Prodeus Článek Prodeus - Dojmy z předběžného přístupu

Prodeus - Dojmy z předběžného přístupu

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

22. 2. 2021 13:00 3

Jsou pro vás dnešní střílečky příliš komplikované, ale zároveň se vám po stodvacátéosmé nechce znovu dohrávat první Doom? Máme pro vás skvělé řešení!

Reklama
Reklama

Střílečky z pohledu první osoby se za desetiletí své existence podstatně změnily. Ony legendární úzké koridory s občasnou menší arénou, díky kterým jsme v devadesátkách nedali dopustit na „Doomovky“ či „Wolfíky“, postupně bezmála zmizely ze scény. Příběhové střílečky, kterým šlapal cestu Half-Life, se dnes většinou odehrávají v obrovských otevřených světech, ty multiplayerové, kterým dlouhá léta vládl legendární Counter-Strike, zase (až na pár statečných) přezbrojily z klasických deathmatchů na battle royale.

Ještě pár let zpět to vlastně vypadalo, že retro střílečky už na celém světě zajímají jen Johna Romera a pár divných lidí žijících ve sklepě u svých zoufalých matek. Světové vnímání tohoto fenoménu však v roce 2016 podstatně změnilo vydání rebootu DOOMa. Veřejnost náhle zjistila, že když má střílečka spád, dynamiku a výborný feeling ze zbraní, rázem nepotřebuje stovky čtverečních kilometrů herního světa, hyperrealistickou grafiku ani spletitý příběh o lásce, pravdě a přátelství. Tady je peklo, pustili jsme ti metal, zabij všechny. Myšlenka ohlodaná na kost, premisa možná až stupidní, ale jako celek extrémně zábavná.

A reakce ze všech koutů světa na sebe nenechaly dlouho čekat. Střílečky jako DUSK, Ion Fury nebo nově i český HROT dnes nabízí kopu zábavy, kterou díky nenáročné pixelovaté grafice zvládne v obědpauze pohánět i pracovní notebook. No a pak je tady Prodeus – jakýsi hybrid, který na první pohled zaujme nezvyklou kombinaci realistické grafiky a retro efektů. A s tím přichází otázka, která byla naposledy relevantní někdy na přelomu milénia – existuje vůbec na trhu ještě prostor pro další FPS ze staré školy?

PŮL KILA MLETÝHO

A nebudu vás dlouho napínat, odpověď je jednoznačné a hlasité zvolání hesla „Kurva že!“, přičemž v pozadí tohoto zvolání hraje metal, praská něčí lebka a okolo hlavy vám právě prolétá pařát, oddělený od démonického těla dvouhlavňovou brokovnicí. Na Prodeu(su) naplno pracují jen dva lidé a pár freelancerů, ale navzdory tomu si už teď, během Early Accessu, kvalitativně nezadá s AAA produkcí velkých studií. A můžeme jen polemizovat, zdali je to tím, že udělat retrostřílečku je jednodušší než vymyslet a vyprodukovat ambiciózní RPG, nebo prostě jen tím, že tým okolo hry má s „Doomovkami“ mnohaleté zkušenosti a na výsledku to lze jasně vidět.

Futuristicko-pekelné mapy jsou skvěle nadesignované a svou stavbou dávají vzpomenout na legendy devadesátek. K čemu jsou obří otevřené světy, když k zábavě stačí pár chodeb a schodů? Vertikálnost jednotlivých levelů je opravdu zábavná a ty z vás, kteří nejsou úplně nadšení ze „skákacích“ pasáží v DOOM Eternal, jistě potěší, že to jde i bez přehnaného platformingu. Občasný skok přes lávu či kyselinu vás sice nemine, rozhodně však nečekejte herní obdobu Drtivé porážky (v originále Wipeout, chcete-li). Od střílení do démonických psů, zombíků a padlých andělů vás tak nezdržuje nic kromě fantasticky vypadajících efektů.

CHCEŠ CÁKANEC?

A ano, ty mě opravdu občas donutily na chvíli pozastavit krveprolití a jen se tak hezky a v klidu kochat. Ony efekty vám asi nejlépe představí záběry z hraní, takže jen ve zkratce – poměrně reálně vypadající kulisy zde dokreslují „pixelovatí“, leč svým způsobem stále detailně zpracovaní nepřátelé a zbraně. Použití zbraní na démonech pak vyvolává značně krvavé a poměrně realistické cákance. Šikovnější „chirurgové“ navíc mohou postřehnout, že po přesnějších zásazích upadávají končetiny. A některé zbraně je dokonce možné podržením pravého tlačítka myši dostat do overcharge módu, kterým lze zlobivce na druhé straně hlavně i horizontálně rozpůlit. Aneb pokud jste to ještě nepochopili, tak ne, Prodeus rozhodně není titulem vhodným pro hematofoby.

Problém nastává ve chvíli, kdy se do zásobníků pustíte s takovou vervou, že jediné náboje, které vám zůstanou, jsou pravačka a levačka.

Pokud by střílení nebylo zábavné, tak jej samozřejmě nezachrání sebevětší porce pozlátka. Dílko od Bounding Box Software však tímto problémem naštěstí netrpí, ba právě naopak. K pistoli brzy nafasujete brokovnici, na delší salvy se hodí samopal či rotační kulomet, no a co by to bylo za akční retrostřílečku, kdybychom se nedočkali i raketometu a plazmové pušky? Skladba zbraní si (ostatně stejně jako paleta nepřátel a map) z DOOMu a ostatních předloh asi půjčuje příliš mnoho, snaha hledat originalitu vás však přejde ve chvíli, kdy vás vývojáři při průchodem vlakovým vagónem poprvé vybaví rotačákem a pustí na vás desítky chodících terčů najednou. Je to recept starý jako hry samotné, ale lepší zabiják stresu (a zombíků) než rotačák a horda nepřátel v úzkém koridoru prostě neexistuje.

Prodeus - Dojmy z předběžného přístupu

To však neznamená, že by ostatní zbraně byly nudné, ba právě naopak – dobře a zábavně se střílí i se základní pistolí. Problém tak nastává jen ve chvíli, kdy se do nabídnutých zásobníků pustíte s takovou vervou, že jediné náboje, které vám zůstanou, jsou pravačka a levačka. Boj pěstmi má bohužel, minimálně zatím, daleko do satisfakce uštědřované motorovou pilou či glory killy v rebootovaném DOOMu. Nábojů se ale v každém koutu válí hromada, takže se k těmto barbarským způsobům zabíjení naštěstí většinou uchylovat nemusíte.

UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE…KRVE

Singleplayerová kampaň v současnosti zabere přibližně 5-7 hodin, a to v závislosti na zvolené obtížnosti a šikovnosti článku mezi židlí a počítačem. Na prostřední ze sedmi obtížností jsem i se svou nejistou muškou umíral jen zřídka, hráčům hledajícím výzvu tedy doporučuji mířit vysoko. Hra sice spoléhá na staromilský systém checkpointů, chválím však, že jsou na mapách umístěny takovým způsobem, že padlého hráče příliš nefrustrují.

Kampaň doplňuje i pár zábavných zkoušek, které se dají přirovnat k jakémusi parkuru se zbraní – mapou je nutné proskákat co nejrychleji, a přitom zasáhnout všechny terče a zabít nepřátele. Opět nic objevného, ale znovu výborně zpracováno. Obsahu však tvůrci do budoucna slibují mnohem více, ať už rozšíření stávajících režimů, či dodání úplně nových. Těšit se tak můžeme například na multiplayerová klání, a to jak kompetitivně, tak kooperativně.

A komu by náhodou nestačil dosavadní vývojáři dodaný obsah, ten se může vyřádit v robustním editoru levelů a kampaní. Fantazii se meze nekladou, což ostatně dokládají desítky více či méně povedených komunitně vytvořených map, mezi kterými v současnosti najdete mj. i několik levelů z originálního DOOMu.

Prodeus není nejoriginálnější střílečkou pod sluncem, ale to, co dělá, dělá opravdu skvostně. Vypadá skvěle, hraje se skvěle, a dokonce se díky chytlavé směsi elektroniky a instrumentálního metalu i skvěle poslouchá. Díky své unikátní „neo-staromilskosti“ se tak pro pravověrné fanoušky DOOMu stává možná i lákavější volbou než nové tituly z této legendární série. A to je pochvala, kterou se moc her na světě pyšnit nemůže…

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz