Q&Hrej - Rozflákali jste při hraní ovladač, televizi či cokoliv jiného? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Hraní her by sice měla být aktivita, při které se uvolníte, některé tituly jsou ale pravým opakem. I když nás baví, dokážou nás pěkně vydeptat či dokonce rozzuřit. Není pak výjimkou, že při těchto situacích lítají vzduchem myši, sluchátka, ovladače či pěsti do televize. Jste také takovým hráčem, nebo dokážete udržet své emoce při zemi?
LUKÁŠ - JEDNA NITKA
Je mi jasné, že odpovědi mých kolegů vás velmi pobaví. Nicméně moje odpověď by byla nudná jako kalhoty do zvonu. Krátká odpověď by zněla „ne“. Ta delší by zněla „ne, příliš si vážím ovladačů a nostalgického pocitu jejich vlastnictví.“ Mohl bych samozřejmě odpovědět něco ultra vtipného ve stylu „World of Warcraft mi zničil perfektní vztah – hanba na mě, mojí rodinu i moji krávu“ - ale maminka mě učila že lhát se nemá. Mimochodem, vybavíte si, jak před mnoha lety kolovala internetem fáma, že někdo umřel během hraní, protože přestal pít a jíst? Člověk by si řekl že je to totálně absurdní, ale v tomhle případě to známé meme s kostrou mluví opravdu za vše. Protože ono to vlastně asi není ani tak nemožné. Každou WoW sezónu se jede „Worlds first…“ a týmy z celého světa soutěží, kdo na nejvyšší obtížnost pokoří aktuální raid. To jsou pak nejen zážitky, ale i souboj s časem a svým vlastním tělem (podrobnosti netřeba).
Každopádně k původní otázce - já vlastně hraní nijak výrazně neprožívám. Sice právě slyším ten hysterický smích lidí, co mě kdy měli šanci vidět hrát – ale já se prostě jako aktivní hráč soulsborne naučil své pocity při neúspěšném hraní krotit. A když už to někdy dojde za tu pomyslnou hranu, tak zkrátka jen odejdu na chvíli z místnosti. Ovladačem jsem nikdy nehodil. Já ale právě naopak o to radostněji prožívám kladné emoce. Rád si zajásám a nadšením zařvu u PC nebo konzole bez ohledu na to, kolik je hodin nebo zda jsem v místnosti sám (nebo zda na druhé straně místnosti spadne chudák papoušek leknutím z bidýlka).
Ale až teď na konci jsem si vlastně vybavil jeden moment kdy jsem bouchnul myší natolik, že jsem si zjizvil svojí velkou herní podložku. Respektive jsem svoji myš poodhodil ve snaze si vybít vztek a frustraci… a moje myš s relativně ostrými hranami jednu nitku z podložky vytáhla. Je to vlastně jediné zranění, které jsem při hraní způsobil svým periferiím (a nebylo to u soulsborne!). Při progressování Sylvanas minulý rok mi jednoduše bouchly všechny saze. Byl jsem naštvaný na své kolegy, protože každý pull znamenal patnáct dlouhých minut soustředění - a když už se hráči kolem mě konečně naučili v první fázi neumírat a v druhé nepadat z řetězů, tak na konci začal ten neskutečně náročný souboj s časem. V momentě, kdy jsme po dlouhých a úmorných pokusech a hodinách všichni umřeli na 0,26 procent jejího zbývající života jsem to skutečně nevydržel a myš poodhodil o stůl. Budiž je mi ta jedna jediná nitka budoucí výstrahou a připomínkou toho, že mám příště zase raději na chvilku z místnosti odejít.
