Recenze Life is Strange: True Colors, nejempatičtějšího dílu série

Ještě dřív, než jsem se k Life is Strange: True Colors dostal, rychlostí blesku jsem prolétl světová média, abych viděl, jak zhruba dopadla jedna z pro mě nejočekávanějších her letošního roku. Viděl jsem devítky. Viděl jsem i osmičky, ale i desítky. Viděl jsem jednoduše, že se nejnovější přírůstek do série povedl. A já se těšil, že po relativně slabších dílech prožiju zase příběh podobného ražení, jaký jsem si užíval před lety s Max a Chloe. Je to trochu obehraná písnička, ale právě jejich dobrodružství považuji za určitou laťku, které by se nový díl měl chtít vyrovnat. Zatím se to žádné další hře od Dontnodu ani Deck Nine nepovedlo. Všechny však spojuje jedna stříbrná linka, která je v každé další hře po té první výraznější a výraznější. Ať už jde o druhé Life is Strange, nesouvisející Tell Me Why nebo aktuální True Colors, všechny hry se soustředí na lidskou stránku věci. A nesnaží se být za každou cenu epické.

JÁ, MY A TI OSTATNÍ

Dovolte mi ještě kratičkou odbočku k prvnímu Life is Strange, díky níž možná lépe pochopíte můj přístup k True Colors. Jakkoliv se příběh hry točil okolo Max a Chloe, na pozadí se odehrávalo něco, co dalece přesahovalo i ústřední dvojici. Náplní hry nebylo jen osobní dobrodružství, ale i snaha rozklíčovat, co se vlastně v městečku Arcadia Bay děje. Nejsem schopný zpětně rozpoznat náladu ve společnosti a odpovědět si tak, co koho zajímalo víc, nicméně faktem je, že šlo o další rovinu, po níž jste se v Life is Strange pohybovali. Max, Chloe, ale také nadpřirozené schopnosti, které mají nějaký projev i ve světě kolem, a které mohou být v případě Arcadie poměrně devastující. Life is Strange 2 ale přineslo jiný úhel pohledu. Sean s Danielem prožívali svoji cestu. Žili svoje osudy. Ostatní? Ostatní je prakticky nezajímali. Schopnosti malého Daniela neměly dopad na nějakou komunitu lidí, alespoň ne v podobě nějaké katastrofy, kterou by svým chováním a jednáním snad i nepřímo způsobil. Příběh nebyl o moci a následcích jejího používání, příběh byl o bratrské lásce, sounáležitosti, možná i závisti, a v neposlední řadě o dospívání. 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1599 Kč (PlayStation Store)
• Na kterých platformách vychází?: Xbox One, Xbox Series X|S, PS4, PS5, PC, Nintendo Switch, Google Stadia
• Potěší vás v případě, že: Jste hráli předchozí díly, hráči dokonce ocení i některé staré známé.
• Česká lokalizace: Chybí, bohužel. Znalost angličtiny je pro pochopení příběhu klíčová.
• Bude vás bavit, pokud… si chcete užít osobní příběh se sympatickou Alex v hlavní roli. Víc nečekejte.
• Budete nenávidět, pokud: Nepřekousnete občasné výplňkové úkoly, jež jen natahují herní dobu.
• Mohu se do zdejšího světa opět vrátit?: Ano! 30. září vychází dodatkové DLC, které se soustředí na jednu z vedlejších postav před příjezdem Alex.

Takové pojetí nabídlo i Tell Me Why. Další hra od Dontnodu, tentokrát zdaleka ne tak očekávaná, ale vyprávěná naprosto identickým způsobem. Též o sourozencích, tentokrát však o vzájemné schopnosti číst si myšlenky a o strastech, které společně zažili v minulosti. Jestliže se Tell Me Why od Life is Strange 2 nějak odlišovalo, tak je to právě orientací na minulost v Tell me Why, respektive na budoucnost v Life is Strange 2. V jednom hledáte, co se stalo, v druhém, co se teprve stane. Trochu uštěpačně se dá říct – nic víc. Je otázka, jestli hráči víc potřebovali. Vývojáři v obou případech nabídli, řekněme, prázdnější, a hlavně osobnější rovinu příběhu, kde se nesoustředíte na více věcí najednou, ale řešíte jen vztahovou linku sourozenců, kterou v průběhu času ovlivňují události dějící se často jen na pozadí celého příběhu. 

Life is Strange: True Colors tenhle recept nemění. Doufal jsem, přál jsem si, abychom v tomto případě dostali do rukou trochu košatější hru než jen příběh sympatické Alex, nicméně rovnou v úvodu můžu předestřít, že aktuální novinka více připomíná díl druhý než ten první. Zřejmě nedokážu odpovědět na otázku proč, ani jestli je to ve výsledku dobře, nebo špatně, faktem ale je, že nějaká globálnější vrstva v příběhu chybí, takže vás nebude rozptylovat, v dobrém i špatném slova smyslu. Je potřeba vzít jako fakt, že True Colors ani takovou ambici nemají. Nejde o to, že by se nějaká snaha vývojářů, a především vypravěčů vytrácela vniveč. Jen na samotném začátku zřejmě padlo rozhodnutí vytvořit příběh o někom a netlačit do něj na sílu něco víc. V samotném středu příběhu je osud jediné hlavní hrdinky, přičemž ti okolo jsou jenom těmi, kdo dávají celé hře nějakou zápletku. Možná je tak na čase přestat přemýšlet o čemkoliv dalším a nerozebírat, co by mohlo být. A řešit jen to, co je.