Mortal Shell Recenze Mortal Shell

Mortal Shell

Lukáš Černohorský

Lukáš Černohorský

27. 8. 2020 14:30 4
Reklama

Během jednoho týdne mi do redakčního emailu připluly dva klíče na dvě „soulslike“ hry. Nejsem v tomhle žánru žádný zelenáč. V Bloodborne mám platinovou trofej, Dark Souls trilogii několikrát proběhanou sem a tam, Sekiro je moje nejoblíbenější hra minulého roku a Nioh jsem si užil taktéž. Dostat ovšem při aktuálních pekelných teplotách v jednom týdnu dvě hry, u kterých se člověk potí (a že se v těchto týdnech člověk potí i bez soulsovek) pro mě bylo výzvou. Nezbývalo mi, než popadnout ovladač a vyřídit si to s těmi draky, ptáky, roboty a rytíři hezky na férovku.

Mortal Shell není sci-fi jako Hellpoint. Svojí atmosférou velmi připomíná Dark Souls – temné, pohádkové fantasy. Právě atmosféra je tu naprosto parádní. Příběh je vyprávěný útržkovitě, stejně jako to dělají hry od FromSoftware, a komu to není po chuti, tak zřejmě nenalezne mnoho odpovědí ani v Mortal Shell. Kouzlo malých, nenápadných, a snadno minutelných drobností tu funguje stejně dobře, jako ve známějších titulech. Schválně, kdo z vás si všimne, že začátek hry je alegorií na zrození a vy doslova vylézáte z vagíny mrtvého draka?

Vaše postava může obývat schránky bojovníků a přijmout tak jejich vlastnosti.

Mortal Shell vám toho na začátku kromě ovládání moc neřekne a na všechno si musíte přijít sami. Já kupříkladu čekal přes dvě hodiny variaci na oblíbené „estusky“, než jsem to konečně vzdal. Žádné tu totiž nenajdete. Léčit se dá houbičkami (které vás moc nevyléčí), anebo je další možností parírování. To chce však trochu šikovnosti a není to úplně nejlehčí způsob, jak si v boji zdraví doplnit. To se ale obratem dostáváme k té nejzajímavější věci a tou jsou samotné Schránky. Vaše postava totiž může obývat schránky bojovníků a přijmout tak jejich vlastnosti. Celkem nalezneme čtyři, dvě jsou nicméně velmi podobné, další moc silná a poslední prakticky nehratelná. Lze říct, že se jedná o jakéhosi rytíře, jiného rytíře, paladina a zabijáka (rouge). Každý přináší jiné vlastnosti a jiný styl hraní. Hráč si tedy nemůže vybrat svojí herní třídu hned od začátku, ale musí svoji schránku nejprve nalézt ve světě.  Při tom si musí vybrat, zda užije velkou porci života, brnění, anebo výdrže. Pak už lze hrát klasicky stylem tanka, pohyblivého a úskočného šotka či všestranného rytíře tak, jak ho znáte z Dark Souls. Tím se ale rovnou dostávám k první zásadní výtce, a sice té, že jsou čtyři charakterové postavy ukrutně málo. 

BYLO NEBYLO

Jakmile obýváte schránku, přijmete její vlastnosti i schopnosti. Pokud vaše zdraví klesne na nulu, vaše postava ze schránky doslova vypadne a máte chvíli na to, abyste se do ní vrátili. Tím se vám obnoví i vaše zdraví. Jednoduchý „druhý dech“ lze používat i tak, že dobrovolně vyskočíte ze schránky a máte možnost se do ní kdykoliv během boje vrátit. Navíc mimo schránku disponujete prakticky neomezenou výdrží, což vám dává nespornou strategickou výhodu. Připomíná to trošku bojovné mechy z jiných her, případně loňské Sekiro, které vám taktéž umožňovalo jeden návrat k životu. Mechanismus to je ale zajímavý a funguje velmi dobře.

Jedním z nejhezčích prvků hry je kupodivu grafika. Na PS4 nejspíš nebude tak detailní, ale na PC jsem se vždy po příchodu do nové lokace chvíli jen rozhlížel a žasl. O to víc je neuvěřitelné, když si uvědomím, že na hře pracovalo patnáct lidí. Mortal Shell jako nízkorozpočtová hra rozhodně nevypadá. Design prostředí je parádní a každá lokace má svoje kouzlo. Nikdy neomrzí a když už jsem měl pocit, že se jí za chvíli přejím, zase jsem přešel do nové. V tomto ohledu dokáže skutečně překvapit. Navíc vás hra nevede za ručičku, stále máte svou svobodnou vůli a můžete jít kamkoliv chcete. V tom je velký rozdíl oproti ostatním, podobným hrám, které vás sice také za ruku nevedou, velmi silně vám ale dávají najevo, že v dané lokaci ještě nemáte co pohledávat. A zatímco v Dark Souls zvoníte na zvony, tady hledáte tři žlázy. A místo dušiček sbíráte dehet. Jak poetické.

 KLUB RVÁČŮ

Esencí každého žánrového zástupce jsou souboje a ty má Mortal Shell zpracované výborně. Zatímco FromSoftware ve svých hrách souboje stále zrychluje a stejně tak hraní Nioh vyžaduje instinkty Jedie nebo pilota monopostu, Mortal Shell jde, díkybohu, opačným směrem. Mortal Shell je mnohem pomalejší. Ne tak děsivě jako Dark Souls 2, dal by se spíš přirovnat k jedničce. Bossové vás samozřejmě mohou kdykoliv vyškolit, díky pomalejšímu tempu je ale hra mnohem strategičtější, a ještě více dbá na trpělivost, spíše než rychlé reflexy. To je jedna z věcí, ve kterých je mi nadmíru sympatická. Opět platí, že trpělivější dál dojde. Díky volnějšímu tempu je navíc Mortal Shell přístupnější než, například, letošní Nioh 2. Co se týče nepřátel, tak bych určitě ocenil větší variabilitu. V každé lokaci se totiž nachází stejné seskupení. Jinak mají ale vedle skvělého designu všechny charaktery také úžasné pohyby. Málokdy bych se nad podobnou záležitostí rozplýval, ale opět tu mluvíme o neskutečně láskyplném detailu u hry, kterou vytvářela hrstka autorů. U zbraní je pak potřeba zmínit, že chybí štít, takže se připravte na časté a vydatné uskakování. Zbraně, i když jsou zajímavé, najdete taky pouze čtyři, což je (stejně jako u Schránek) ukrutně málo.

FIGHT!

K bossům jsem si původně připravil obsáhlý odstavec, kde jsem rozebíral design a obtížnost každého souboje. Ovšem vzhledem k tomu, že jich není hodně, rozhodl jsem se, že odstavec z textu vypustím a vezmu si na paškál pouze jednoho. A pro ty, kdo si nechtějí zkazit i to jedno překvapení (což plně chápu), řeknu, že klidně mohou zbytek odstavce bez výčitek přeskočit.

Boje jsou napínavé, souboje s bossy správně adrenalinové, a hlavně ta atmosféra!

Tak tedy…  bossů skutečně není mnoho, napočítal jsem jich jen osm. A přesto je každý z nich parádní. Jeden ovšem vyniká. Je to Twiceborn a bude vám připomínat toho hnusáka z Total Recall (toho původního s Arnoldem). Vzhledem evokuje drsného Spartana, ale má více rukou, a hlavně pod štítem skrývá menšího brášku. A ten vám samotný boj rozhodně neusnadní. Nápad je to skvělý, samotný design pak přímo famózní. Ani finální boss tento dojem nepřekonal.

NADĚJE?

Jak je z celé recenze patrné, tak jsem ze hry absolutně nadšený. O to víc, při pomyšlení, že hru dělalo tak malé studio. Mortal Shell má tuny skvělých nápadů a dokáže je parádně využít v praxi. Je vidět, že jsou autoři velkými fanoušky her od FromSoftware a inspiraci se kolikrát ani nesnažili maskovat. Přesto jsem nadmíru spokojený, jak výsledný produkt působí a jak skvěle dokázala hra obstát sama o sobě. Boje jsou napínavé, souboje s bossy správně adrenalinové, a hlavně ta atmosféra! Ta je naprosto úchvatná. Nedokážu si vybavit hru, která by ji budovala tak dobře a nepotřebovala k tomu sáhodlouhé dialogy a obsáhlé cutscény. Utvoří vám ji pouze několik postav a svět samotný, a v tom je Mortal Shell nadmíru povedený.

Mortal Shell
i Zdroj: Hrej.cz

Dlouho jsem přemýšlel o nejvyšším hodnocením a hodně by mi to usnadnila desítková stupnice. Bohužel jí ale k dispozici nemám, a po dlouhém rozjímání jsem se rozhodl tak, jak se rozhodl. I přesto, že je Mortal Shell parádním novým kouskem, lze jednoduše nalézt problémy, které hru zbytečně sráží. Na vině je kupříkladu délka, Mortal Shell vám na první průchod zabere od devíti do jedenácti hodin, a to je v rámci žánru skutečně málo. Na druhý průchod si dokážu představit stlačení na šest až sedm hodin, což už je srovnatelné s kampaněmi tuctových stříleček. Na druhou stranu po dohrání nechybí režim New Game plus a přičíst musím i samotný fakt, že hru lze projít po své vlastní ose, což by u delšího příběhu fungovalo jen těžko… I tak je délka velmi kontroverzní tečkou za jinak výbornou jízdou. Ve výsledku však, s trochou nadsázky, působí hra jako dlouhé, solidní, a kvalitní demo. Závěrem si jen postěžuji na celkovou vyladěnost hry. Důkazem budiž to, že už je internet zaplavený videi kde se někdo zasekl o kameny či strom a nevrátil na cestičku. Mnohokrát se mi to při hraní nestalo, ale když už, tak to stálo za to.

Na hořké notě skončit určitě nechci, a tak zmíním ještě jednu drobnou perličku. Hra má dva konce. Nebo alespoň dva, které se mi podařilo odhalit. Na tom vlastně není nic divného, takový Bloodborne má také tři nebo čtyři konce. Ovšem jeden z konců Mortal Shell lze objevit po zhruba deseti minutách hry, a to tu nemluvíme o žádném speedrunu, ale regulérnímu konci se závěrečnými titulky.  

Mortal Shell
PlayStation PlayStation 5
Xbox Xbox One
Windows PC
Xbox Xbox Series X | S
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Mortal Shell je naprosto skvěle vyvedenou soulsovkou, kterou fanouškům žánru rozhodně doporučím. Jistě, zamrzí délka hry anebo drobné chybky, ale to jsou ve výsledku jen menší vady na její kráse.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama