Tennis World Tour 2 Recenze Tennis World Tour 2

Tennis World Tour 2

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

9. 10. 2020 14:00 4
Reklama

První Tennis World Tour, vydaný v květnu roku 2018, je asi nejhorší tenisovou hrou, kterou jsem kdy hrál. A byl tak příšerný, že bych se jej nebál označit za jednu z nejhorších her, které jsem hrál obecně. Byli si toho vědomi i autoři z Breakpoint Studio, kteří o pár týdnů později sprostě poznamenali, že vydali jakýsi dvacetiprocentní derivát původně plánované hry. Po pár měsících aktualizací ale hra vypadala naprosto stejně příšerně, a jaký je osud projektu upřímně netuším. A ani mě to nezajímá.

Druhý díl totiž vznikl v úplně jiných kancelářích. Konkrétně v těch, které náleží Big Ant Studios, kteří v posledních letech přinesli dva díly AO Tennis, tenisové hry oficiálně licencované turnajem Australian Open a… hádáte správně, jediného a největšího konkurenta Tennis World Tour. Notně bizarní situace v sobě nese alespoň jeden dobrý příslib. Druhý díl AO Tennis byl totiž poměrně povedenou hrou, která ukázala, že studio jistý potenciál má. Jak se tedy druhý pokus o nastartování značky Tennis World Tour povedl?

ZASE SKÁČU PŘES BASELAJNY

Základy tenisové hry asi není třeba nijak detailně rozpitvávat. V tomto ohledu je Tennis World Tour 2 naprosto standardní - nabízí základní nabídku režimů složenou z exhibice, turnaje, kariéry, tenisové školy a multiplayeru. První kroky hráčů tak tradičně povedou do kariéry a… chyba lávky, dostávám pořádně nařezáno a vracím se do tenisové školy. TWT 2 se totiž hraje úplně stejně jako AO Tennis 2, křečovité ovládání a herní principy mi ale z ruky za těch pár měsíců notně vypadly. Navíc hra přináší alespoň jednu novinku v podobě přepracovaného systému podání.

V prvních desítkách minutách vás bohužel Tennis World Tour 2 velmi účinně ubíjí řadou příšerných prvků.

Na druhý pokus se tedy vrhám do kariéry, prolétám naprosto zoufalým editorem postavy, ze kterého vzejdou gumoví panáci, za které by se možná styděly i hry na počátku minulé konzolové generace, a vlétnu na hřiště. V prvních desítkách minut vás bohužel Tennis World Tour 2 velmi účinně ubíjí řadou příšerných prvků. Ostatní generičtí hráči a hřiště i jeho okolí jsou možná ještě ošklivější než váš vytvořený borec nebo borkyně. Z nějakého důvodu je také nabídka oblečení neuvěřitelně omezená, téměř všichni se tak šatí do odporně pestrobarevného trikotu a licencované vybavení se v tomto ohledu omezuje pouze na skutečné hráče. No a pak konečně začnete řezat do míčku.

ZÁKOPOVÁ VÁLKA

Prvních pár výměn s nezkušeným hráčem je skutečně bolestivých. Stejně jako v AO Tennis 2 je totiž více než co jiného důležité míček trefit s dobrým načasováním. Síla úderu nebo jeho směřování jsou ve výsledku celkem nedůležité, nutné je pečlivě trefovat načasování hodnocené “good” nebo “perfect” a umlátit soupeře, který dříve nebo později zahraje míček do autu. V opačném případě ale váš hráč autuje i naprosto triviální údery. Trvá několik hodin, než vytvořeného hráče naučíte celkem obstojně mířit, a s tím úměrně stoupá i křivka zábavnosti a jisté možnosti aplikovat jinou taktiku než “kdo udělá dříve chybu”. Ve výsledku to alespoň není tak šílená řežba, jako v prvním Tennis World Tour, kde každá výměna trvala klidně třicet, čtyřicet úderů. Výjimkou nejsou ani výměny, které končí returnem, případně docela tenisově vypadající hry na hraně sil. Nádhernou plynulost a uvěřitelnost stařičkého Top Spin 4 to ale nepřipomíná ani v nejmenším.

Na druhou stranu je hratelnost poměrně zábavná a když přistoupíte na některé kostrbaté zákonitosti virtuálního tenisu, vypadá výsledek alespoň trochu k světu. Animace se autorům postupně daří ladit, hráči se výrazně méně častěji “přepínají” a jsou o něco přirozenější. Ve srovnání se zmíněným Top Spinem je to ale stále spíš k smíchu.

Zmiňoval jsem přepracovaný servis. Ten nyní spočívá ve správném načasování výhozu míčku a následné trefy v nejvyšším bodě. Alespoň tento prvek funguje celkem solidně a intuitivně. Navíc dává spoustu prostoru ke kreativitě a plánování, s technickými obstřely topspinovým podáním jsem si užil spoustu zábavy. To ale zase stojí a padá na specializaci hráče.

HRDINA Z LIDU

Kariéra byla opět osekána na nutné minimum. Procházíte jednoduchým kalendářem plným nelicencovaných turnajů (až v ten moment doceníte geniální komunitní složku AO Tennis 2), čas od času odpočíváte, trénujete nebo podepisujete smlouvu s agentem. Nic víc, nic míň. Atributy se tentokrát rozvíjí skrz poměrně přísné levelování, je nezbytně nutné vyhrávat turnaje, jinak se hráč rozvíjí velmi pomalu. Pak stačí investovat bodíky do jedné z tří, poměrně nesmyslných, specializací a odpovídajícím způsobem vylepšovat standardní sbírku dovedností. Nakonec je to ale stejně jedno, protože s každým hráčem lze hrát jakýmkoliv způsobem a například hra na síti je kvůli topornému ovládání stále prakticky nepoužitelná.

Nechybí zvučná jména v čele s Nadalem a Federerem.

Vedle utrácení za (vyjma raket) nelicencované a ošklivé vybavení kariéra nic víc nenabízí. A to je celkem škoda. Takhle odfláknutý koncept už jsem dlouho neviděl.

Vraťme se ale na skok k hratelnosti. Jedním z lákadel tenisových her totiž jsou a vždycky byly skutečné hvězdy. I tady nechybí, jejich výběr je navíc celkem pestrý, žen i můžu je zhruba stejně a nechybí zvučná jména v čele s Nadalem a Federerem. Českého hráče pak potěší Petra Kvitová. Vtip je v tom, že zatímco anonymní, slabí hráči dělají celkem realistické chyby, profíci jsou prostě dokonalými stroji a hra proti nim se opět mění v pověstnou zákopovou válku, ze které vás vysvobodí spíše náhoda. A to tenis nepřipomíná ani v nejmenším.

VE STARÝCH KOLEJÍCH

I výběr stadionů a hřišť je velmi omezený. Autoři sice slibují licencované French Open a pár stadionů, kde se standardně hrají Masters, ty jsou ale chytře skryty za bránou placeného DLC, což mi přijde navýsost drzé. Na straně hry tedy nestojí ani dechberoucí hratelnost, ani bohatý obsah. A to se nezmiňuji o nezajímavé hře více hráčů nebo doslova nehratelné čtyřhře, která byla jedním z trumfů studia. Zachránit by to mohlo jedině technické zpracování, jenže…

Tennis World Tour 2
i Zdroj: Hrej.cz

Tennis World Tour 2 je prostě zastaralá hra. Série FIFA, NHL, MLB, Madden… ty všechny zpracovávají deset, dvacet, třicet sportovců na velkém, detailním hřišti. A i přes to všichni vypadají o generaci, možná dvě, detailněji než zdejší tenisté. Nasvícení je zoufalé, textury rozplizlé, povrchy hřišť zastaralé a bez detailů, rozhodčí i ballboyové nemají téměř žádné animace a generické obecenstvo jen zmateně klouže do židlí a zpět. World Tour 2 je prostě až na detaily (pot nebo svaly na modelech hráčů) hnusnou hrou. Hnusnou, odpornou, jinak to říct nelze.

Zvuk už zmíním jen letmo. Ten u předchůdce dělal velkou neplechu a prakticky nic v souvislosti s ním nefungovalo. Většina bugů už se sice neopakuje, sound design si ale Big Ant také za rámeček nedají. I v tomto ohledu působí Tennis World Tour 2 jako chudší příbuzný. Důkazem budiž to, že hra obsahuje bídné tři efekty hekání pro každé pohlaví a smutné dva dabingy rozhodčích, kteří opakují velmi omezený set hlášek.

SMUTEK NA HŘIŠTI

Se současnou generací konzolí jsem se, namlsaný nádherným Top Spinem na sklonku té předchozí, těšil na neuvěřitelně detailní virtuální tenis. A tahle generace mě asi nemohla zklamat více. Všechny čtyři vydané velké tenisové hry oscilovaly mezi “příšernou” a “ucházející” a silně pochybuji, že se na Xbox One nebo PlayStationu 4 ještě objeví další povedený vyzyvatel. Tuhle generaci prostě můžeme odpískat a těšit se na tu příští. Podprůměrný Tennis World Tour 2 na tom nic nezměnil.

Tennis World Tour 2
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Ucházející gameplay a mírně vylepšené animace nevykoupí obsahovou chudost, slabé audiovizuální zpracování ani absenci tenisové atmosféry. Král žánru v podobě Top Spin 4 zůstává na míle daleko.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama