Q&Hrej - Kdy jsme naposledy u hry opravdu "zakysli"?

ZDENĚK - OPAKOVAT DO ZEMDLENÍ

Své největší záseky ve hrách bych v podstatě rozdělil do dvou kategorií. S tou první jsem se potýkal především v začátcích své herní kariéry, tedy v době, kdy hodně frčely adventury. Zákysy způsobené tím, že člověk prostě nevěděl, co má dělat, byly na denním pořádku. Často nelogická řešení hádanek ve hrách v kombinaci s mými nepříliš velkými zkušenostmi mě nezřídkakdy zaháněly ke čtení návodů, ať už v herních časopisech nebo později na internetových stránkách. Mezi mé oblíbence z té doby patří především série Polda a zapomenout nemůžu ani na Ztracený ostrov. Vzhledem k tomu, že žánr adventur už tolik nevyhledávám, se do podobných situací už dostávám už jen výjimečně. Přesto jsem ale nedávno musel vyhledat pomoc při zákysu v Twelve Minutes, dříve také při hraní Broken Age nebo třeba remasteru Grim Fandango.

Druhou kategorií, která je mi dnes mnohem bližší, jsou záseky způsobené nedostatečnými hráčskými schopnostmi. Přijde mi neuvěřitelné, kolik hodin jsem strávil u těch nejtěžších tratí v Trials Rising, než jsem je vůbec dokázal zajet. K závěrečné, náhodně generované a časově omezené hádance z The Witness jsem se dokonce musel vrátit až po několika měsících, jinak bych se ze hry už asi zbláznil. Pomyslné první místo si ale pevně drží remaster Call of Duty: Modern Warfare a bonusová úroveň spojená s trofejí Mile High Club. Prostřílet se skrze dvoupatrové letadlo na nejvyšší obtížnost a zachránit rukojmí v čase do jedné minuty mě málem přivedlo k šílenství. Myslím, že nepřeháním když řeknu, že jsem tu jednu minutu opakoval snad šest hodin. Jak rád jsem ale pak poslouchal ostatní hráče, kteří to po podobně dlouhém snažení nakonec vzdali nebo se ve hře trápili ještě déle než já.