Rainbow Six Siege - dojmy z alfy

Znáte to – vstupy pečlivě zabarikádované, chatrné stěny pokoje vyztužené, klečící rukojmí s roubíkem těká očima ze strany na stranu a vy spolu se zbylou čtyřkou kumpánů čekáte na moment, kdy to všechno vypukne. Tohle ticho před bouří přímo milujete! Utíráte kapku potu, jež vám sjíždí po spánku, v neprůstřelné vestě je vždycky hrozné vedro, a z vedlejší místnosti se ozývají první kroky. Srdce se vám sehrává s tlumeným dusotem těžkých policejních kanad dopadajících na studené kachličky v koupelně. O patro výš už je taky živo, mezi prkny v okně se objevuje nový stín. Teď to přijde…

TÝME, VYPADÁ TO SLIBNĚ

Přestože jde teprve o alfu, Rainbow Six Siege dokáže nabídnout nádherné momenty. Dokonce takové, které v mnoha dalších online střílečkách nenajdete. Dost možná je to díky taktickému zaměření, kde se pokračování série pod rukama Ubisoftu drží, důvod je ale nedůležitý. Hlavní je, že je to fakt zábava! Siege ale zřejmě nebude pro všechny stejně uhrančivý – pokud hledáte ve střílečkách nenáročnou zábavu pro odreagování po práci, kdy ji jen zapnete, urvete pár fragů, obsadíte několik stanovišť a po čase se prostě odpojíte, protože vás někdo v bitevní vřavě o stovce hráčů rychle nahradí, nový Rainbow Six nebude tím pravým.

Někdo se stává bourákem s průrazným kladivem, jiný technikem s kamerkou na dálkové ovládání.

Jestliže však máte zálusk na něco, co nám v současnosti na nejvyšší úrovni nabízí asi jen Counter-Strike, zbystřete. Nový díl série RS přichází s taktickou akcí a my jsme měli možnost vyzkoušet si jeden z chystaných módů (záchrana rukojmího) na dvou mapách (letadlo a rodinný domek). Po vzoru ostatních taktických záležitostí se hraje ve dvou týmech po pěti, přičemž v každém kole máte pouze jeden život (respawn tedy přijde až na začátku dalšího), hraje se na pět vítězných bodů a pozice útočníků a obránců se neustále střídají. Toť k pravidlům, jde se do hry.

BOURÁK NEBO STŘELEC?

Nejdřív přichází volba jedné z pěti tříd. Všichni hráči mají v týmu rozdílné pozice, přičemž každou může ovládat jediný z členů. Někdo se tak stává bourákem s průrazným kladivem a náložemi pro zničení zabednění, jiný pak technikem s kamerkou na dálkové ovládání, další zase údernou jednotkou se samopalem a oslepujícími granáty. Je zde sice možnost drobné volby výbavy typu samopal/brokovnice či ostnatý drát/nášlapná mina, hlavní úloha je však daná. Jednotlivé třídy se dobře doplňují, nakolik kvalitně jsou vyváženy, to se uvidí až s mnohem větším vzorkem odehraných her.

Každé kolo začíná v menu, kde se tým demokratickým hlasováním rozhodne pro svou startovní pozici, přičemž mnohem důležitější je volba pro bránící. Ti musí zohlednit všechny parametry místnosti, kam se rozhodnou umístit rukojmí. Řeší se tak otázky, zda není v obýváku moc oken, v prádelně špatný manévrovací prostor a v ložnici zase hodně odbouratelných stěn. Jednotlivé pozice mají svá pro a proti a u většiny je vhodné používat trochu jiný přístup.

Po volbě výchozí pozice začíná předakční fáze. V té se bránící tým snaží na útočníky co nejlépe připravit, útočníci zase za pomoci pojízdných kamer najít rukojmí. Na všechno je v tu chvíli málo času a každá vteřina věnovaná ideální přípravě může mít v další fázi rozhodující vliv. Únosci se tak snaží zabarikádovat přístupy, nastražit pasti, vyztužit zničitelné stěny, ničit šmejdící kamerky a najít ideální úkryt pro střelbu. Policisté zatím v dálkově ovládaných autíčcích s kamerkou hledají pozici uneseného – jestliže ji najdou, mají obrovskou výhodu a mohou okamžitě po konci této fáze vyrazit správným směrem. Pokud ne, stráví drahocenný čas postupným prozkoumáváním lokality.

TŘI, DVA, JEDNA…

Vše pak vrcholí samotnou akční fází – v té se už se jede naplno a rozhoduje každá vteřina. Útočníkům utíká čas na záchranu, musí se v časovém limitu pokusit buď postřílet celý nepřátelský tým, případně osvobodit rukojmí. Únosci se jim v tom snaží zabránit a právě tady přichází na řadu nejkouzelnější část celé alfy – obránci už v pozicích čekají na přicházející soupeře, útočníci pak připravují vstup do strážené místnosti. Přestože zvuky v aktuální verzi zatím nejsou ideální, tlumený dusot kroků z vedlejších místností či střechy je lehce zvráceným způsobem okouzlující.

Mnohdy se stane, že vás soupeř nezabije úplně, pouze vás postřelí a pomoc týmu je v tu chvíli ještě důležitější.

Jestliže je tým dobře domluvený, zaútočí na únosce z více stran – vyrazí dveře, probourají stěnu, spustí se oknem. Možností je hromada a značně je rozšiřuje i částečně zničitelné prostředí. Občas byl sice trochu problém jasně určit, která zeď lze vyhodit do vzduchu, po chvilce cviku už ale bylo jasno. Neméně velké možnosti pak mají i únosci – brání klíčové vstupy, odpalují nastražené miny a plynové bomby, opravují zabednění. Většinou se všechno rozjede v jeden moment a přežije ten, kdo se v nastoleném chaosu dokáže nejlépe zorientovat, má nejlepší mušku a jeho tým je na situaci nejlépe připravený. Mnohdy se stane, že vás soupeř nezabije úplně, pouze vás postřelí a pomoc týmu je v tu chvíli ještě důležitější. Pokud vám nepřítel nezasadí poslední ránu z milosti, mohou spoluhráči obnovit část vašeho zdraví a vaši bojeschopnost. Vy se mezitím můžete jen plazit, nebo si zatlačit střelnou ránu pro pomalejší vykrvácení.

BEZ SPOLUPRÁCE ANI RÁNU

Problém však nastává tehdy, kdy si každý dělá, co chce a nesnaží se hrát týmově. Během víkendového hraní si všichni chtěli vyzkoušet co nejvíc věcí, jež se v alfě nacházejí. Jakékoliv taktizování pak šlo ale stranou, většinou úplně zmizelo. V tu chvíli je prakticky nemožné vyhrát v pozici útočníka. Bez správně načasovaného a naplánovaného útoku z více front to jednoduše nejde, což je ale zároveň i skvělá zpráva. Tak by to mělo vypadat, a už se můžeme jen těšit, až poskládáme tým se čtyřmi kamarády a vše pojede na trochu lepší týmové úrovni.

Po všech kolech přijde na řadu krásná infografika, kde každý vidí nejen to, kdy a koho zabil, ale také jak dlouho dokázal v kole přežít. Samozřejmostí je pak tabulka s klasickými statistikami a počtem získaných bodů zkušeností. Ze shrnutí na konci utkání je totiž vidět, že si vývojáři připravují systém povýšení. Těžko zatím soudit, zda půjde pouze o symbolické povyšování za účelem matchmakingu (jak je tomu třeba ve zmíněném Counter-Strike), nebo jestli bude přinášet levelování výhody v podobě zbraní či nových gadgetů. V alfě se totiž sice zkušenosti přičítaly, vyšší levely však již ne. Nebylo tak možné vyzkoušet, na co se v tomto směru můžeme těšit.

i Zdroj: Hrej.cz

Přestože šlo teprve o alfu, hra měla překvapivě málo opravdu nepříjemných chybek. Samozřejmě se sem tam objevilo zaseknutí do textury, špatně načtený model či obdobný problém, největší protivnost na hráče ale čekala ještě před vstupem do samotné vřavy – loadingy. Načítání tu bylo pořád, bylo dlouhé a bylo víc než otravné. V některých fázích hraní jsem měl pocit, že v černomodré obrazovce s jezdící lištičkou kolem pistole trávím víc času než v samotné hře. Ne vždy, občas se hra načetla bezproblémově, jindy to bylo ale jasně největší trápení u celé alfy. I přesto si ale z hraní odnáším dobrý pocit a příslib, že se na podzim dočkáme příjemného mostu mezi oběma stranami střílečkového žánru. SWAT to není, ale nutnost taktizovat, navíc skloubená se svižným tempem, funguje na jedničku.