Metro 2033

Východoevropská vědeckofantastická tvorba, toť dokonalý barometr společenské nálady na východ od polských hranic. Zatímco v minulém století byla ruská sci-fi advokátem vědeckého pokroku, rozpad Sovětského svazu a nová vlna mladých autorů, kteří vyrůstali ve stínu radioaktivních černobylských mraků, společenského rozkladu a technologické zkázy, vnesla do ruské science fiction absolutní zmar. Nejnovějším objevem této ruské posedlosti životem v dystopii (dystopie vykresluje obraz společnosti trpící absolutním útlakem, chudobou, ekologickými katastrofami či válkami) je sympaťák Dmitrij Gluchovskij. Svůj první román Metro 2033 o životě po nukleární katastrofě vydal nejprve zdarma po internetu, teprve až po ohromném úspěchu vyšel román i knižně a jeho pokračování (Metro 2034) prodalo letos (na ruské poměry neuvěřitelných) 300 tisíc výtisků během půl roku. A teď se na nás moskevská apokalypsa chystá i ve formě videohry.

Tady u nás máme svého Rusa rádi. Tady u nás svému Rusovi rozumíme. I my prošli rozkladem. Máme vybydlená sídliště, staré wartburgy a jezdíme metrem hlubokým jako hornická šachta. Není se co divit, že zprávy o projektu Metro 2033 ukrajinského studia 4A Games baštíme jako málokdo. Představa postapokalyptické FPS z prostřední tak důvěrně známého je zkrátka příliš lákavá. Představte si radiaci na Florenci. Mutanty na Můstku. Poslední lidské útočiště na Dejvické! Metro 2033 je tak trochu i naše.

Odyseova cesta

Jen ten hlavní hrdina je Rus jak poleno. Nejmenuje se Honza, ale Artyom. Je mu 20 let, narodil se krátce před katastrofou, která v roce 2013 vyhladila život na Zemi (v knize to byl atomový výbuch, ve hře snad nějaký druh chemické zbraně), a v metru žije spolu s ostatními přeživšími a jejich potomky, kteří měli to „štěstí“, že v okamžiku katastrofy právě cestovali metrem. Usadili se zde, protože na povrchu by nepřežili. Zuří tam nekonečná zima, vzduch je nedýchatelný a zarostlými ulicemi bloudí v lehkém sněhovém poprašku záhadní mutanti. Během 20 let vytvořili lidé v moskevském metru doslova pletenec „městských státečků“ a na jednotlivých stanicích vybudovali různorodá společenství, lišící se často jako den a noc. Tu vládne tvrdý neofašistický diktátor, onde se pachtí s dalším komunistickým experimentem a v centru toho všeho, v samém srdci moskevského podzemního systému, roste nejmocnější a nejlépe zajištěná z lidmi obydlených stanic: Polis. A právě do Polis musí se Artyom ze své stanice daleko na severní periferii podzemky vydat, aby místní obdobu autorit varoval před útokem záhadných, psionickými schopnostmi nadaných mutantů na jednu z okrajových kolonií. Odyseova cesta domů může začít. A pojede se metrem.

Než radostí zaplesáte nad dalším post-apo RPG, vězte, že Metro 2033 míří k mnohem akčnějšímu a lineárnějšímu zážitku – víc Bioshock než Stalker, říkají v 4A Games. Cesta k cíli tak bude jednoznačně daná a vysednout z rozjetého vlaku bude možné jen v případě drobných vedlejších úkolů . Některé RPG prvky se ale přesto najdou. Dočkáme se dnes už nezbytných děj utvářejících momentů, rozhovorů s NPC postavami a hlavně důležité směny. Ono totiž sehnat v metru něco, co střílí líp než strejda Anatol po plechovce prošlých fazolí, není zrovna jednoduché, a tak se střelivo – obzvlášť to kvalitní, z doby před katastrofou – stalo vzácným platebním prostředkem. Jedním z nejtěžších Artyomových dilemat tak bude, zda právě nalezenou bednu kvalitní munice nabít do zásobníku a zvýšit tak své šance na přežití v temných tunelech, nebo se spolehnout na slabší podomácku vyráběné střelivo a za ušetřené nalezené náboje koupit si u obchodníka v nejbližší stanici novou zbraň. Třeba dvojhlavňovou brokovnici nebo kvalitního „kalacha“ z vyrabovaných skladišť vysoko na povrchu.

Ve stínu a na sněhu

Boj v tunelech bude především hrou na už tak zdecimované nervy – jen místo revizorů a sebevrahů vrhajících se ve špičce pod kola vlakových souprav vyděsí vás k smrti tma. A mutanti, co z ní čas od času vyskočí. Podzemní pasáže odkazují na nejlepší tradici survival hororů, a i když čas od času dojde i na superakční vložky (jako třeba jízdu na drezíně s mutanty vyskakujícími ze všech stran), hlavní roli sehraje nejistota, strach z neznámého a děsivá hra světla a stínu (dílo interního 4A enginu). Příruční baterka s nabíjením na kličku stane se vaší nejbližší přítelkyní a nález vzácné munice zavdá důvod k malému tanečku. Ovšem nebudou to vždy mutanti, s kým v temných tunelech zkřížíte síly. Ne všichni obyvatelé moskevského metra mají zájem na spolupráci, ne všichni respektují stejné hodnoty jako vy, a tak budete často nuceni střílet takříkajíc do vlastních. Obzvlášť krvavě se vyvine třeba setkání s buňkou houževnatých neofašistů, kteří obývají jednu z menších stanic na cestě do Polis. Lidé jsou přirozeně mnohem zdatnějšími a nebezpečnějšími protivníky, než často primitivně jednající stvůry z podzemky.

Zcela odlišnými problémy zahrnou hráče venkovní pasáže – protože občas, k nelibosti místních mutantů, skutečně vystrčíte nos na zamořený povrch. Hlavním nepřítelem zde bude omezená zásoba vzduchu v nezbytných kyslíkových maskách a pak také poškození, které může vaše maska utrpět v boji s nepřítelem. Stav kyslíku lze sledovat na speciálních hodinkách, míru poškození zas reprezentují praskliny a trhance, které se po střetech s opozicí začnou objevovat na vizoru. Pokud se vám v takovém případě nepodaří rychle nalézt masku novou, může vaše dobrodružství skončit předčasně. Oproti stísněnému metru působí venkovní lokace až agorafobicky, přesto i zde panuje těžké aroma světa po katastrofě – možná ještě víc, než v temném podzemí. Pohled na zasněžené trosky kdysi živého velkoměsta , tajemná světla na obzoru a věčně zataženou oblohu je depresivní sám o sobě a plynová maska tlumící zvuky mu na přitažlivosti ničemu nepřidá.

Pokud se vývojářům z A4 Games podaří vystříhat se klasických východoevropských nešvarů typu vydávání nehotových, zabugovaných produktů, napěchují-li do hry něco z vyššího principu Gluchovského knihy, drobet sžíravé společenské kritiky a koňskou dávku stísněné atmosféry rezignovanosti… stojíme před potencionálním hitem roku. A kdyby ne. Pořád si ještě dobře zastřílíme. V metru. Mutanty. Proč ne.