Life is Strange 2: Episode 1 - Roads Recenze Life is Strange 2: Episode 1 - Roads

Life is Strange 2: Episode 1 - Roads

David Plecháček

David Plecháček

1. 10. 2018 14:30 3
Reklama
Reklama

Před každou hrou si každý niterně klade otázku, jaká vlastně bude. Někdy nám odpověď vývojáři usnadňují pravidelností, se kterou své tituly vydávají. Ne, že by studio Dontnod vydalo několik řad Life is Strange, přesto ale člověk tak nějak tuší, do čeho jde. Příběh Max a Chloe měl podle mě svá hluchá místa, ale v globálu se jednalo o jeden z nejpůsobivějších zážitků, které jsme měli možnost ve videohrách zažít. A jako bonus přišel odnikud. Název po letech zůstal, osazení se s druhou sezónou mění. Ta tam jsou dospívající slečny, které bojují samy se sebou a se světem okolo, ta tam je Arcadia Bay a její písčité pláže. Jestli zůstávala před vydáním první epizody nějaká otázka, ptala se, jak moc bude Life is Strange 2 jiné. Výsledek je jinačí, než v jaký jsme vůbec doufali.

READY, STEADY

V mých očích trval rozjezd Life is Strange před třemi lety až moc dlouho. Bylo to dáno tím, jak byl svět okolo Maxine postavený. Po letech se vracející slečna, která kolem sebe prakticky nikoho nemá a musí se všemi navazovat kontakty až do osudné chvíle, která ji definitivně svede dohromady s kamarádkou Chloe. To ale všichni, kteří jsme první hru hráli, samozřejmě víme. Důležité je, že druhá sezóna má výchozí pozici diametrálně odlišnou. V hlavní roli je šestnáctiletý Sean Diaz, hispánec žijící mezi rednecky v Seattlu ve státě Washington. Jak někdo trefně poznamenal, na severozápadě USA se lidí s jižanskými kořeny obávají více než medvědů, kterých je v okolních lesích habaděj. Sean žije v Seattlu od mala, má kolem sebe své přátelé, věrnou Lylu, mladšího bráchu Daniela a rodící se vztah s Jenn. Karty jsou rozdány a čeká se jen na to, až je někdo jako první vyloží na stůl.

Spoustu času trávíte v rozhovorech s pocestnými, ale ve větší míře mezi sebou, spoustu času trávíte průzkumem okolí, hledáním věcí a možných řešení, a pak také volbou, co je lepší, horší, a mnohdy hledáte obligátní menší zlo. 

Jako obvykle je to zdánlivě hráčovo rozhodnutí, které roztočí spirálu, ze které nevede za žádných okolností cesta zpět. Jestli má příběh nějaké mezery, je to právě roznětka, která znenadání vzplane a spustí koloběh událostí, jež sledujeme v průběhu dalších tří hodin. Působí to, jako by autoři nevěděli, jak partii rozehrát, a tak poněkud zbrkle zahrají první, nerozvážnou kartu, jen aby donutili k tahu toho druhého. Opravdu jsou první minuty spíše přešlapováním na místě do okamžiku, kdy se na sebe vývojáři podívají a řeknou si: Tak jo, jdeme na to. Od té doby ale přesně vědí, co chtějí dělat, jak to chtějí dělat a jak rozehranou partii rozvést, aby si vás zaháčkovali a chtěli jste hrát dál. Sean a Daniel rychle utíkají z domu do nebezpečné divočiny, zdánlivě bez cíle, aby unikly událostem, na něž by bylo lepší zapomenout.

STAŘÍ ZNÁMÍ

Základ hry je samozřejmě stejný. Spoustu času trávíte v rozhovorech s pocestnými, ale ve větší míře mezi sebou, spoustu času trávíte průzkumem okolí, hledáním věcí a možných řešení, a pak také volbou, co je lepší, horší, a mnohdy hledáte obligátní menší zlo. To vychází zejména ze vztahu Seana a Daniela, starší Sean je sice stále puberťák, ale v nastalém zmatku se musí postarat o devítiletého bráchu, kterého dosud považoval za kňourajícího troubu, který za ním neustále jen dolézá a odhání od něj potenciální nápadnice. Nebo tak něco. Jenže zatímco přísloví říká, že v nouzi poznáš přítele, v nouzi se mezitím musí poznat Sean a Daniel navzájem. Jistě, v určitém slova smyslu je mladší brácha přítěž, o kterou je potřeba se starat, ale i kdyby jej chtěl starší nejradši nechat v lese napospas divé zvěři... pořád je to vlastní krev a po matce a otci jediný člověk, který mu zbyl.

A z druhé strany to nemá jednoduché ani Daniel. Věčný neposeda, který si neustále s něčím hraje a který by neustále jedl tyčinky Chock-O-Crisp. Zkuste jít s někým takovým jenom stanovat a zažijete peklo. Zkuste s ním ale vyrazit do divočiny pěšky bez zásob. Je to mnohdy o nervy. I přes obtížnou situaci si k sobě bratři najít cestu mohou – ale samozřejmě také nemusí. Jistě, i Max se musela starat o to, co řekne náladové Chloe, vzájemný vztah sourozenců ale působí ještě pevněji. Nebo možná spíše naléhavěji, nutněji. Malý Daniel se navíc časem projeví i jako člověk, který se leccos učí za chodu a okouká od vás, a to jak to dobré, tak i zlé. Samozřejmě, že si budete připadat jako na houpačce, jednou jako nerozlučná dvojka, ale to jen do doby, než za poslední drobáky v kapse nevezmete čokoládový pamlsek. Nebo ho v nouzi neukradnete. Mezi bratry ale už od začátku vězí ještě jeden nevyřešený problém, který může mít v případě destruktivního Daniela skoro až fatální následky. A vy jen čekáte, kdy vybublá na povrch.

V DETAILECH JE KRÁSA

I tentokrát pohání novou sérii Unreal Engine. Tato informace není tak důležitá pro technickou stránku věci, respektive nemusíte se bát, že by se hra trhala a podobně, spíše je zajímavá z výtvarného hlediska. Rozumějte, Unreal byste v Life is Strange, prvním i druhém, hledali těžko. Oba tituly mají silnou stylizaci, která nemusí sednout každému. Před třemi lety to nicméně byla třetí generace, letos to je generace čtvrtá. Rozdíly nejsou nijak výrazné, přesto se najdou. Především, hlavní dvojice vypadá … hůř. Těžko říct, čím to je, ale subjektivně vypadala dospívající Maxine a excentrická Chloe líp než pubertální Sean a ještě menší Daniel. Možná si i vy budete klást otázku: „To vypadaly postavy v Life is Strange vážně takhle?“ Na druhou stranu jsou ale věci, které jsou z druhé strany lepší, možná by stálo za to říct přirozenější.

Nebude to jen úžas, ani si nebudete pochvalovat skvěle zakomponované nadpřirozeno, ale mnohdy se budete obyčejně lidsky bát o život dvou dětí, které pořádně ani netuší, co je tam venku čeká.

Jedná se především o pohyby, které probíhají jakoby mimoděk. Animace dvou objímajících se postav je úplně v kontrastu s jejich mnohdy tristním, leč stále je potřeba brát na vědomí že stylizovaným, obličejem. Drobností je poměrně dost na to, abyste je vnímali a ve finále práci Dontnodu vlastně ocenili. Stejně tak jako povedený soundtrack a další aspekty, které ze hry dělají ucelený zážitek, při kterém se nebudete nudit. A to je hlavní. Life is Strange nikdo nehrál kvůli grafickému ztvárnění, právě naopak jsme mu díky jiným kvalitám mohli leccos odpustit. Nejiné je to i v případě druhé sezóny, která není bez chyb, ale v tom nejdůležitějším exceluje.

Navíc, jak už padlo, druhá sezóna začala minimálně stejně kvalitně, ale je zkrátka jiná. Nejen v tom, že velice rychle začne, ale i v tom, jaké pocity ve vás vyvolá. Nebude to jen úžas, ani si nebudete pochvalovat skvěle zakomponované nadpřirozeno, ale mnohdy se budete obyčejně lidsky bát o život dvou dětí, které pořádně ani netuší, co je tam venku čeká. Některé věci vám svou atmosférou připomenou třeba Stranger Things, tu seriálovou adaptaci, kterou mělo mít na starosti další studio, které se specializovalo na vyprávění – Telltale. Ne, Life is Strange je jiné, ale pocity, které máte při sledování čtyř téměř až naivních kamarádů, se mnohdy shodují s tím, co se odehrává na obrazovce v případě dvou Diazů.

V neposlední řadě vás potěší až překvapivě časté narážky na aktuální svět. Daniel je sice nezbeda, ale to, že má evidentně v lásce Minecraft, redstony, coblestony, creepery a zcela jistě nenávidí vosy, z něj dělá mnohem uvěřitelnější postavu. Stejně tak narážky na dění ve světě, v případě hispánských chlapců na tak ožehavé téma jako je stavba zdi na jižní hranici Spojených států, vtahují do dění a do zdejšího světa ještě víc. A pokud byste chtěli imerzi absolutní, můžete se hned v úvodu vyjádřit ke konci první sezóny a na osud obou slečen a města v němž žila. Jestli jsou Dontnodi v něčem precizní, jsou to zdánlivě běžné detaily, na nichž ale mnohdy záleží nejvíce. V každém případě se těšíme, jak se bude zamotaná situace rozplétat – nebo motat ještě víc.

Life is Strange 2: Episode 1 - Roads
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Tři hodiny jsou tuze málo, stačí ale na to, abychom si byli jistí, že Dontnodi umí. Po rozpačitém úvodu vzali autoři dění rychle do rukou a skálopevně se vydali za nějakým cílem. Ten leží až o několik epizod dál.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz