Hrej.cz MLB The Show 20 Recenze

MLB The Show 20

tadeas-pepr
Tadeáš Pepř
23. 3. 2020 13:00 1 Sdílej:
Reklama
Reklama

To, co začalo prostým a znuděným sledováním let’s playů na YouTube, postupně přerostlo ve velkou sportovní lásku. A tak jsem v posledních letech, i přes dlouholetou přízeň k v tuzemsku podstatně tradičnějším sportovním zpracováním fotbalu a hokeje, zdaleka nejvíce času strávil u virtuálního baseballu. Nekonečné netrpělivé vyčkávání na domácí metě, pilování načasování, důkladné studium nadhazovačů a jejich nadhozů nebo například frenetický kalkul, kam to běžec ještě dotlačit stihne, a kde už hrozí zbytečný aut. To jsou všechno nádherné momenty, které prostě v české krvi, na rozdíl od přímáků, blafáků, lobů a smečů, zakořeněné vůbec nejsou. I hráči virtuálního baseballu mají tudíž, podobně jako příbuzného Maddenu, punc exotů, o to více, že jediné pořádné herní zpracování MLB The Show už léta vychází exkluzivně na PlayStation 4. Letos je tomu tak ale naposledy, a my se teď podíváme na to, jak zkušení borci ze SIE San Diego baseballovou kapitolu současné generace konzolí uzavřeli.

BASEBALLOVÁ PŘÍRUČKA #1


Základní repertoár nadhazovače vždy obsahuje kombinaci rychlých (fastball) a tehnických (off-speed) nadhozů. Obou existuje nepřeberné množství, klíčové je ale jejich střídání a nepředvídatelné kombinace. Fastbally jsou přesné, tvrdé, ale nejlépe se trefují, technické nadhozy zase matou soupeře, lákají k promáchnutí, ale jsou náročnější na provedení. Nejslabší nadhazovači ovládají částečně tři nadhozy, největší hvězdy mistrně vrhají pět různých.

POSLEDNÍ SÉRIE

Už potřetí, a jen velmi stručně si popíšeme, oč v tom prokletém baseballu vlastně jde. Stejně jako v ostatních sportech proti sobě stojí dvě mužstva, střídají se v poli a na pálce. V útočícím mužstvu vždy jeden pálkař bojuje s bránícím se nadhazovačem, jemuž sekundují spoluhráči v poli. Útočníci se snaží přes čtyři mety dotlačit pálkaře - běžce “domů” a zaskórovat, pro bránící se partu je zase klíčové tři protihráče takzvaně vyoutovat. Každý tým na to má celkem plus mínus devět pokusů, remízy neexistují, hraje se dokud jeden z týmů nepadne na kolena. 

Ať už to zní jednoduše nebo složitě, v praxi se i tak primitivní sportovní koncept, jako je mlácení kusem dřeva do kusu pryže/kůže a následné běhání dokolečka neuvěřitelně komplexním strategickým počinem. Každý jednotlivý úkon hry totiž hrozí fatální chybou, která může viníka stát zápas, a uchopit pevně poměrně komplikovaná pravidla a zvyky také chvilku zabere. Zápasy jsou navíc dlouhé, až úmorné, většinu času se v nich v podstatě “nic neděje” a k tomu všemu jsou baseballisté ze všech sportů asi nejvíce posedlí nimráním se v tabulkách a statistikách. 

Což plně koresponduje s herním zpracováním. I MLB The Show 20 nabízí čtyři základní elementy hry, totiž nadhazování, pálení, outfielding (polaření?) a baserunning (metaření?). A zatímco druhé dva zmíněné jsou poměrně primitivní a hra samotná vám s nimi dokáže majestátně vypomoci, první dva jsou komplikovanou chemií, při které The Show protáhne nezkušeného hráče hlubokým bahýnkem obličejem napřed. 

POSLEDNÍ ZÁPAS

Stejně jako v předchozích ročnících je nezbytně nutné pochopit základní principy pálení i nadhazování. Nováčkům je k dispozici nepřeberné množství nastavení, kterými si oba úkony upraví k obrazu svému. Jen pálkař má například k dispozici zhruba deset základních nastavení kamery plus několik “custom” s možností plného přizpůsobení, a k pálení samotnému slouží tři naprosto odlišná ovládací schémata s vlastní paletou nastavení a přizpůsobení. Pochopitelně hardcore komunita vyznává jisté osvědčené kombinace, a naopak existují možnosti, které skutečně nedávají smysl (pálkařská kamera za ramenem nadhazovače), ale jinak Show platí za mimořádně přizpůsobitelnou hru.

S tím jde ruku v ruce jedna z mála velkých novinek aktuálního ročníku. Nejpopulárnější zónové pálení dostalo celkem výrazný revamp, a kromě širších možností nastavení rozhraní (včetně symbolů, průhlednosti, barev apod.) nabízí o něco více vypovídající hráčskou odezvu. Navíc je klíčové pro nový herní mechanismus, kterým je nejvyšší možná úroveň kvality odpalu. Dosavadní kombinaci načasování a umístění pálky “perfect” totiž doplnil ultimátní “perfect perfect”, který při mistrném zacházení s ovladačem zajišťuje jedovaté line drivy, tvrdé outfieldy, nebo raketové homeruny. Pochopitelně, jak to tak v baseballu chodí, ani perfect perfect není absolutní jistotou úspěchu, i v tomto případě vás může vyškolit ručka šmátralka šikovného polaře. Minimálně zvuková odezva v podobě hlasité kovové řachy je však dostatečnou odměnou.

POSLEDNÍ SMĚNA

Taktéž se opět odehrála výrazná změna ve vybalancování nadhazování i pálení. Zatímco loni to byla změna spíše k vzteku, letos se povedlo SIE San Diego uhodit pálku na míček. Ubylo podivných chyb a snad jediná nepříjemně často se opakující chyba je otravný pop out (odpal spodní části míčku, při kterém letí vysoko do vzduchu a pak do rukavic polaře). Naopak o něco obtížnější je nadhazování, které výrazně ztuhlo, i perfektně načasované off-speed nadhozy největších hvězd si létají kam chtějí, a počítačem ovládaní soupeři už při třetí nejnižší obtížnosti máchají chirurgicky přesně. Nerozhodí je ani milimetrový nadhoz mimo strikezónu, a každý lepší míček nemilosrdně proměňují v body. K tomu si připočtěte neobvykle kruté umpiry, kteří “pískají” prakticky výhradně ve prospěch pálkařů a z nadhazování se stává poměrně náročná, až frustrující záležitost. Obzvláště v clutchových situacích jako jsou bodové nebo dokonce plné mety.

Za nejlepší volbu  pro většinu hráčů stále považuji dynamický March to October

V poli jsou ještě patrnější rozdíly mezi “jen dobrými” a opravdu výjimečnými hráči. Společně s novým rozhraním pro přesnost jednotlivých hodů míčku je tak o něco obtížnější operovat na větší vzdálenosti. Ovládání hráčů navíc stále trochu hapruje, a nezřídka tvrdohlavá polena darují pálkaři metu či dvě. Vnější polaři alespoň dostali sadu nových, působivých animací přešlapů, rozběhů a skoků, a působí o něco přirozeněji. Když však vzteky lámete ovladač, protože vám i taková kapacita jako Mike Trout dokáže na jednoduchém flyballu vykouzlit naprosto do nebe volající minelu způsobenou topornou analogovu páčkou, jsou vám nějaké hezky animované tanečky srdečně ukradené.

POSLEDNÍ AT-BAT

Opusťme hratelnost samotnou a podívejme se na nabídku herních režimů. Ta se od minula nijak výrazně nezměnila, jedinou novinkou je draftovací nadstavba oblíbené kartičkové Diamond Dynasty s názvem Showdown. Přímo souvisí s novinkou v podobě tzv. boss battlů, vypjatých soubojů mezi nadhazovačem a pálkařem, které ozvláštňují i singleplayerový Road to the Show. Ten po loňském experimentu prošel přepracováním systému osobnosti, který stále existuje spíše “aby byl”, než že by výrazně ozvláštňoval nebo měnil hratelnost. Stejně tak je třeba ochladit nadšení z proklamovaných vztahů na hřišti, které se omezily na kontextovou odezvu rivalit a kamarádství plynoucích z úspěchů a neúspěchů ve hře. Žádné The Sims na metách od Show 20 opravdu nečekejte.

Za nejlepší volbu  pro většinu hráčů stále považuji dynamický March to October, loňskou novinku, která potěšila hráče, kteří nemají nazbyt stovky hodin na odehrání kompletní sezónní porce 162 zápasů po 9 směnách. Po výběru oblíbeného klubu totiž dostáváte ovládání mužstva (nebo přímo jednotlivců) do ruky pouze v klíčových momentech, jako jsou dramatické finiše nebo historické milníky. Ze stovek tisíců nadhozů a pálek si tak užijete pouze ty nejlepší a nejvypjatější, při kterých často skutečně tuhne krev v žilách. March to October navíc nově obsahuje i velmi zjednodušenou a intuitivní formu skautingu a trejdů a výsledný koktejl je neobyčejně návykový. Pokud stále nechápete, co na tom baseballu fanoušci vidí, tady vidím největší potenciál k prozření.

Ostudně přehlížený manažer Franchise Mode je stále… ostudně přehlížený. Historické Moments jsou stále neuvěřitelně frustrující, ale zábavné a celkové naladění hry je stále velmi štědré. Na rozdíl od konkurenčních titulů od EA a 2K se totiž MLB nebojí hráče stále odměňovat, a to i poměrně hodnotnými předměty. I průměrně zdatní a oddaní hráči tak nemají problém vybudovat skutečný tým snů plný největších hvězd a legend. Ty nejlepší kartičky nepatří do říše snů a hráčů, kteří utrácejí tučné částky v reálných měnách. Diamantové hvězdy (například baseballový ekvivalent, řekněme, standardní kartičky Harryho Kanea) můžete dle svědectví hráčů na sociálních sítích dostat i za prosté denní přihlášení do hry. A mimochodem, jedna z prvních volitelných odměn, kterou vám hra vždy nabídne, je legendární Babe Ruth. Příjemné.

BASEBALLOVÁ PŘÍRUČKA #2


Pálkaři mají k dispozici čtyři typy odpalu. Klasický, kontaktní, silový a ulejvku (bunt). Klasický odpal se hodí pro většinu situací. Tvrdší, ale perfektní načasování vyžadující silový se hodí, když pálkař přesně ví kam a jak nadhoz poletí. Kontaktní máchnutí je naprosto k ničemu. Ulejvkou dokáží šikovní a rychlí pálkaři například dostat bezpečně domů běžce z třetí mety.

POSLEDNÍ NADHOZ

Z hlediska technického se prakticky nic nemění. MLB The Show stále považuji za jednu z nejautentičtějších sportovních her vůbec, a i když hráči vypadají značně gumově a postranní reportérka Heidi Watney působí jako výtvor ze starších ročníků WWE 2K, obrovsky bohatá zásoba animací a plynulé přechody mezi nimi stále vyráží dech. Bohužel se novému ročníku nevyhly bugy, sportovci na pálce podivně opožděně reagují na divoké nadhozy, čas od času hra špatně spočítá fyzický kontakt mezi těly, a podezřele často hráči v poli nesmyslně utíkají pryč. Jinak je ale letitý engine vypilován k dokonalosti a zklame málokoho.

Ve výsledku je MLB The Show 20 velmi důstojným rozloučením s érou PS4 exkluzivního baseballu. Stále nabízí až magneticky působivé napětí, nepředvídatelnost a pocit zadostiučinění z úspěchů, stále se ale nevyhnete onomu nepříjemnému pocitu, že někdy otázku chyby a perfektního provedení nemáte plně ve svých rukou. Výčet úplných novinek je navíc velmi stručný, nezbývá tedy nic jiného, než upřít zrak k příštímu roku, kdy se značka podívá i na Xbox One a Nintendo Switch. Doufejme že se stejnou parádou, jako tomu bylo dosud. 

MLB The Show 20
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Solidní finiš nejlepšího virtuálního baseballu pod sluncem. Nenabízí mnoho nového, to co dělá ale dělá perfektně.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz