čemuž jsem se mnohdy kochal pohledy na roztodivné a nádherné prostředí. To je přímo napěchováno mimozemskou faunou a flórou. Některá zvířata jsou roztomilá, zatímco před jinými je lepší utíkat. Zpočátku se po Pandoře proháníte po svých, ale jakmile se propojíte se svým Ikranem, otevřou se vám zcela nové obzory. Pohyb po mapě je díky létání o poznání snazší a pokud se vám nechce sledovat Pandoru z výšky, můžete se vstříc západům slunce rozjet na šestinohém koni, případně využít systém rychlého cestování.
Herní mapa je obrovská.
Používat výhradně rychlé cestování by ale byla chyba. Když pominu let na Ikranovi a jízdu na koni, musím uznat, že i pěší pohyb má co nabídnout. Jako Na’vi jste velice agilní a můžete šplhat prakticky kamkoliv. Autoři vytvořili zábavný mix parkouru a možnosti využívat okolní prostředí. Často budete skákat, šplhat po liánách, krčit se v jeskyních a využívat prapodivnou flóru. Některé rostliny vás vymrští do vzduchu, zatímco jiné na okamžik zrychlí váš pohyb. Pozor si ale dávejte na výbušné květy a jiné nástrahy Pandory. Průzkum je díky tomu velice zábavný a hned tak neomrzí. Do neprobádaných končin se můžete vydat i s kamarádem či drahou polovičkou, hra totiž nabízí kooperaci pro dva dobrodruhy. Tu je nicméně nutné nejdříve odemknout skrze částečný postup hlavním příběhem.
Desítky hodin v kůži Na’vi
Herní šablona otevřených světů Ubisoftu je mnohým dobře známa. Někteří ji milují, jiní nenávidí. Díky tomu, že jsem se s ní velmi dlouhou dobu nesetkal (naposledy jsem hrál Assassin's Creed Valhalla, který jsem z důvodu natahované herní doby nedohrál), jsem do Avatar: Frontiers of Pandora naskočil zcela odpočatý. Je mi jasné, že některým hráčům se tento způsob tvorby světa již dávno přejedl, ale pro ty, kterým nevadí, má nový Avatar obsahu na rozdávání. Pokud se mimo hlavnímu příběhu budete věnovat i vedlejším aktivitám, počítejte s více jak padesáti hodinami herní doby.
Avatar: Frontiers of Pandora nabízí nespočet vedlejších úkolů, které jsou až na výjimky bohužel vesměs průměrné až generické. Občas sice narazíte na originální námět, ale s ničím přelomovým rozhodně nepočítejte. Díky znečištění ovzduší a povrchu, které má na svědomí sobecká RDA, můžete podnikat nájezdy na těžební základny, což je evidentně systém přejatý z ostatních her Ubisoftu. Při průzkumu narazíte i na několik miniher, jakou jsou např tzv. Memory Paintings, během kterých pomocí myši či analogových páček ovladače provádíte jakousi formu meditace. Samozřejmostí je i návštěva bodů zájmu, na kterých lze po interakci získat bod dovednosti, případně si trvale zvýšit hodnotu zdraví. Aktivace předsunuté laboratoře vám poté zpřístupní bod rychlého cestování a další vedlejší úkoly.
Avatar: Frontiers of Pandora nabízí nespočet vedlejších úkolů.
Postupem času se z vedlejších aktivit stane stereotyp a takto obrovská nálož obsahu může nejednoho hráče odradit. Osobně zastávám názor, že méně je někdy více, ale v Ubisoftu bych s ním evidentně nepochodil. Tvůrci se opět zaměřují na kvantitu a zase to přehánějí. Hru jsem dohrál za třicet hodin, ale rozhodně jsem neabsolvoval všechny menší úkoly, nenavštívil všechny body zájmu a neobsadil každou z těžebních základen. Do hry se plánuji ve volných chvílích vracet, jelikož mne průzkum Pandory neuvěřitelně baví, ale již nyní vím, že budu muset zbytek Avatar: Frontiers of Pandora dávkovat. A to hlavně proto, abych nevyhořel.
Z nemotory zabijákem
Do srdce Pandory jste vhozeni v kůži neználka, kterého čekají krušné chvíle. Postupem času se budete zlepšovat ve všem, co obnáší být Na’vi. Avatar: Frontiers of Pandora využívá poměrně propracovanou správu postavy, ve které budete řešit dovednosti, talenty a samozřejmě i vybavení. Za plnění úkolů a vedlejších aktivit získáváte body, které lze využít v talentovém stromě. Ten je rozdělen na pět částí: Survivor, Warrior, Hunter, Rider a Maker. Zatímco body investované do části Survivor zvyšují vaši odolnost a hodnotu životů, Warrior navyšuje udělované poškození. Hunter se zaměřuje na vylepšení lovu, Rider na váš um letu na Ikranovi a Maker prohlubuje schopnosti vyrábět předměty. Jakmile body využijete, nelze je přenastavit. Volte proto obezřetně. Pokud vylepšíte danou sekci talentového stromu na maximum, čeká vás výzva, po jejímž splnění získáte tzv. Apex Skill, což je až na výjimky velmi užitečná schopnost. Samostatnou kapitolu tvoří Ancestor Skills, tedy dovednosti předků. Ty jsou rozesety napříč celou herní mapou a lze je získat navštívením daného bodu zájmu a propojením s Eywou, duší Pandory.
Hra vás tímto láká k průzkumu a plnění vedlejších úkolů. Pokud se zaměříte pouze na hlavní příběhovou linku, nemáte šanci získat takový počet dovednostních bodů, aby bylo možné zaplnit celý talentový strom. Přímo na to se váže i tzv. Combat Strength. V Avatar: Frontiers of Pandora nezískáváte zkušenosti a nezvyšujete svoji úroveň. Místo toho se snažíte zvednout onu bojovou sílu, která roste nasazením lepší výbavy a zaplňováním talentového stromu. Pokud si říkáte, že takové systémy patří spíše do MMORPG, nemohu vám odporovat. Když k tomu přidáme fakt, že jsou úkoly určené pro danou hodnotu bojové síly, nejedná se o příliš šťastné řešení. Párkrát jsem byl dokonce nucen udělat několik vedlejších misí, abych mohl pokračovat v hlavním příběhu, jelikož můj Na’vi neměl dostatečnou sílu a odolnost.
Výbavu, která je mimo zbraní rozdělena i na jednotlivé části oblečení, lze získat formou odměn za mise, případně je možné ji vyrobit, ale o tom později. Dostupný arzenál skýtá jak domorodé, tak i moderní lidské zbraně. V případě, že se rozhodnete pro tichý postup hrou, využijete dlouhý, krátký a těžký luk. Do repertoáru Na’vi patří i vrhače oštěpů a výbušných nástrah. Pokud inklinujete ke střelným zbraním, můžete se těšit na útočné pušky, brokovnice a raketomet. Vhod přijde i omračující granát. Střelba z lidských zbraní mne velice zklamala, jelikož ve hře prakticky neexistuje přiblížení zaměřovače. Používání útočné pušky bylo díky tomu často neefektivní a nezáživné. Alespoň ta brokovnice mi občas zachránila život. Drtivou většinu herní doby jsem tak trávil s luky. Zbraně nabízí několik typů munice, jako např. výbušné, zápalné a elektrické šípy, případně průrazné náboje. Oblečení i zbraně lze upravovat pomocí modifikací, díky tomu je možné vytvářet buildy dle vašich preferencí a herního stylu. Výbava je navíc dělena dle rarity a nejlepší kousky získáte výrobou, případně od klanových obchodníků, u kterých je lze nakupovat za získané reputační body.
Sběrač, lovec, řemeslník
Jestliže se rozhodnete naplno ponořit do tajů Pandory, jistě oceníte propracovaný systém výroby a obrovské množství surovin. Chcete se posilnit dobrým jídlem, které vám poskytne zvýšení atributů? Vyrazte na lov a naučte se vařit. Toužíte po novém luku, který bude zasévat zkázu v řadách RDA? Sežeňte si materiál co nejvyšší kvality a pusťte se do práce. Zdá se vám, že je opasek ze všeho toho ovoce poněkud těsnější? Pravděpodobně je čas na nový model. Vytváření předmětů sice není příliš komplexní, ale pokud chcete získat to nejlepší, budete muset vynaložit patřičnou dávku úsilí. Některé z potřebných surovin totiž naleznete na nebezpečných místech, a to navíc pouze v dešti a v noci, jiné zase pouze ráno za slunečného počasí atd. Pokud se vydáte na lov a do nic netušícího zvířete vysypete celý zásobník z brokovnice, nepočítejte s tím, že si odnesete něco užitečného. Naopak při rychlé a bezbolestné eliminaci získáte to nejkvalitnější maso a kůži. Stejně jako výbava, mají i suroviny rozdílnou raritu, díky tomu bude například vesta z nejlepších vláken daleko užitečnější než ta z obyčejných. Do sběru materiálu a výroby se lze naprosto ponořit a umím si představit, že si to část hráčské obce náruživě užije.
Se stylem Ramba nepochodíte
Jste třímetrový domorodec, který stojí proti technologicky vyspělé rase. Je potřeba si to uvědomit. Pokud čekáte, že se do základny RDA vrhnete po hlavě, AMP (Amplified Mobility Platform, exoskelet, který využívají vojáci RDA) vám rychle vysvětlí, že to takto nepůjde. Jednoduše dostanete na budku. Tedy za předpokladu, že nemáte mušku Vasilije Zajceva a pilota nezlikvidujete jediným výstřelem z těžkého luku, což je mimochodem možné, ba dokonce žádoucí. Hra vyloženě láká na opatrný a kradmý postup, což by nebyl problém, ale někdo z tvůrců se pravděpodobně domníval, že po tiché eliminaci za pomoci šípu je zcela normální, aby o vás vědělo veškeré osazenstvo základny, které má navíc laserově přesnou mušku. Díky tomu je hra i na střední obtížnost poměrně náročná a leckoho by to mohlo překvapit. Řešením je opravdová opatrnost a investice do vybavení a talentů, jenž snižují míru hluku, který vydáváte. Pokud se v kradmém postupu nevyžíváte, připravte se na to, že budete umírat. Přijde mi, jako by během vývoje někomu ujela ruka. Osobně nemám nic proti těžším hrám, ale to, co předvádí umělá inteligence v Avatar: Frontiers of Pandora, mi několikrát dokázalo nadzvednout obočí.
Hra je i na střední obtížnost poměrně náročná.
S tím, že během průzkumu Pandory narazíte na zástupy vojáků RDA, příliš nepočítejte. Mimo příběhové mise a těžební základny je počet nepřátel, se kterými přijdete do křížku poměrně nízký. Důvodem je dle mého názoru důraz, který je kladen na samotné prozkoumávání mimozemského prostředí. Kdyby jste na každém kroku narazili na nepřátelské komando, nejspíše by to kazilo atmosféru. Nástrahy v podobě divé zvěře a nebezpečných rostlin tuto problematiku zdatně adresují a vůbec mi nepřišlo, že bych měl polevovat v ostražitosti. Mimo fauny, flóry a AMP obleků budete čelit i řadovým vojákům, kteří se vás budou snažit zlikvidovat za pomoci pušek, odstřelovaček, raketometů či granátů. V bezpečí nebudete ani na křídlech Ikrana, jelikož ve vzduchu si na vás počíhají helikoptéry a okřídlení predátoři. Samotné souboje jsou atraktivní a záživné, ale místy je kazí nevyvážená obtížnost, kterou tvůrci uchopili za špatný konec.
Dechberoucí Pandora
Avatar: Frontiers of Pandora je nádhernou hrou. Vizuální stránka patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední roky viděl, a to i přesto, že jsem hrál konzolovou verzi. Pokud máte doma bestii s RTX 4090 a již hrajete, případně to plánujete, musím uznat, že vám závidím. Tím rozhodně nechci říct, že by nová herní adaptace Avatara vypadala na konzolích špatně, to ani v nejmenším, ale na výkonném herním PC je vizuál ještě o úroveň výš. Když jsme se v redakci rozhodovali, kterou platformu zvolíme pro potřeby recenze, tak jsme se na základě předem ohlášených PC požadavků rozhodli pro PlayStation 5. Mnou vlastněná RTX 3070ti by zbytečně trpěla. Během putování po západních částech Pandory jsem se neustále kochal pohledem na překrásné scenérie, vzduchem plovoucí skaliska a rozlehlé pláně. Tajná zákoutí pohádkově působícího pralesa ve mně probudila nečekanou touho po průzkumu neznámého a dynamické počasí, které hra bravurně využívá, mi nejednou vyrazilo dech. Větrné bouře smýkaly Nimun (jméno mého Ikrana), blesky osvětlovaly obzor dalekých plání a neustávající déšť bičoval listy obrovských stromů, pod kterými jsem hledal materiál na nový luk. Pandora nikdy nebyla tak krásná, lákavá a dechberoucí. Zamiloval jsem si i magický hudební doprovod, který si vůbec nezadá s filmovou předlohou. Mrzelo mne ale, že nádherné melodie nehrály častěji.
Vizuální stránka patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední roky viděl.
Konzolová verze nabízí dva grafické režimy, Quality a Performance. Zatímco první možnost poskytuje vyšší grafické detaily a třicet snímků za vteřinu, ta druhá cílí na šedesát fps. Pokud občas zavítáte do hPodu, tak dobře víte, jaký hardwarový pedant jsem. Režim kvality jsem okamžitě zatratil, ze třiceti snímků mi bylo fyzicky zle. Je pro mne nepochopitelné, jak tento odkaz dávné minulosti může v roce 2023 přežívat. a to navíc u akční hry z pohledu první osoby. Volba tedy padla na Performance mód. Avatar: Frontiers of Pandora se sice snaží o dodržení šedesáti snímků za vteřinu, ale často se to nedaří. Propady snímkování nejsou bohužel ojedinělé a často jsem byl svědkem čtyřiceti a méně fps, což mi rvalo duši. Největší problémy jsem zaznamenal během poslední příběhové mise, kdy docházelo i k vypadávání zvuku a jeho zásekům. Konzolové verzi bych vytknul i zpracování vodních ploch, ohně a výbuchů, nicméně je mi jasné, že se někde ubrat muselo. Pochválit naopak mohu využití adaptivních funkcí ovladače DualSense. Pandora je sice nádherná, ale neobešlo se to bez potíží. Už aby tu byla konzole PlayStation 5 Pro, u které se snad dočkáme standardu v podobě stabilní šedesátky.
Modrá je dobrá
Z řádků výše je zcela patrné, že jsem si novou hru z univerza Avatara užil a převládají u mne pozitivní pocity. Dlouhou dobu jsem se neproháněl po otevřených světech, které společnost Ubisoft chrlí jako by se nechumelilo, což má bezesporu na mém výsledném dojmu značný podíl. Pandora je nádherná, tajemná a krásně zní. Hlavní příběh sice nenabízí žádnou revoluční zápletku a scénáristé se mohli snažit o poznání více, ale nemohu tvrdit, že bych se nudil. Ano, premisa je předvídatelná a klišé lze najít na každém rohu, nicméně se jedná o zábavnější mix, než jak tomu bylo u druhého filmu. Ten laťku příliš vysoko nastavit nedokázal. Díky důrazu na průzkum, zábavnému pohybu po herním prostředí a propracovanému systému výroby jsem ve hře prozatím strávil třicet hodin. Již nyní vím, že se vrátím a postupně se prokoušu vedlejším obsahem. Možná i v kooperaci dvou hráčů, kterou nový Avatar nabízí. Do hry navíc v průběhu příštího roku dorazí dvě příběhová DLC a osobně si umím představit i New Game +.
Jak už to tak bývá, nic není bez chyb. Nevyvážená obtížnost a laserově přesná muška nepřátel, která zkazí vaše plány na kradmý postup, dokáže pořádně pocuchat cop nejednoho Na’vi. Nad iritujícími dialogy s lidskými postavami budete kroutit hlavou a nepotěší vás ani problematická optimalizace. Pokud se řadíte mezi fanoušky modrých dlouhánů a nevadí vám neustále omílaná šablona, kterou společnost Ubisoft používá, budete se bavit. V případě, že máte plné zuby přeplácaného vedlejšího obsahu, vesmírní Šmoulové vás nechávají chladnými a čekáte příběh, za který by se nemusel stydět ani některý ze slavných romanopisců, naskočte na Ikrana a leťte pryč, hra vás s největší pravděpodobností neosloví. Pokud si nejste jistí, mohla by vás zaujmout dostupnost v herní službě Ubisoft Plus. Avatar: Frontiers of Pandora je ve výsledku solidním titulem, který jednoduše není pro každého.
Verdikt
Avatar: Frontiers of Pandora přináší dobrodružnou výpravu do srdce mimozemského světa, který nikdy nevypadal tak krásně. Nádherný vizuál se snoubí s magickou filmovou hudbou a svět, který hra nabízí, je radost prozkoumávat. Propracovaný systém výroby, různorodé prostředí a návykový pohyb zabaví na desítky hodin. Na druhé straně barikády stojí nevyladěná obtížnost, zbytečný balast, stále stejná šablona herních světů Ubisoftu a nevydařená optimalizace. Cesta za záchranou Pandory není pro každého, ale své zastánce si jistě najde.
