Hrej.cz MLB The Show 18 Recenze

MLB The Show 18

tadeas-pepr
Tadeáš Pepř
5. 4. 2018 12:20 8 Sdílej:
Reklama
Reklama

Na YouTube existuje jistý vášnivý hráč pod přezdívkou dodgerfilms. Zřejmě neexistuje nikdo, kdo by lépe odpovídal představě “amerického sportovního fanouška”, chorobný zápal pro populární sporty a lehce neotesaný zjev ale nechme stranou. Důležité je, že tenhle snaživý borec vedle komentování reálných míčových sportů investuje nekřesťanské množství času do tvorby desítek videí z herní série MLB The Show. A důležité je i to, že jsem sledováním virtuálního baseballu z jeho dílny strávil spoustu hodin. Pak přišlo lehké (neúspěšné) koketování s konkurenční značkou herního baseballu, slovo dalo slovo a do klína mi spadl nejnovější ročník zmíněného baseballového simulátoru s číslovkou 18. Nadešel čas ošoupat pár met.

ZELENÁ JE TRÁVA

Hned při prvním odpalu upozorním, že jsem do notně pokročilého světa MLB The Show vstupoval jako naprostý Major League panic. To znamená, že mě nad vodou držela pouze záhadná přitažlivost řezání pálkou do míčku a teoretická znalost pravidel a zákonitostí sportu. A to i přes snahu autorů není ideální výchozí pozice pro vstup do rozjetého vlaku značky. Na hře je sice jasně znát, že se zelenáčům snaží pomoct, seč jí síly stačí, na druhé straně ale hází nezkušeným klacky pod nohy nepředstavitelně komplexními herními mechanikami. Mohlo by se zdát, že je sport, kde je pointou trefit koženou kouli a následně oběhnout všechny vrcholy čtverce, poměrně primitivní. Ve výsledku je ale alespoň základní uchycení herních principů mnohem složitější, než v případě v tuzemsku mnohem populárnějších sportovních simulátorech. Zkuste vrazit svojí babičce do rukou ovladač a zapněte jí aktuální ročník FIFA. Pokud pochopí, jak se používá gamepad, po pár minutách může hra připomínat fotbal a s trochou snahy padnou i nějaké góly. Zkuste podobným způsobem zasvětit do MLB The Show klidně i ostříleného hráče sportovních her a… nečekejte zázraky.

Všechny tři fáze hry (pálka, nadhoz, pole) nabízejí nepřeberné množství možností, které se od sebe neliší pouze kosmeticky

Od zapnutí hry k prvním úspěšným odpalům vede dlouhá cesta. Jednou z berliček pro nováčky je až úchylná možnost přizpůsobení ovládání i samotného hraní. Všechny tři fáze hry (pálka, nadhoz, pole) nabízejí nepřeberné množství možností, které se od sebe neliší pouze kosmeticky, ale doslova mění způsob, jak MLB hrajete. Někdy lze jednoznačně určit, že to a to nastavení je vhodné pro nezkušené hráče, nebo naopak veterány, především v případě nadhazování ale hráč hledá spíše tu nejpříjemnější a nejzábavnější cestu. Ve výsledku, alespoň většinou, stejně působí hra v poli podstatně jednodušeji než na pálce, snaha o hráčské pohodlí je ale až neuvěřitelná.

GROUNDBALL SMĚREM K TŘETÍ

Ani v momentě, kdy pevně uchopíte do rukou otěže ovládání ale nemáte ani z daleka vyhráno. Naopak jste někde na půl cesty na první metu. Komplexní herní mechanismy v sobě totiž skrývají především nepřeberné množství specifik jednotlivých herních úkonů. Odpaly jsou ve výsledku dva (plus nastavení pálky pro obětování pálkaře), nadhozy by však vystačily na tenčí encyklopedii. Každý nadhazovač jich umí celou řadu, každý různý set, některé stoupají, klesají, točí se, mění trajektorii, jsou rychlé, pomalé, předvídatelné i divoké. A právě čtení nadhozů je alfou a omegou celé hry. Bez dobrých odpalů, pramenících z dobrého načasování a vyčkávání na ten “správný” nadhoz, prostě nenatlačíte pálkaře ani na první metu. A na jakoukoliv obtížnost vyšší než nejnižší vám neklidné prsty nechají nadhazovači pěkně sežrat. O to sladší je pak povedeně zakroucený odpal nebo nedejbože homerun.

Na opačné straně boxu je situace podobná. Soupeřovi pálkaři jsou draví a je nutno využívat jejich slabá místa. Také je třeba být dostatečně nepředvídatelný, lákat soupeře mimo strikezone na laciné striky a poctivě sledovat výdrž i sebedůvěru nadhazovače. S hromadícími se chybami pochopitelně klesá jak sebevědomí a přesnost vaše, tak i vašeho virtuálního svěřence. A to jsou pak skutečně nadhozy pod psa. Přesně takové, jaké je třeba vyřešit poctivou prací v poli. Závěrečná fáze hry je nejjednodušší a nejpřímočařejší. V kůži běžců je třeba číst hru a riskovat, na straně polařů zase rychle reagovat na pálkaře a držet se klasických taktických postupů. V tomto případě intuitivní ovládání značně usnadňuje agilní pohyb po hřišti a v nejhorším případě můžete ovládání svých hráčů svěřit stoprocentně počítači. Byla by to pak ale vůbec ještě zábava?

NOVÉ KOŠTĚ DOBŘE METE

Páteří hry jsou dva opečovávané herní režimy Diamond Dynasty a Road to the Show. První jmenovaný je klasickou, v dnešní době zřejmě nevyhnutelnou variací Ultimate Teamu. Pro zelenáče s nulovou znalostí poměrů zámořské ligy těžko přístupný režim nabízí obrovské množství obsahu, nejrobustnější kompetetivní složku a například i systém vybavení vylepšujícího vlastnosti hráčů. Ten zasahuje i do druhého jmenovaného, asi nejoblíbenějšího a nováčkům nejpřístupnějšího režimu. Sezony v MLB i nižších soutěžích jsou OPRAVDU vyčerpávající a standardně se skládají z více než 150 zápasů. Z principu hry jsou navíc mače do určité míry časově “plnotučné”, takže by vám hraní všech utkání ukouslo pořádnou dávku volného času. Road to the Show ale supluje klasický režim hvězdy a díky rychlému přeskakování mezi situacemi, do kterých váš borec přímo zasahuje, prolétnete sezonou jen v řádech hodin.

Tvorba baseballisty je dostatečně detailní a letošní novinkou je  podrobný editor postoje na pálce

Road příjemně balancuje na hraně beztvarých režimů Be a Pro a moderních, striktně příběhových kampaní. Nenabízí sice vypiplané cutscény a dabing, spokojit se musíte s nezaujatým vypravěčem a suchým textem ve formě primitivních dialogů, příběhovou linku ale vede pevněji a filmověji než v případě obyčejné kariéry. Tvorba baseballisty je dostatečně detailní a letošní novinkou je  podrobný editor postoje na pálce. Kdy naposledy jste si vybírali, pod jakým úhlem má váš hráč natočené chodidlo oproti holeni? Náplní zábavy je následně prokousávání všemi třemi (detailně zpracovanými) úrovněmi amerického profesionálního baseballu až na úplný vrchol a ladění všech klíčových schopností sportovce. Hra v poli je v rámci tohoto režimu značně odlišná, akčnější a nabízí například bombónek v podobě bullet time skákání rybiček. Wow.

CESTA KOLEM STÁTŮ

Kromě zmíněných samozřejmě The Show nabízí i standardní režimy jako je rychlá hra nebo kariéra manažera. Ty ničím výrazně nepřekvapí. Kořením jsou ale módy Home Run Derby a Retro. Ideální party zábava (za předpokladu, že všichni přítomní ovládají základy herních mechanik). Pálení homerunů se může protáhnout do pozdních nočních hodin, retro režim zase nabízí skutečně retro grafické rozhraní a ovládání, po chvíli ale omrzí. Vyšší standard klasické hry vás prostě rozmazlí.

Péče a láska autorů z celého titulu přímo čiší. Desítky a desítky reálných stadionů nebo autentické obličeje hráčů nepřekvapí, navrch má ale třeba každý z top nadhazovačů své vlastní, unikátní pohyby. To pak nebolí ani absence jakékoliv zahraniční ligy. Čistě racionálně, baseball je v našich končinách vysoce okrajovou záležitostí, silné základny fanoušků v Japonsku nebo Austrálii by ale svou soutěž jistě ocenily.

BUDE HOMERUN?

Po stránce zvuku a grafiky patří The Show dlouhodobě ke špičce žánru. A ročník 18 to jen potvrzuje. Modely postav i vybavení jsou špičkové, stadiony detailně zpracované a vše se až pedantsky detailně leskne nebo práší. Obličeje vámi nevytvořených sportovců sice vypadají mírně sešle a okolí stadionů je vyloženě odpudivé, pálku do žita však kvůli tomu nehodíte. Prim totiž hrají animace! Ach ty animace. The Show hraje do karet to, že je baseball relativně bezkontaktní sport, i přes to patří rozpohybování všech osob na hřišti do říše snů. Animace jsou plynulé, precizní a realistické, každý běh, odpal, hod i skluz působí naprosto přizrozeně. Bez ovládacích prvků je dění téměř k nerozeznání od skutečného utkání

Výsledný dojem se až nebezpečně blíží téměř nedostižné sérii NBA 2K

Ostudu nedělá ani nazvučení. Hluk na hřišti, řev spoluhráčů i bohatý komentář perfektně dokreslují atmoséru a výsledný dojem se až nebezpečně blíží téměř nedostižné sérii NBA 2K.

Lze nakonec MLB The Show 18 něco vytknout? Ano, hráči vypadají jako panenky, okolí hřišť je odpudivé, časem jsou jisté činnosti citelně repetetivní a celé je to ukrutná výzva pro sérií nepolíbeného hráče. Bez lásky k pálce zřejmě nepochodíte, pokud jste ale přizpůsobiví a učaruje vám baseball sám, neexistuje lepší způsob, jak do kultury sportu proniknout. Rychle pochopíte, na co si dát pozor na pálce i při nadhozu, naučíte se předvídat i zachovat chladnou hlavu, pochopíte kdy běžet či na jakou metu házet míč a postupně zjistíte, že je dávno po půlnoci a vy se stále královsky bavíte. A hardcore fanoušci? Hardcore fanoušci zřejmě dávno homerunují ve své kopii z předobjednávky a dosavadní text jim bude leda k smíchu. Ve svém oboru hledá The Show konkurenci jen velmi obtížně, narozdíl od svého hokejového kolegy (který nemá konkurenci vůbec žádnou) však tlačí na pilu. Jó, takhle má vypadat virtuální sport. Takhle má vypadat show!

MLB The Show 18
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

MLB The Show je komplexní, náročné, ale tuze zábavné a odměňující. Pokud překousnete těžší začátky a v srdci najdete místo pro baseball, zamilujete se. Takhle vypadá hra, kterou autoři šijí na míru sportovní kultuře.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz