Mario + Rabbids Kingdom Battle

Mám rád crossovery. Jako dítě jsem se zatajeným dechem čekal na každou příležitost, kdy se na jedné obrazovce setká Xena i Hercules. Díky komiksům dobře vím, jak by dopadla pranice Lobo vs. Terminátor vs. Soudce Dredd vs. King Kong. Ale když jsme na konci minulého roku prvně psali o tom, že se v jedné hře dost možná potkají šílení králíci a populární ansámbl postaviček od Nintenda, moc nadějí jsem tomu nedával. Představení na letošní E3 a následná osobní zkušenost na prezentaci v německém Frankfurtu mě ale přiměla k tomu, abych titulu Mario + Rabbids Kingdom Battle věnoval zvýšenou pozornost. A to nejen proto, že po každé větší hře na Switch skáču jako hladový Donkey Kong po banánu, ale hlavně proto, že pod barevnou, roztomilou a legrační stylizací se skrývá docela komplexní titul. Dámy a pánové, zklamán jsem rozhodně nebyl!

LEGRACE MUSÍ BÝT, I KDYBY NÁS TO ZABÍT MĚLO

Napřed malé upozornění, abyste si později nemohli stěžovat. Mario + Rabbids se vám bude líbit především (a dost možná pouze) v případě, že máte rádi odlehčený a značně bláznivý humor, jakého se dopouštějí například animovaní Mimoni. Těžko bych hledal lepší příklad, k němuž řádění bláznivých ušáků přirovnat. Hra je přímo nabitá vtipnými gagy, bavit se ale budete jen v případě, že jste na okamžik ochotni odhodit masku váženého dospělého jedince a přistoupit na to, že je zkrátka docela vtipné, když si s někým obří králík vytře zadek. Pokud vám podobné situace přijdou nevkusné a lehce se pousmějete jen nad laskavým werichovským humorem, asi se vám hra líbit nebude, a to i přesto, že se jinak jedná o velice podařenou tahovou strategii. Není to ale tak, že by celá hra byla jen sestřihem pubertálních vtípků. Ubisoft trochu popustil uzdu a narazíte tu i na vtipy, které pochopí hlavně dlouholetí příznivci Nintenda - častým terčem humoru je tak například nebohý Luigi, který se snad nikdy nezbaví nálepky „toho zeleného Maria”. Jak ale vlastně došlo k tomu, že se na jedné obrazovce potkal slavný instalatér a jeho kamarádi s invazí nezbedných zubatých ušáků?

Během chvíle podobným způsobem vznikne i králičí varianta princenzny Peach, Luigiho a především ozbrojených a zlovolných králičích nezbedů

Na počátku všeho stojí zázračný vynález, speciální brýle, které umí předmět A a předmět B zkombinovat do předmětu C. Mladá nadějná vědkyně by s ním ráda vyřešila energetickou krizi, možná i nakrmila svět a kdoví co, jenže to by se jí do pokojíčku, notně vyzdobeného různými postavičkami a doplňky od Nintenda, nesměla teleportovat pračka plná šílených králíků. Kromě obvyklé spouště, kterou taková partička umí nadělat, si bohužel jeden z nich povšimne zajímavého zařízení a začne mela. Kdyby to zůstalo jen u toho, že spojí nafukovací balónek s kolegou králíkem a vznikne nafukovací králík, bylo by to asi ještě v pořádku. Jenže během chvíle podobným způsobem vznikne i králičí varianta princenzny Peach, Luigiho a především ozbrojených a zlovolných králičích nezbedů. Celá tahle povedená skupinka se následně ve své pračce transportuje do Houbového království, které invaze dost zásadním způsobem změní. Dobrá zpráva je, že je tu Beep-0, robotický pomocník zmíněné mladé vynálezkyně, který dá rychle dohromady partu nepravděpodobných spojenců a vloží na hráčova bedra nesnadný úkol - napravit spoušť, kterou králíci napáchali. 

NEČEKANÉ SPOJENECTVÍ

Předně je třeba říct, že ne všichni králíci jsou zlí. Vy sami dostanete na povel čtyři exempláře, tedy králičí princeznu Peach, Luigiho, Maria a Yoshiho. Zbytek týmu osmi hratelných postav tvoří jejich předobrazy, tedy opravdový Mario a spol. Ačkoli byste mohli očekávat, že právě slavné postavičky od Nintenda dají hře ten správý punc, opak je pravdou. Hlavní hvězdou hry jsou právě králíci, jejichž bláznivá a divoká povaha je ústředním motivem většiny gagů a vy budete často mít pocit, že Mario a spol. jen tak přicmrdávají. Na druhou stranu se spojením dvou zdánlivě nekompatibilních značek vývojářům otevřely dosud netušené možnosti, jak bizarní spojenectví využít k humorným situacím. Zatímco postavičky od Nintenda dostávají vůbec poprvé do rukou zbraně, králíci si s cartoonovým násilím vůbec nelámou hlavu a je vyloženě radost sledovat, s jakým gustem likvidují nepřátele a například taková králičí Peach u toho ještě zvládá sdílet selfíčka. Vám ale možná teď vrtá hlavou, proč mluvím o zbraních, když je v názvu hry Mario. Ten přeci dosud skákal nepřátelům po hlavách a maximálně občas sebral nějaký útočný power-up. Jenže tentokrát nemáme co dočinění s ledajakou hopsačkou, Kingdom Battle je totiž tahová strategie jako víno.

Celá hra je vesměs shlukem arén, které jsou pospojovány cestičkami. Události mimo boj nejsou nijak zvlášť pamětihodné, během svého putování sbíráte penízky, hledáte skryté truhly, jejichž obsahem mohou být nové zbraně nebo třeba artworky, jež si následně můžete prohlížet v dedikovaném muzeu, čas od času narazíte na klasickou mariovskou minihru, kdy budete například na čas sbírat červené nebo modré mince, občas si budete muset pohrát s přepínači, abyste našli cestu vpřed, ale obecně platí, že na cestách nestrávíte moc času a je to dobře, protože tenhle režim zdaleka není tak zábavný, jak samotný boj. Za zmínku ještě stojí, že některé oblasti jsou vám uzavřené a můžete se do nich vrátit až ve chvíli, kdy získáte potřebný skill, třeba na odtlačení překážky. My se ale nyní radši vrhneme do samotného boje.

JDE TO I BEZ EMZÁKŮ

Mario + Rabbids Kingdom Battle se dá nejlépe přirovnat k moderní podobě strategické série XCOM.  Narozdíl od XCOMu vám tu ale zcela odpadá nutnost starat se mezi misemi o základnu, v tomto ohledu je dnes recenzovaný titul mnohem přístupnější širšímu publiku, ale neklesejte na mysli, samotný boj je až překvapivě komplexní. Každá bitva může mít jiný cíl, někdy je třeba pobít všechny nepřátele, jindy stačí jen porazit určitý počet nebo dorazit na určené místo. Zpočátku, prakticky celý první svět, si budete říkat, že je hra možná až příliš cílená na sváteční hráče, a to ještě v bitvách drze nabízí zjednodušující režim. Jenže jakmile porazíte parádního králičího Donkey Konga v povedeném boss fightu, začne pomalu přituhovat. Napřed se ale podíváme na základy. Členové vašeho týmu mohou v rámci svého tahu učinit tři akce v libovolném pořadí - pohyb, útok a použití speciální schopnosti. V rámci přesunů po bitevním poli můžete nepřátele skluzem nakopnout za nějaké to bonusové poškození, procentuální úspěšnost zásahu se tu dělí jen na tři kategorie. Buď je nepřítel daleko, nebo jej nevidíte, pak je zcela jisté, že se netrefíte. Pokud je schován za překážkou do půli těla, máte 50% šanci na zásah. A jestli je v otevřeném prostoru a v dostřelu, pak si můžete být úspěchem střely zcela jisti. Totéž samozřejmě platí i opačně. Překážky se navíc dají ničit a během několika kol tak zcela proměnit strategickou podobu arény, většinou jsou ale bitvy spíše kratšího charakteru a s ohledem na nepříliš velké rozměry bitevních polí je zkrátka snazší skrytého nepřítele oběhnout. Vašemu pohybu také prospívají další prvky - například různě umístěné trubky, díky nimž se v mžiku můžete přesunout na zcela jinou část bojiště, hojně využívanou schopností je pak skok na kolegu, díky čemuž se můžete víc odrazit a dopadnout na jinak nedostupná místa. 

Ačkoli hra může svádět k tomu, abyste ji pro její stylizaci podcenili, v pozdějších fázích má skladba týmu a zvolené schopnosti a zbraně velký vliv na to, jak se vám povede.

Postupně si také vylepšujete svůj arzenál, odemykáte nové a silnější zbraně, jež navíc oplývají různými sekundárními bonusy. Díky nim se vám třeba může povést vyrazit nepřítele z arény, což pro něj znamená okamžitý konec. K alternativním zbraním patří například Mariova kladiva na blízko, která dokáží zasáhnout větší počet nepřátel naráz. Velice brzy se vám také otevře vývojový strom všech postav, kde můžete za nashromážděné orby odemykat nové schopnosti a bonusy. Mario tak například může kromě zmíněného skluzu i skákat nepřátelům na hlavu a následně si vybrat místo dopadu, Rabbid Peach má k dispozici léčení a tak podobně. Jak jsem už zmínil, ačkoli hra může svádět k tomu, abyste ji pro její stylizaci podcenili, v pozdějších fázích má skladba týmu a zvolené schopnosti a zbraně velký vliv na to, jak se vám povede. Nepřátelé, kteří zpočátku umí jen pobíhat a střílet, navíc získají stejné zvláštní schopnosti, jakými oplýváte vy. A propos, různých druhů protivníků je dost, nejvíce jsem si oblíbil vzrostlého tupého králíka s obřím stavebnicovým blokem, který jediným úderem udělá z vašeho hrdiny placku. Za zmínku také stojí, že některé arény jsou doplněny o nějaký aktivní prvek. Potkat tedy můžete třeba obřího Chompera, který útočí vždy na tu nejbližší postavičku, ať už je s vámi, nebo proti vám. Není třeba zmiňovat, že podobné situace je velice vhodné využívat ve svůj prospěch. Souboje jsou velice zábavné, občasné přepnutí do akční kamery jim dává šťávu a je vyslovenou radostí sledovat chování jednotlivých bojovníků i ve chvíli, kdy zrovna nemají co na práci. Znovu musím zmínit králičí Peach, která zkrátka bez svého telefonu nedá ani ránu.

NUDIT SE NEBUDETE

V průběhu svého dobrodružství se můžete kdykoli vrátit do své centrální základny, tedy zámku, v němž žije skutečná Peach. Králíci nelenili a v přilehlých pozemcích postupně otevřeli celou řadu budov, které rozhodně stojí za prozkoumání. Jednak můžete navštívit muzeum a prohlédnout si či poslechnout všechny odemčené bonusy, mnohem důležitější je ale například domek věnovaný kooperativnímu hraní. Kingdom Battle můžete hrát i s kamarádem, oba pak ovládáte tým dvou bojovníků a společně čelíte ušaté hrozbě. Je velmi příjemné, že hra skvěle reflektuje svou domácí platformu - bez problémů oddělíte oba Joy-cony, postavíte Swich do tabletového režimu a bez jakýchkoli kompromisů můžete hrát. Mimo jiné lze z centrálního hubu navštívit všechny již absolvované lokace a zkusit v bitvách štěstí znovu. Třeba se vám tentokrát povede lépe a dosáhnete na zlatou trofej! Za úspěšně vybojované série bitev získáváte penízky, které následně směňujete za vybavení. Trochu mě mrzelo, že finance přibývají skutečně dost pomalu i tehdy, když se vám daří, některé vybavení tedy získáte jen za cenu protivného grindu. Pozitivní naopak je, že k podobným myšlenkám vás dotlačí spíše sběratelská touhla, a pokud vysloveně nechcete neustále měnit zbraně, budete úplně v pohodě.

i Zdroj: Hrej.cz

Z technického hlediska je hra velice vydařená. Občas sice trochu hapruje kamera, to když se vám hra rozhodne zpříjemnit zážitek akčním střihem, ale do cesty se připlete zeď, která celou tu nádheru zakryje, při samotném hraní jsem ale nikdy neměl sebemenší problém. Ovládání je jednoduché a rychle uchopitelné, grafika a celkové zpracování Houbového království pod útokem je prostě super. Ačkoli Kingdom Battle přeci jen víc sluší hraní na televizi, kde je grafika pěkně ostrá, ani v handheldovém režimu si není nač stěžovat a až mi srdce zaplesalo, že mám na cesty takhle vydařený a skutečně velký titul.

Mario + Rabbids Kingdom Battle je jednoznačným důkazem, že Ubisoft na zařízení od japonského giganta nezanevřel a nadto se nespokojil jen s kdovíjakou launchovou rychlokvaškou pochybné kvality.

Po představení Switche jsme byli překvapeni z toho, že tradiční partner Nintenda, tedy Ubisoft, nemá na konzoli větší zastoupení. Mario + Rabbids Kingdom Battle je ale jednoznačným důkazem, že Ubisoft na zařízení od japonského giganta nezanevřel a nadto se nespokojil jen s kdovíjakou launchovou rychlokvaškou pochybné kvality. Jestli máte doma Switch, nevadí vám rozpustilí ušáci a máte chuť na přístupnou, ale ne plochou a triviální strategii, neměli byste váhat. Můžeme se radovat, že na pár měsíců staré konzoli utěšeně přibývají tituly, kvůli níž má smysl uvažovat o její koupi. Mario + Rabbids Kingdom Battle je vedle Zeldy argumentem z nejpádnějších.